Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
NÁZOR / TikTok skrývá hrozbu, které si při náhodné exkurzi na tu nejhloupější ze sociálních sítí náhodný návštěvník nepovšimne. Sledováním chování mladých, dětí a pubescentů, na TikToku však ukazuje jeho děsivý potenciál. Čím více času stráví na TikToku, tím méně bude znát mechanismy a zákonitosti fungování reálného, nedigitálního světa. Tu si totiž mladý člověk musí „odkoukat“ od dospělých. Ale se světem dospělých je zanícený tiktoker ve styku jen tehdy, když s pohledem upřeným do mobilu při chůzi po ulici do nějakého dospělého omylem narazí.
TikTok drží děti a dospívající „zakleté“ v jejich vrstevnické sociální bublině, a svět svých rodičů, prarodičů a celé společnosti tvořené dospělými lidmi, se pro ně stane neznámou a neprobádanou končinou, kde se ztratí.
Dědek šmírák
Už asi tři měsíce šmíruji v hromadné dopravě spolucestující pubescenty. Takže jsem už za tu dobu v metru či tramvaji jel vedle snad pětadvaceti třiceti pubescentů sedících vedle mne na sedadle tak, že jsem viděl na display jejich mobilu. Pokud osoba pubertálního věku cestuje sama, ne v partě kamarádů, vejrá do mobilu téměř ve sto procentech případů. Sedmdesát či osmdesát procent z těch spolucestujících byly dívky, kluci jejich věku dle svědectví mých dětmi a vnuky obdařených známých prý neopouštějí, je-li to jen trochu možné, byt, aby nemuseli přerušit počítačovou hru hranou z velkého počítače s herní klávesnicí. Takže ty především holčičky v hromadné dopravě až na řídké okamžiky, většinou když jim cinkne nějaká zpráva, v tom mobilu sledují TikTok.
Nevidím na písmena, nemohu číst, co píšou či čtou, ale obsah sledovaných videí, jejich rozklikávání a délku sledování konkrétního videa, vidím přesně. Naprosto přesně proto vidím, jak nám mladá generace tiktokerů díky dobré práci čínských soudruhů ztrácí možnost se socializovat v plnoprávné, rozhodování a běžné sociální komunikace schopné občany. Ztrácí možnost osvojit si sociální normy, osvojit si elementární kulturu, a s tím ztrácejí možnost dospět.
Jak nám to holčička vytmavila
Mohlo jí být tak čtrnáct let, už měla sekundární pohlavní znaky, byla nalíčená, vyfintěná a vědomá si svého půvabu. Byť s největší pravděpodobnosti to ještě byla dívka pod patnáct let, šlo o pubescentku, ne o dítě. Přisedla vedle mne v metru na dvousedačku a tiktokala, až se z procesoru jejího mobilu kouřilo. Nastoupila paní se dvěma francouzskými berlemi, a neměla si kam sednout. Protože já chodím jen s jednou podpůrnou holí, neudržel jsem se a pustil jí sednout. Kdyby vedle mě seděl kluk toho věku, vyzvu jej k tomu, aby paní pustil sednout, tak mile, že by vyskočil z té sedačky tři metry.
Paní sednout nechtěla, prý jede jen dvě zastávky. Nebo jí bylo blbý, aby kvůli ní vstával invalidní dědek, nevím. Pán stojící vedle ní suše podotkl: „Tu holku vstát ani nenapadne…“ „Ona tikťoká, a z toho se fakt blbne,“ odpověděl jsem mu upřímně. Holčička naši komunikaci – jak jsem viděl na monitoru jejího velkého mobilu – zjevně vnímala. Začala totiž na ten TikTok něco psát (písmena na mobilu v rukou vedle sedícího člověka nepřečtu). Ale myslím si, že to bylo o nějakejch starejch k*eténech, co by ji chtěli vyhodit z její zasloužené sedačky, na kterou má přirozený nárok.
Pak si přepnula na selfíčkovou kameru, vyplázla na sebe s opravdu znechuceným výrazem v obličeji jazyk, vyfotila se, a fotku na ten TikTok nadílela. Pak zvedla pohled od mobilu, vítězně nás tři v komunikaci involvované přejela pohledem, jak nám to vytmavila, a vrátila se ke sledování videí desítek jí podobných holčiček, které podobně vyplazovaly jazyky, líčily se, tancovaly či míchaly něčím v hrnku. Děvče si zjevně vůbec neuvědomovalo, že my tři – její spolucestující – na její tiktokový účet nevidíme. A tak o tom, jak nám to vytmavila, fakt nevíme. Ale to už zjevně nenahlížela. Ten vagón metra byl sekundární realitou – její primární realita byl ten TikTok. Skutečnost, že lidé kolem ní ve vagónu metra její účet nevidí a nesledují, takže to, jak na ně vyplázla jazyk, nevidí, jí pravděpodobně vůbec nenapadla.
Pět šest videí za minutu
Ta holčina byla reprezentativní zástupkyní své věkové skupiny. Takových dětí / puberťáků jsem za tohle jaro a léto obhlédl snad třicet. Vzorec užívání TikToku mají stejný, zastaví se a kousek, či do konce shlédnou tak každé druhé třetí video. Ale videjka bývají kratičká a skoro bezobsažná, snad v půlce z nich, jak vídám na telefonech těch dětí, se nějaká holčička nakrucuje do objektivu, tančí, občas něco míchá v misce nebo udělá jednoduchý cvik. Informaci to video nenese téměř žádnou, jen holčičkám ukazuje podobné holčičky.
