Karel Marx FOTO: Pixabay/ODFotografie
FOTO: Pixabay/ODFotografie
Není třeba předstírat, že by nás snad nějaká drzost od pohrobků minulého totalitního režimu překvapila. Soudruzi pookřáli. Někdy se ale vyplatí ji připomínat, abychom nezapomněli, že ti lidé jsou pořád stejní.
Miroslav Kavij, který se honosí tituly člen VV ÚV KSČM za Plzeňský kraj a předseda KV KSČM, napsal 24. 7. v Haló novinách:
„Mikuláš Kroupa by rád napravil, co nezvládl jeho otec, signatář Charty 77 Daniel Kroupa po převratu. Ředitel organizace Post Bellum navrhuje vytvořit fond na pomoc chudým disidentům. ‚Takový fond by měl vzniknout nejen z prostředků ze státního rozpočtu, ale myslím, že bychom na něj mohli přispívat i my soukromníci. Lidé, kteří si prostě užívají svobody.‘ Pokus Mikuláše Kroupy o napravení sociální nespravedlnosti je inspirován návrhem lidoveckého poslance Mariana Jurečky na snížení důchodů pro bývalé prominenty komunistického režimu, inspirovaný Slovenskem (i když scénář pochází dost možná z daleké ciziny)…
Daniel Kroupa se svými hlavními ‚podkopávači‘ režimu, omámeni humanitními myšlenkami Havla a další vzniklé tehdejší sorty elit, měl zřejmě v 90. letech jiné priority než myslet na ekonomické zajištění disidentů. Priority, jak získat v restitucích zpět majetek pro vyvolené, připravit beztrestné podmínky pro rozkradení a rozprodej státního majetku s následným rozbitím společného státu Čechů a Slováků, nahlodávat postupnými kroky suverenitu našeho státu.
Nyní po 30 letech nastal podle Mikuláše Kroupy čas ke splácení dluhu. Stejně jako Senátem nenáviděný prezident Miloš Zeman dává část svého příjmu na umoření státního dluhu, možná i senior Daniel Kroupa, který aktivně pomáhal na změně režimu, by mohl stát v čele tohoto nově vzniklého fondu a finančně do něj přispívat.“
To se tedy soudruh Kavij rozjel s proslulou a říznou bolševickou drzostí. Komunisté ústně pořád něco vykládají o sociální spravedlnosti, ale skutky jaksi utekly. Vysocí funkcionáři strany a všelijaké jejich „ozbrojené pěsti“ si užívali peněz a privilegií jako služebníčci zločinného režimu dosazeného okupační armádou, ničili život druhým, mají díky tomu vysoké důchody. Jejich oběti byly vyhazovány z práce, desítky let nesměly pracovat ve svém oboru a zažívaly šikanování. Ti mají podle představ soudruha zřejmě nějak donuzovat a cítit se skvěle. Kolaboranti, kteří si užívali své postavení jako součást kasty, jež měla zajištěnu „vedoucí úlohu“, si mají uzurpovaná privilegia užívat pořád.
Ale chápeme, že činnost Mikáše Kroupy, který se podílí na připomínání zvěrstev komunistického režimu, soudruhům vadí. Dneska už to ale zakázat nemohou, tak aspoň vykřikují a škodí, co jim síly stačí. Jako vždycky.
