Marta Semelová. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komunistická expertka na školství a vzdělávání o sobě dala po čase opět vědět. Touhle odbornicí není nikdo jiný než bývalá poslankyně za KSČM a také učitelka Marta Semelová, která stále působí jako vedoucí odborné sekce školství Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy. Semelová odmítá, aby se české školství více otevřelo odborníkům z praxe, kteří neprošli pedagogickými fakultami.
Školy a vzdělání je velké téma Marty Semelové, kterému se věnuje už dlouhou řádku let. Má k němu blízko a ráda se k němu vyjadřuje. Nejnověji tak učinila ve svém článku pro stranické Haló noviny, jehož hlavní sdělení je už v jeho názvu: „Učit má učitel.“ Předsedkyně Krajského výboru KSČM Praha má zkrátka jasno v tom, kdo má učit a kdo ne, a nepřipouští ohledně toho žádnou diskuzi či pochybnosti.
Někdejší poslankyně ve svém textu píše: „Novela zákona o pedagogických pracovnících prošla sněmovnou. KSČM nesouhlasí s možností, kterou obsahuje, a to že budou moci na základních a středních školách učit i absolventi jakéhokoliv magisterského oboru, tedy i bez pedagogického vzdělání. Proti snahám ustupovat od magisterského pedagogického vzdělání KSČM vždy ostře vystupovala a varovala před negativními dopady na kvalitu vzdělání v případě takového rozvolnění,“ zdůrazňuje Semelová.
Ta v dolní komoře parlamentu již nezasedá, protože ji v posledních sněmovních volbách přeskočil zásluhou svých preferenčních hlasů jiný pražský komunista – Jiří Dolejš. Následně pak Marta Semelová vypadla i ze zastupitelstva hlavního města a její politická kariéra tak zjevně upadá. Problematiky vzdělávání se však drží zuby nehty.
Komunistická expertka na školství ve svém článku ovšem zamlčuje několik důležitých věcí. Jednak ten, kdo začne učit, bude mít povinnost i podle nové podoby zákona si do tří let pedagogické vzdělání doplnit s tím, že během té doby bude působit jako plnohodnotný učitel.
Je pravda, že novela zákona přesouvá větší díl odpovědnosti na ředitele škol, kteří tak budou moci dát přednost kvalitnějšímu uchazeči s patřičným odborným vzděláním, ovšem bez vzdělání pedagogického, před méně kvalitním uchazečem, který pedagogické vzdělání má. To vše se ale týká jen středních škol a druhého stupně základních škol, nikoli prvního stupně. A nic to samozřejmě nemění na nutnosti si pedagogické vzdělání doplnit.
Nedůvěra k ředitelům
Martě Semelové se zřejmě nelíbí, aby ředitelé dostali větší prostor pro rozhodování o tom, kdo v jejich pedagogickém sboru může být, a celkově aby měli větší možnosti při jeho sestavování. V situaci, kdy se v některých oborech uchazečů o učitelské povolání nedostává, je to více než žádoucí. Semelová se však raději drží rigidní úpravy a pedagogické vzdělání staví nade vše.
Šéfka KV KSČM Praha například uvádí: „Učitelská profese je velmi náročná a zodpovědná. Zasluhuje si kvalitní a komplexní přípravu, kterou poskytují pedagogické fakulty a další vysoké školy zaměřené na přípravu budoucích učitelů. Tato příprava se zaměřuje nejen na odborné znalosti vybraných učebních předmětů, ale také na vědomosti z oboru psychologie daného věku, z didaktiky a metodiky. Seznamuje s nejrůznějšími metodami a formami práce s žáky, se způsoby jejich hodnocení.
Postupně, pod dohledem vysokoškolských učitelů a učitelů z terénu, získávají studenti poznatky z konané praxe, během které se učí učit, tedy předávat učivo tak, aby mu žáci rozuměli a aby získali jejich zájem.“
Nelze se zbavit dojmu, že si komunistická odbornice na školství přípravu, kterou na výkon učitelského povolání poskytují pedagogické fakulty, poněkud idealizuje a že ji především velmi přeceňuje. Každý, kdo má s učením nějakou zkušenost, vám řekne, že mnohem důležitější než samotná pedagogická příprava je praxe. Ta kromě vlastní osobnosti učitele, jeho touhy učit, dále na sobě pracovat a zdokonalovat se v učitelském umění je základním předpokladem pro zvládnutí učitelského povolání. A pedagogické vzdělání na to málokoho dostatečně připraví.
Z toho, co Marta Semelová píše, je ale v první řadě cítit, že vůbec nepřipouští, že by ředitelé škol mohli cítit odpovědnost za kvalitu svého učitelského sboru a byli schopni rozpoznat dobrého uchazeče od špatného. Komunistka by je nejraději co nejvíce spoutala regulemi a předpisy, tak aby sami neměli žádný manévrovací prostor si sestavit co nejlepší tým učitelů.
Novela zákona jim tento prostor dává a kromě toho také zvyšuje šanci, že do českých škol přijdou odborníci zvenčí, kteří budou dále pracovat i na svých pedagogických dovednostech a kompetencích, a to tím způsobem, že si doplní potřebné pedagogické vzdělání, ale hlavně tak, že budou učit. To je totiž základ.
