O československých komunistických funkcionářích je obecně známo, že mají specifický smysl pro humor. Stačí například připomenout slova Antonína Zápotockého o českém Ježíškovi, který vyrostl,  dospěl, až se nakonec proměnil v sovětského Dědu Mráze. Přibližně o rok dříve generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, těsně předtím, než se podle soudružky Marty Semelové dobrovolně přiznal, že byl americkým a izraelským špionem, pod šibenicí prohlásil: „Mám, co jsem si zasloužil.“ A vlastní soudruzi ho pak pověsili.

Rovněž první tajemník ÚV KSČ a údajně nejhezčí prezident světa Antonín Novotný proslul v 60. letech výroky o tom, že lidé nemají věřit štvavé vysílačce Svobodná Evropa, která tvrdí, že nebude dostatek masa. Masa sice byl i nadále nedostatek, ale navíc začalo silně váznout i zásobování máslem a také třeba octem či toaletním papírem. V tomto stručném výčtu nesmíme zapomenout ani slova generálního tajemníka Gustáva Husáka o tom, že si ze státních  hranic nenecháme nikým dělat korzo.

Pro specifický českobolševický humor nemusíme ale chodit o tolik let zpátky. Ve zcela nedávné době Stanislav Grospič pronesl vtipnou myšlenku, že desítky mrtvých a další stovky zraněných občanů Československa byly v srpnu 1968 jen oběťmi při dopravních nehodách špatných sovětských řidičů obrněných vozidel a tanků. 

Při tomto Grospičově výroku jsem si vybavil anekdoty s fiktivním Rádiem Jerevan z doby komunismu. Jedna z nejlepších zněla: Posluchač se táže, zda je pravda, že československá vláda v srpnu 1968  požádala Sovětský svaz o vojenskou pomoc. Odpověď Rádia Jerevan: „V principu je to pravda. Českoslovenští představitelé požádali vedení SSSR o vojenskou pomoc již v roce 1938 a v roce 1968 se Sovětský svaz rozhodl této žádosti vyhovět.“ V jiném vtipu se posluchač ptá, zda je pravda, že polovina členů ústředního výboru komunistické strany jsou naprostí debilové. Odpověď Rádia Jerevan: „Vážený soudruhu posluchači, to nedokážeme s naprostou jistotou říci. Nicméně celkem dobře víme, že polovina členů ÚV naší strany naprostí debilové nejsou.“ 

V těchto dnech, kdy většina národa oslavuje či si s radostí připomíná výročí pádu totalitního režimu před 30 lety, poslankyně KSČM Miloslava Vostrá na svém profilu na Facebooku zveřejnila pozoruhodnou myšlenku: „Rozhodně stojí za to si 17. listopad připomenout. Nemyslím si však, že je co slavit.“ V této souvislosti mne po zhlédnutí desetitisícových mas, slavících v Praze, ale i jinde v republice výročí obnovení svobody a demokracie v naší zemi, napadla anekdota ve stylu Rádia Jerevan. 

Dotaz Rádiu Jerevan: Češi a Slováci si v listopadu připomínají třicet let od sametové revoluce a pádu komunismu v bývalém Československu.  Nějaká soudružka Miloslava Vostrá z KSČM řekla, že Češi a Slováci nemají 17. listopadu vlastně co slavit. Má tato postarší soudružka pravdu?

Odpověď Rádia Jerevan: V principu má soudružka Miloslava Vostrá pravdu. Pouze by měla své stranické kolegy vyzvat, aby přestali létat na luxusní dovolené do Egypta, Itálie, Řecka, Turecka, Thajska a dalších exotických zemí, kde potkávají tisíce našich občanů. Všichni, kteří rádi cestují tam, kam normální občan před 30 lety vycestovat nesměl, se pak jenom diví, proč soudruzi nejezdí raději na Krym, kde by mohli ve vhodnějším prostředí nadávat na kapitalistické poměry u nás.