Obstrukce ve sněmovně. (ilustrační foto) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Opoziční obstrukce při schvalování snížení důchodové valorizace byly v tomto volebním období již několikáté a paralyzovaly fungování sněmovny na několik dní a nocí. Přestože obstruování patří dozajista mezi nepopiratelná práva parlamentní menšiny, tak je jejich současná forma nejen naprosto nedůstojnou demonstrací politické kultury. Narušuje právo většiny vládnout a přijímat zákony, k čemuž většina dostala legitimní mandát od voličů. Debata o změně jednacího řádu je tak v současných podmínkách více než namístě.
Instrument sněmovních obstrukcí používala v průběhu minulých volebních období v zásadě každá opoziční strana. Bývalo ovšem dobrým zvykem, že tak opoziční subjekty činily především u témat, která byla z hlediska jejich programových a ideových priorit zcela zásadní, jinými slovy přiměřeně. Občanská demokratická strana například sáhla v minulosti k obstrukcím při schvalování zákona o elektronické evidenci tržeb, proti níž již od začátku systematicky vystupovala a ihned při svém návratu do vládních lavic prosadila její zrušení.
Současné opoziční strany však obstrukce využívají takřka pořád. Mnohdy jsou schopny zablokovat jednání dolní komory na celé dny i noci. Zákonodárci jsou poté nuceni v prostorách poslanecké sněmovny nocovat ve spacácích a snášet nekonečné nicneříkající projevy v délce několika hodin a přitom být v permanentním pozoru, kdy dojde ke kýženému hlasování. Takové pojetí politiky je tak nejen nedůstojné a zhoubné pro politickou kulturu v zemi a pro vyspělou parlamentní demokracii, za jakou se Česká republika jistě chce považovat, ale především ohrožuje základní právo většiny, tedy právo vládnout.
Ostatně i aktuální statistická data potvrzují, že nynější sněmovna je kvůli obstrukcím o mnoho méně výkonná než sněmovna z předchozího volebního období. Za stejnou dobu zatím přijala a projednala zhruba o polovinu méně zákonů.
Proto se nelze divit, že koaliční poslanci zahajují debatu ohledně změny jednacího řádu poslanecké sněmovny. Novela by měla nejen usměrnit institut používání obstrukcí, ale rovněž vyjasnit pravidla pro interpelace mířené na členy vlády.
Současná opozice k obstrukcím nyní nejvíce využívá schvalování programu schůze. Právě v těchto okamžicích vystupují opoziční politici s mnohahodinovými projevy, které pak, pokud se podaří program schválit, mohou opakovat i v dalších dnech, má-li se opět změnit. Zatím to vypadá, že shoda na konkrétních limitech schvalování programu není, ale zavedení zákonných lhůt by jistě mohlo nastavit i pro nadcházející volební období jasně daná pravidla hry.
Další mínus současného nastavení jednacího řádu můžeme vidět v krátkém časovém úseku, kdy mohou poslanci hlasovat a projednávat zákon ve třetím čtení. To je v současnosti možné pouze ve středu a v pátek od 9 do 14 hodin. Když se toto okno zavře, musí poslanci čekat na další zákonem určený den a legislativní proces se tak zbytečně natahuje.
Asi nejproblematičtější částí novely je otázka omezení času pro vystupování řečníků s přednostním právem (vedení komory, předsedové stran a hnutí, předsedové klubů). K omezení přednostních řečníků došlo i při zmíněném schvalování snížení valorizace penzí a z řad opozice toto rozhodnutí sklidilo dávku kritiky. Pro sněmovní většinu i menšinu by tak bylo nejvýhodnější pokusit se domluvit a pravidla, která budou platit snad déle než jedno období, zkusit nastavit společně. Omezení řečníků s přednostním právem slova a především to, jak konkrétně dlouho budou moci hovořit, nebude jistě vůbec snadné vyjednat a každou minutu budou muset obě strany vážit na lékárenských vahách.
Konečně by zamýšlená změna měla obsáhnout i téma interpelací. Návrh pracuje s verzí, že by se upustilo od čtvrtečního odpoledne, a okno pro interpelace by se otevřelo ve více dnech. Na jednání by pak museli být přítomni alespoň tři ministři, a to po dobu jedné hodiny. Zároveň by nově měly mít interpelace jasně daný časový úsek na položení dotazu i jeho zodpovězení.
Současný stav je již opravdu neudržitelný a škodí všem. Nejvíce však občanům této země. Politické strany a hnutí zastoupené ve sněmovně by tak měly zasednout k jednacímu stolu a novelu jednacího řádu projednat. Představitelé vlády Petra Fialy a koaliční poslanci již v minulosti několikrát dokázali, že jsou takového jednání schopni. Bude toho ale schopna i opozice? Bylo by to potřeba. Pro zachování hodnot a politické kultury, kterou snad chceme v naší zemi i nadále držet všichni.
Vyšlo na webu Pravý břeh.