A když jsem pak studoval TikTok na stolním počítači, zjistil jsem, že když náhodou nějaké jakýsi náznak obsahu nese, tak je to často obsah takové povahy, že by ho v RL – real life, ve světě před obrazovkou – před lidmi to dítě neudělalo. Před rodiči by za to dostalo měsíc bez internetu natvrdo. A i kdyby nakonec na nějaké párty obsah toho videa děvčátko předvedlo, tak by diváci – ty stejné holčičky, co to na monitoru zhlédnou s chutí – křičely, kničely, utíkaly, a možná i zvracely.
Zvláště mne z této kategorie zaujala na TikToku běžící „akce k napodobení,“ kdy se během deseti vteřin děvčátko koketně zasměje do objektivu, vyzývavě zakroutí boky, sedne si na bobek k míse WC, zvedne prkénko a mísu olízne. Kolik roztomilých a sladkých děvčátek tuto výzvu zrealizovalo a dalo na TikTok, naštěstí nevím. Málo jich ale nebude. A to je svět, kde značná část dnešní generace náctiletých tráví několik hodin denně.
Děti žijí za obrazovkou
Už v roce 2020 studie společnosti Qustodio ukázala, že stráví až 80 minut sledováním TikToku. A stejnou dobu na YouTube, kde to v segmentu videí tvořených tiktokery i pro YouTube nebude obsahově o mnoho lepší, také 80 minut. A jak jsem viděl opakovaně, když takového malého diváka či divačku někdo v MHD ze sledování olizování WC mís někde v tramvaji vyrušil, primární je pro ně ta realita za obrazovkou. To před ní – RL – je jen jakýsi nudný doplněk, kterému se nevěnuje moc pozornosti.
Děti místo aby odkoukávaly na příkladech lidí všech věkových skupin v nejrůznějších situacích RL obvyklé společenské aktivity, obvyklé komunikační vzorce a obvyklé kulturní hranice a učily se tím ty normy, koukají na nijak neusměrněné vizuální produkty svých vrstevníků, které buď neobsahují vůbec žádnou informaci, nebo je videem sdělovaná informace nějaká neuvěřitelná puberťácká pitomost. Ovšem – je na obrazovce, takže i když je ta pitomost něco jako olizování WC mísy, tak se náctiletí diváci nepozvrací, jak by učinili v RL, ale pobaví, a možná to sami zkusí. Ovšem smí to trvat jen deset patnáct vteřin, pak se musí po dálnici dalších a dalších bezobsažných videích jet dál, aby náctiletému nic neuniklo.
Tréninková data
Všichni víme, že se horečně diskutuje o tom, na jakých „tréninkových datech“ se má, nemá, smí a nesmí, může a nemůže trénovat umělá inteligence typu LLM – velkých jazykových modelů, generativních transformerů jako ChatGPT. Zapomínáme při tom, že zcela stejně se na viděných a žitých datech trénuje a buduje mysl malého člověka. Úprkem do tikťokového světa (či světa jiných sítí, jen o málo inteligentnějších než TikTok) jsou ale najednou ty děti především v oblasti sociální komunikace a interakce trénovány na datech třeba z osmdesáti procent vytvořených jejich vrstevníky. A bez jakéhokoliv dozoru někoho dospělého, či dokonce rozumného.
Ta vrstevnická data, jejich obsah, jsou ovšem – jak je a bylo i před vznikem internetu u puberťáků normální – totálně hloupá. Normy, komunikační standarty, slušné chování či dokonce řešení problémů se z nich odkoukat nedají, nedá se z nich natrénovat nic jiného než výroba dalších podobných puberťáckých videí a výzev. A komunikace s těmi v RL – včetně vrstevníků – ustupuje do pozadí. Děti při tom neodkoukají od rodičů, jak se chovat, a neosvojí si ani to, že za některé výroky mohou v RL od svých vrstevníků dostat facku.
TikTok zamrazuje náctileté do věčné infantility, do nekončící puberty. A jak se budou vyrovnávat s reálnou realitou, ve které nejde v momentě, když nás děj nudí, sjet o kousek níž po monitoru na jiné video. Tedy – v RL na jinou situaci, jiný obsah a jiné lidi. Hlavním formativním faktorem dnešních puberťáků je nekončící a neurální sítí TikToku konkrétnímu dítěti na míru šitý tok hloupostí. Je myslím důvodné se domnívat, že možná i ne pouze malé desítky procent dnešních náctiletých bude mít díky tomu „zácviku na slaboduchých datech“ zcela zásadní problém v dospělosti komunikovat s okolím, fungovat v reálném světě, a především pracovat. Nějak se uživit i bez máminy a tátovy kreditní karty.
Ač jsem bezdětný, děsí mne to. Tato generace by totiž, vzhledem k našemu průběžnému důchodovému systému, měla vydělávat na můj důchod. Ale já mám vážné obavy, že mnozí z nich místo nějaké práci či jakékoliv smysluplné činnosti, budou schopní olizovat WC. Jo – a také polykat lžíci mletého kakaa. To byla další z nedávných vysoce intelektuálních „výzev“, která hýbala TikTokem.
