Tehdejší předseda vlády Andrej Babiš a předseda KSČM Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) prý končí s tolerancí vůči menšinové koaliční vládě ANO a ČSSD. Jak už to u našich komunistů bývá zvykem, není to kvůli žádnému vyššímu ideovému principu, ale jen a jen kvůli tomu, že už nemají co vlastně s Andrejem Babišem vyhandlovat. A v neposlední řadě končí na poslední chvíli proto, aby se mohli po volbách ještě vůbec někam vrátit. Možná to po 30 letech demokracie zní divně, ale tahle antisystémová parta, která by se v normální demokratické zemi už dávno neoháněla nostalgii za svou zločineckou minulostí, navíc s téměř nezměněným názvem, je až teď ve skutečném existenčním ohrožení.
KSČM přichází o přestárlou členskou i voličskou základnu. První ránu komunisté dostali v parlamentních volbách 2017, kdy ztratili polovinu svých volebních hlasů z roku 2013, a následně podepsali bianco šek čili toleranční patent o podpoře menšinové vlády ANO a ČSSD. Paradoxně, právě ČSSD a ANO jsou pro komunisty podle volebních studií největším volebním konkurentem v boji o hlasy, v neposlední řadě mají zejména komunisté nejvíce nerozhodných voličů, připravených na poslední chvíli změnit svoje preference.
Je pravda, že díky tolerančnímu patentu mohli téměř dokončit svůj historický boj a zdanit církevní náhrady (což až v posledním okamžiku zastavil příčetný Ústavní soud). Je pravda, že díky tolerančnímu patentu mohli až do poslední chvíle držet v šachu vládu Andreje Babiše při hlasování o státním rozpočtu a halasně sabotovat 10 miliard pro českou armádu (stejně se ty peníze v březnu do rozpočtu rezortu obrany vrátily). Rozpočet prošel, Babiš umožnil komunistům krátkou divadelní frašku pro jejich nejtvrdší voličské jádro s cílem kopnout si do NATO a kára plná farizejství mohla jet dál.
Navzdory tomu všemu se komunisté poprvé po listopadu 1989 stali díky Andreji Babišovi důležitým hráčem na politické scéně a vláda s nimi musela projednávat všechny důležité zákony a rozhodnutí, což rozenému obchodníkovi na pozici premiéra, který se hodnotami a ideovými zásadami nezdržuje, nemělo proč bytostně překážet. Mistrně ovládá strategii typu „nikdo ti nemůže slíbit tolik, kolik ti rozdá jenom Andrej Babiš“, na což dojela už ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky a dojíždí stejná ČSSD pod vedením Jana Hamáčka. A dnes už je úplně jasné a doložitelné, že Babišův přímočarý styl a prostořeký slovník více oslovují voliče KSČM než nomenklaturní postavy ze seriálu Jaroslava Dietla „Okres na severu“, jimiž se vedení KSČM tak hemží.
Toleranční patent dnes už nutně nepotřebuje ani Andrej Babiš, protože do vyslovení nedůvěry se pár měsíců před říjnovými volbami nikdo ve sněmovně pouštět nebude. Komunisti se jenom musí na poslední chvíli začít chovat jako náhle procitnuvší opoziční strana proti všem a především se vymezit vůči těm, jež při moci čtyři roky drželi. Teď zjišťují, že zejména ČSSD a ANO jim odebírají nejvíc potencionálních hlasů a přímo ohrožují jejich návrat do sněmovny po říjnových volbách.
Historicky by jejich odchod byl naprosto zasloužený, i když bohužel s třicetiletým opožděním. Nejen kvůli přímé a nestoudné návaznosti na zločinecký komunistický režim. Nejen kvůli tomu, že se úplně jednoznačně a systematicky profilují jako obhájci a služebníci politických a obchodních zájmů autoritářských a totalitních režimů v demokratickému Česku. Nejen kvůli tomu, že jako proklamovaní obhájci vykořisťovaných tříd umožnili vládnout svému třídnímu arcinepříteli a velkostatkáři z Agrofertu v jedné osobě.
Komunisti prodali sami sebe a tuhle zemi už několikrát v historii a tolerancí menšinové vlády Andreje Babiše dokázali, že nic jiného nikdy neuměli a ani umět nebudou. Už jenom tou pověstnou, ale kyselou třešinkou na komunistickém dortu je poznání, že Andrej Babiš lépe a efektivně prodá jejich program jejich voličům, aby sám na tom vydělal.
