Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa se chystá na další odchod. V noci na pátek 21. prosince našeho času oznámil ministr obrany James Mattis, že v únoru ve své funkci končí. Vzhledem k tomu, jak rychle se jednotliví ministři a úředníci pod současným prezidentem prohazují, nejde o žádnou výjimku. Jenže Mattis ve své funkci vydržel velice dlouho, ministrem se stal v lednu 2017. Zatímco jiní lidé na důležitých pozicích týkajících se bezpečnostní politiky a zahraničí se střídali, Mattis projevil až překvapivou životaschopnost.
Celou dobu se spekulovalo o tom, jak moc se prezident se svým ministrem obrany shodnou na některých důležitých věcech. Jejich názory byly nesporně velice podobné, co se Číny týká. Zato ale ve vztahu k Rusku prosazoval Mattis vždy tvrdou linii. Zřejmě právě ministrovi obrany vděčí Ukrajina za to, že prezident odsouhlasil dodávky smrtících zbraní ukrajinské armádě, k čemuž se před tím bohužel nedokázal odhodlat jeho předchůdce. Mnozí dovozovali, že raketový útok na syrské základny v reakci na další chemický útok sarinem na civilisty byl také jeho dílem. Použití chemických zbraní se sice úplně zabránit nepodařilo, ale Assad se od té doby omezuje na chlor. Obama vytyčil červenou linii, ale protože pak neudělal nic, působil jen směšně. Trumpova administrativa se zřejmě díky Mattisovi rozhodla konat.
Ve shodě s Mikem Pompeem pak také ministr obrany tvořil duo, které plně podporovalo a obhajovalo zpřísňování sankcí proti Rusku za každou další provokaci. Nejviditelnějším případem byla asi otrava Sergeje Skripala, ale šlo třeba i o vměšování do amerických voleb. Pompeo sice ve své funkci zůstává, ale bude více osamocen. To je již dnes bohužel jasné a už nejde o pouhou spekulaci. Sám Mattis to totiž naprosto bez okolů uvedl ve svém rezignačním dopise.
V něm zdůrazňoval význam spojeneckých smluv a aliancí pro americkou bezpečnost, který prezident vedený svým heslem „America First!“ často veřejně zpochybňuje. Ještě tvrdší věty se pak v textu objevily ve vztahu k Rusku a Číně. Mattis doslova napsal, že se „domnívá, že [Spojené státy] musí být rozhodné a mít jednoznačný postoj vůči státům, jejichž strategické zájmy jsou v rozporu s těmi americkými.“ Dála pak mluví otevřeně o tom, že Rusko a Čína usilují o vytvoření světa, který by odpovídal jejich autoritářskému zřízení.
Sám autor tyto věty vztáhnul přímo k prezidentovi, když uvedl: „Jelikož máte právo mít ministra obrany, jehož názory na tyto a jiné záležitosti více souzní s těmi vašimi, věřím, že by bylo správné, abych ze své funkce odešel.“ Poslední kapkou bylo zřejmě rozhodnutí o stažení ze Sýrie, ale dlouhodobě byly tyto rozpory ve vnímání zásadních otázek americké národní bezpečnosti neudržitelné. Ministr obrany byl zastáncem zahraniční politiky v tradičnějším republikánským střihu.
Mattisův odchod je tak špatnou zprávou i pro mnohé Republikány. Marco Rubio se už na sociálních sítích nechal slyšet, že z rezignačního dopisu má pocit, že zahraniční a obrannou politiku Spojených států čeká období zmatků a chyb. S tím hodnocením se dá souhlasit. Odchází jeden z posledních ze skupiny tzv. dospělých v Bílém domě, člověk, jehož pohled na mezinárodní systém a bezpečnost, především ale pak vztah ke spojencům a autoritářským režimům, asi nejvíce vyhovoval tomu, co by si Evropa měla od amerického ministra obrany přát. Doufejme, že prezident vybere někoho stejně kompetentního, ale připravujme se na možnost, že se americká bezpečnostní a zahraniční politika změní k horšímu.
