Komunistický svaz mládeže má za cíl uvádět mladé lidi do komunistického hnutí FOTO: Komunistický svaz mládeže
FOTO: Komunistický svaz mládeže
Komunistický svaz mládeže si letos připomněl sto let od svého založení. Haló noviny aktuálně přinesly rozhovor s členem jeho současného vedení Ondřejem Kazíkem. Může posloužit jako jeden z mnoha důkazů toho, že i mladí komunisté bez ohledu na svůj věk žijí především v minulosti a libují si v nostalgii a velmi zašlém slovníku. Nelze se proto divit, že spolu s Komunistickou stranou Čech a Moravy se i komunistická mládež vzdaluje běžné společnosti. Ztrácí s ní kontakt a schopnost ji oslovit už jen z toho důvodu, jakým jazykem mluví.
Když má Ondřej Kazík svou organizaci představit, vypadne z něj následující: „Komunistický svaz mládeže je organizace, v současnosti zapsaný spolek, jejímž cílem je uvádět mladé lidi do komunistického hnutí. Naším cílem je, aby si studenti, učni, mladí pracující i nezaměstnaní uvědomovali své skutečné zájmy a bojovali za ně,“ zdůrazňuje mladý komunista.
A dodává: „Současný kapitalismus, který se nachází ve své poslední, imperialistické fázi, vyostřuje všechny rozpory, zhoršuje podmínky mladých lidí, ohrožuje mír, likviduje životní prostředí, a tím ohrožuje vůbec samotnou existenci lidstva. Jsme proto pro revoluční překonání kapitalismu a vytvoření podmínek pro budování socialismu a komunismu.“
Ono si to stačí jen představit: Nový adept toužící po spravedlivé společnosti je uváděn do komunistického hnutí a na přivítanou se mu dostane pořádné porce výkladu o poslední, imperialistické fázi kapitalismu a o všech jeho vyostřených rozporech.
Žádný div, že takových zájemců o vstup do stoleté organizace asi moc nebude a ti, kteří zůstanou a vydrží, o to více zřejmě zabřednou do myšlení blízké sektě zdůrazňující vlastní výlučnost a jedinečnost, kdy se vytváří a stupňuje napětí mezi členy komunistické organizace a lidmi v nepřátelském kapitalickém světě tam venku.
Nakonec to plyne i z Kazíkovy odpovědi na otázku redaktorky Haló novin Moniky Hoření, kolik mají členů a příznivců: „Organizovaný život mezi mládeží je obtížný už jen proto, že nemáme přebytečné kapacity a prostředky, které mají prokapitalistické organizace, strany a podniky. Máme po České republice desítky členů a sympatizantů, ale rozhodně máme ambice narůst a stát se politickou silou,“ říká člen vedení Komunistického svazu mládeže.
Kapitalistickému systému navzdory
Zkrátka mladí komunisté to mají těžké a čelí mnoha příkořím. Kdyby byli prokapitalistickou organizací, to by měli na růžích ustláno, ale takhle se musí spokojit s málem a být spolkem pro několik desítek členů a sympatizantů, byť rozhodně mají ambici narůst.
Monika Hoření se na to ostatně Ondřeje Kazíka zeptá přímo, aby sám mohl říct, jak nelehký a svízelný úděl na sebe vzal: „Jak přijímají vaši přátelé, že jste členem KSM? Jsou mladí lidé ve vašem okolí tolerantní, nebo mají předsudky vůči lidem komunistického přesvědčení?“ ptá se redaktorka komunistických novin představitele Komunistického svazu mládeže.
A Kazík si hned také neváhá postěžovat a popsat, jak těžký je život člena komunistické organizace: „Být komunistou není nikdy jednoduché. V neposlední řadě všichni hledáme zbytky času po zaměstnání a času s rodinou pro organizovanou práci. Antikomunismus ale hraje velkou úlohu, s kterou se setkáváme i v každodenním životě.“
Je otázka, proč by mladí lidé, když si tohle přečtou, měli mít o Komunistický svaz mládeže zájem a co by je na něm mělo přitahovat, když jde o partu lidí, která v první řadě hořekuje nad tím, jak to jako komunisté mají těžké, a že kdyby se nepustili do křížku s kapitalismem, měli by to mnohem snadnější.
Pro určitou část lidí na tom ale přeci jen něco lákavého být může: mohou sami sebe utvrzovat v tom, že vzdorují systému a že na rozdíl od drtivé většiny společnosti si vybrali tu obtížnější cestu, kdy se snaží realizovat své ideály kapitalistickému systému navzdory. Vědomí toho je samozřejmě může těšit, přestože je jedna velká iluze, že by čelili nějaké nepřízni systému.
Zárodek komunistického hnutí
Ondřej Kazík ji však zmiňuje opakovaně. Například když hovoří o bývalých členech své organizace: „Komunistickým svazem mládeže prošla celá řada mladých lidí. Ne všichni v hnutí zůstali, což patří k životu a i k nárokům, které si žádá to »být komunistou«, tedy čelit nepřízni systému. S těmi, co zůstali komunisty, se samozřejmě snažíme udržovat kontakt.“
Těžko říct, co se tou nepřízní vlastně myslí a co ji ve skutečnosti způsobuje. Nakonec nějaké té nepřízni světa, ve kterém žijeme, musíme čelit všichni. Ostatně k životu to už koneckonců patří a jen někteří to svádějí na kapitalismus a na to, že jsou komunisty.
Důležité ovšem je, že komunistická mládež vidí světlo na konci tunelu a může se upínat k tomu, že to jednoho dne skončí. Je to právě epidemie koronaviru, která podle mladých komunistů vyostřuje stávající rozpory kapitalismu, takže by třeba jednoho dne k tomu jejich vysněnému překonání kapitalistického systému mohlo dojít.
„Vyjádřili jsme přesvědčení, že KSM je složkou zárodku »komunistického hnutí, které bude schopno vyvést společnost z rozbouřených vod globální kapitalistické krize a doplout do lepších zítřků, které představuje rázné ukončení kapitalistického barbarství a vybudování nové moci pracujících – socialismu«,“ říká Kazík.
Zní skoro výhrůžně: Nastanou lepší zítřky, kdy novou moc pracujících nastolí Komunistický svaz mládeže jako zárodek komunistického hnutí. Jistě by ty zítřky byly lepší než ty před rokem 1989… Tak snad těch mladých komunistů nebude více než těch pár desítek a zůstanou pohlceni sami sebou a svým nelehkým osudem jako dosud.
