Kateřina Konečná na sjezdu, na kterém byla zvolena předsedkyní komunistické strany FOTO: KSČM / se svolením autora
FOTO: KSČM / se svolením autora
Letos si poprvé připomínáme 17. listopad v situaci, kdy v parlamentu není přítomná Komunistická strana Čech a Moravy, tedy partaj, která přímo navazuje na desítky let zde vládnoucí Komunistickou stranu Československa. Uskupení, které mělo nemalý politický vliv ještě více než tři desetiletí po sametové revoluci a které nebylo zrušeno, byť se tato otázka stále znovu a znovu objevovala a pořád se vracela, nakonec postihl mnohem horší osud než samotný zákaz.
V polistopadové době, kdy se komunisté nacházeli na svém vrcholu, je ve sněmovních volbách v roce 2006 volilo více než 882 tisíc občanů a dosáhli tak celých 18,51 procenta hlasů. Pro srovnání koalice Pirátů a Starostů v letošním volebním klání získala jen něco přes 839 tisíc voličů a 15,62 procenta.
Komunistické straně ovšem v letošních volbách dalo svůj hlas jen zlomek z jejích dřívějších příznivců. Bylo jich jen necelých 194 tisíc, což představovalo pouhých 3,6 procenta hlasů, přičemž i Přísaha Roberta Šlachty dopadla výrazně lépe s 251 tisíci hlasy a 4,68 procenty.
Svědčí to především o tom, že Komunistická strana Čech a Moravy už netáhne, ztratila schopnost oslovovat voliče, a co je pro ni ze všeho nejškodlivější, nikoho už příliš nezajímá. Třicet dva let po 17. listopadu 1989 tak komunistická partaj stojí na prahu toho nejhoršího, co se jí mohlo stát. Přichází o zájem veřejnosti i médií.
Stává se marginální a okrajovou a do budoucna bude stále více a více narážet na ignoraci. Nebude totiž žádný důvod se komunisty vůbec zabývat, což je pro komunistickou stranu ve výsledku mnohem ničivější a škodlivější než samotný zákaz činnosti, kterému je možné se nějak přizpůsobit a založit partaj novou jen s trochu odlišným názvem.
Rozpuštění Komunistického svazu mládeže
Až se naplno rozběhne aktuální volební období, na komunisty se dočista zapomene a nikdo se jim už nebude nijak zvlášť věnovat. Komunistická partaj si v tomto ohledu nepomohla ani tím, že si zvolila nové vedení a jejího dlouholetého předsedu Vojtěcha Filipa tak v čele strany vystřídala europoslankyně Kateřina Konečná.
Je sice pravda, že evropská poslankyně je dnes komunistickou političkou s nejvýznamnější politickou funkcí u nás, vzhledem k tomu, že mezi komunisty už nejsou žádní poslanci, senátoři ani hejtmani, ale Evropský parlament je zkrátka Evropský parlament a k tomu, aby se ke komunistické partaji přitáhla větší pozornost, se tahle pozice bude využívat jen velmi obtížně.
Kateřina Konečná se o to určitě bude pokoušet, ovšem sama to stejně nemůže utáhnout. Navíc už jen to, že předsedkyně strany má jako evropská poslankyně své hlavní působiště v Bruselu a ve Štrasburku, je další důvod, proč pro komunisty bude hodně těžké, aby vyvíjeli činnost, o kterou se bude někdo zajímat. Pro šéfku komunistů bude zkrátka nesnadné, aby naplno působila v Evropském parlamentu i v České republice.
Určitě není třeba litovat toho, že to s komunisty dopadne ještě hůře, než kdyby jejich partaj byla před lety rozpuštěna. Komunistická strana si to zcela jistě zaslouží. Zároveň je potřeba říct, že zrušit komunistickou partaj by stejně asi neprošlo, podobně jako se ministerstvu vnitra nepodařilo dosáhnout rozpuštění Komunistického svazu mládeže, protože toto rozhodnutí nakonec narazilo u Nejvyššího správního soudu.
Zničení kapitalismu
Komunistům se totiž celkem šikovně povedlo napasovat své revoluční poslání na náš současný demokratický systém a právní stát, takže jim nelze zrovna úplně snadno dokázat, že představují akutní ohrožení a nebezpečí pro naši demokracii.
V rozhovoru pro CNN Prima NEWS letos v dubnu k tomu právě Kateřina Konečná uvedla: „To, že kapitalismus není poslední formou, ve které bych chtěla žít, je pravda. Kapitalismus a vyzdvihávání přání jednotlivců a jedinců nad zájmy většiny je něco, s čím nikdy nebudu souhlasit. Kapitalismus může za příklady zničených životů. Třídní boj byl trochu vytržený z kontextu, dnes to nemůže být o třídním boji, ale mělo by to být o parlamentním boji. Ráda bych se v parlamentních volbách poprala o hlasy lidí, kteří dnes nemají zastání,“ zdůraznila Konečná.
Posléze pak popsala, jak si to celé představuje: „Zničení kapitalismu v demokratickém systému znamená, že ho zničíme volbami. Měli bychom většinu na to, aby v parlamentu byly přijímány zákony, které budou odpovídat zájmům většiny a nebudou výhodné pro pár podnikatelů a zbohatlíků.“
Na tyhle řeči o zničení kapitalismu už ale, zdá se, nikdo není zvědavý. Komunistická strana s nimi naprosto pohořela, a to i z toho důvodu, že část lidí, která v dnešní době s ledasčím není spokojená, komunistům již prostě nevěří. Nyní se tedy KSČM dostává té nejnepříjemnější zpětné vazby: Začíná doba, kdy komunisté budou ignorováni a budou čelit naprostému nezájmu veřejnosti.
