Tvářit se, že komunisté jsou strana jako každá jiná, to není až záležitost Zemanovy a Babišovy doby. Teď se to jenom dotáhlo k dokonalosti. Tedy téměř, ještě nesedí ve vládě přímo.
Lukáš Jelínek tak má ve svém článku v Právu (20. 8.) je půl pravdy. Píše: „Pravicové ostrůvky líčící komunisty coby hrozbu revoluce a likvidace tržních poměrů vůbec netuší, jak jsou vzdáleny realitě. Jestli je v něčem KSČM přebornicí, je to slinění prstu a nadbíhání silným, klidně i s miliardami na kontech. Podstatné pro ni je, že Andrej Babiš nemá fóbii z rudé a druhdy ostrakizované partaji otevřel dveře salonů. Zato tábor Babišových oponentů je vesměs pravicový a odjakživa antikomunistický.“
Že se komunisté opustí jakékoli zásady, když je to pro ně výhodné, to je pravda. Oni to ovšem vždycky v rámci dialektiky prodají jako rafinovanou revoluční taktiku. Viděli jsme to u nich v roce 1939 při uzavření paktu Ribbentrop – Molotov, sledujeme to i dnes, když se obdivují divokému a nedemokratickému kapitalismu v Rusku a Číně.
S tím otevíráním salonů ale nebyl Babiš první. Začal s tím už dávno exprezident Václav Klaus. Stačí si připomenout, jak to hezky popisoval 7. května 2003 server iDnes.cz: „Na zámku v Lánech zasedla skupina E8. Prezident Klaus tak pojmenoval své jednání s předsedy obou komor parlamentu a šéfy parlamentních stran o Evropské unii. Politici se shodli na tom, že jejich názory jsou rozdílné. Chtějí ale přispět ke sjednocení pohledů na budoucnost EU a postavení Česka v unii.“
Složení vypadalo takto: „Na lánský zámek jako první dorazil Klausův nástupce v čele ODS Mirek Topolánek. Krátce po něm přijeli ministr zahraničí a šéf lidovců Cyril Svoboda a jeho vládní kolega, vicepremiér a předseda Unie svobody-DEU Petr Mareš. Z dalšího auta vystoupil předseda komunistů Miroslav Grebeníček. Po nich přijeli i premiér a šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla, předseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) a jako poslední šéf sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD).“
Pak přišla slavná scéna: „Klaus je přivítal na balkonu zámku a ukazoval jim jarním sluncem ozářenou lánskou oboru. Na klid politiků dohlíželi na cestičkách parku vojáci Hradní stráže.“
Výjev, jaký by byl za Václava Havla dost nepředstavitelný. Nikdo netrpěl, jak jsme se tehdy dočetli, aspoň ne fyzicky: „Vzhledem k tomu, že do Lán přijeli politici v době večeře, měli připraveno také lehké občerstvení. Mohli si pochutnat třeba na žemličkách plněných sýrem, salámem a zeleninou, krůtích řízečcích. Kuchařky v lánské pekárně pro ně upekly také zvláštní domácí houstičky a rohlíčky a takzvané dlaňové koláče s jahodami.“
Faktem je, že tehdejší šéf lidovců Cyril Svoboda dal najevo nelibost: „Nechápu, na čem se mám dohodnout s komunisty, kteří jasně řekli, že do Evropské unie nechtějí. S nimi dohodu hledat nehodlám.“
Dnes už jsme tedy dál a obhlížení parku v Lánech z balkonu bylo jen začátek. Proto může šéf komunistů Vojtěch Filip v rozhovoru pro Novinky vykládat: „Máme smlouvu jenom s ANO. Nebudu se ČSSD doprošovat o zrušení bohumínského usnesení.“
Že se komunisté přizpůsobí pružně situaci, aby se mohli nějak podílet na moci, je zjevné. Klidně obětují hlásání revoluce, protože ta klasická by se jim dnes těžko prováděla. Podvracet demokracii ale klidně budou a bývalý normalizační komunista Babiš jim v tom bránit nebude. Ten proces ale začal za Klause a při pohledu na jeho dnešní chování to dává všechno najednou ještě více smysl. Protiunijní naladění a něžná náklonnost k Východu je spojuje a spojovalo je to vždycky. Jen lidé předstírající něco jiného už se ani nesnaží něco maskovat.
