Bývalý šéfredaktor Babišových Lidových novin István Léko (vlevo) na starší fotografii s bývalým prezidentem Václavem Klausem FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V pátečních Lidovkách vyšel text, který je obtížné někam zařadit. Je to komentář, glosa, sloupek, či snad historické pojednání, nebo dokonce fejeton? Nejpřiléhavější žánr by zněl hold či poklona všemocnému vladaři anebo, pokud vám nevadí lehce nekorektní název, „vlezprdelkovník“, kterým se provolává věčná sláva někomu, kdo nás má ve své moci a komu chceme oddaně sloužit. Autorem článku, který je pozoruhodný na mnoho způsobů a stálo by za to jej ocenit nějakou tou novinářskou cenou, je šéfredaktor Lidových novin István Léko.
Hlavní myšlenka Lékova textu je jednoduchá. Nejbohatší Čech Petr Kellner strčí do kapsy všechny boháče, kteří si kdy vykračovali po planetě Zemi. Kam se na něj hrabou Nathan Mayer Rothschild, Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, John Pierpont Morgan, Henry Ford, Bill Gates, Warren Buffett či Jeff Bezos. Nikdo nemá na našeho Petra Kellnera.
István Léko zkrátka není žádný troškař. Když se chce někomu vlichotit, zavděčit či zalíbit, rozhodně si nepočíná nenápadně, a už vůbec ne nějak decentně či opatrně. Když už někomu podkuřovat, tak pořádně, ale nepředbíhejme. Začněme pěkně od začátku, tedy od nadpisu.
Titulek Lékova článku zní: Čech Kellner dlouhodobě vládne všem. K tomu jsou zapotřebí mimořádné schopnosti. Ve skutečnosti má text Istvána Léka pouze tři důležité části. Nadpis, první odstavec a především závěr, zbytek by šel bez problému vynechat a milý čtenář by si ještě oddechl, protože ona je to vlastně docela nuda. Jejím jediným účelem je vytvořit pozadí, na kterém má vyniknout Kellnerova velikost.
Když uvedeme hned po sobě úvodní a závěrečný odstavec Lékova textu, jeho sdělení vynikne v plné síle: „Pro obyčejného smrtelníka je těžké si představit objem majetku, který nashromáždili lidé na špičce žebříčků nejbohatších lidí. Málokdo z nich však takové prvenství udrží 20, 30 či více let.“
A poslední odstavec: „Situaci v Česku lze shrnout do dvou vět. Zde již minimálně 20 let vládne šestapadesátiletý finančník Petr Kellner (18,4 miliardy dolarů), a pokud mu bude sloužit zdraví, z trůnu ho nejméně dalších 30 let nikdo nesesadí. A bude světovým rekordmanem, protože tak dlouho v jedné zemi (s majetkem ve výši zhruba osmi procent celkového HDP) byznysu, a možná ani politice nevládl ještě nikdo.“
Úklona, pukrle a šup tam
Jak István Léko ví, že Petra Kellnera nejméně dalších 30 let nikdo z pomyslného trůnu nesesadí? Jak na to přišel? Šéfredaktor Lidových novin zná budoucnost? Pořídil si křišťálovou kouli? Nebo snad věští z čajových lístků, či snad dává přednost kartám či lití olova? Troufá si odhadnout, jak se budou vyvíjet globální trhy, na kterých Kellner působí? Jak si může být jistý tím, že se v následujících desetiletích neobjeví někdo, kdo bude ještě úspěšnější než vlastník PPF?
Léko si to zkrátka myslí. Je to jeho názor a předkládá ho čtenářům Lidovek jako hotový fakt. Nejzajímavější na celém textu je, proč ho István Léko vůbec napsal. Jakou k tomu měl motivaci? Proč se šéfredaktor Lidových novin, které patří do svěřenského fondu Andreje Babiše, rozhodl napsat hold, poklonu či „vlezprdelkovník“ Petru Kellnerovi?
Určitě to nebylo proto, aby si čtenáři Lidovek přečetli něco podnětného, co by je intelektuálně obohatilo, podnítilo je to k zamyšlení a prohloubilo jejich vědomosti. Ono hlavně je docela drzost napsat, že Petr Kellner u nás vládne byznysu i politice, když patříte do svěřenského fondu premiéra a miliardáře Andreje Babiše. To si předseda vlády od svého de facto zaměstnance nechá něco takového líbit?
Ledaže by sám Andrej Babiš prostřednictvím šéfredaktora Lidových novin Petru Kellnerovi vzkazoval, že uznává jeho převahu, primát a majestát. A nebo se nabízí ještě jedno vysvětlení. István Léko už vyhlíží svého nového vládce, majitele a chlebodárce. Přece jen pod Babišův svěřenský fond nemusí patřit věčně (co by s Lidovkami taky Babiš dělal třeba po prohraných sněmovních volbách?) a nejbohatší Čech by si noviny a s nimi Istvána Léka koupit mohl. Určitě by se mu mohli k něčemu hodit, ovšem je třeba ho o tom co nejdříve přesvědčit.
A István Léko nelení. Dává předem najevo svou oddanost, loajalitu a nehynoucí obdiv, a to se počítá. Mocným je nutné vzdávat hold, neboť nikdy nevíte, kdy si vás který z nich koupí: Čech Kellner dlouhodobě vládne všem. K tomu jsou zapotřebí mimořádné schopnosti. Úklona, pukrle a šup tam – král je mrtev, ať žije král. Ať žije „vlezprdelkovník“.
