Konec světa kvůli ruskému plynu nebude. Díky novému terminálu může ještě chvíli péct i paní Monika

Ruský prezident Vladimir Putin (ČTK/ABACA/AA/ABACA)

Ruský prezident Vladimir Putin | FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA

Nezdá se, že by Evropu a Česko čekaly scénáře, které milují autoři některých komentářů a řetězových e-mailů pro lid. Přinejmenším pokud jde o energie, nebude konec světa, ale jenom problémy. Pokud někdo navrhuje, abychom šli žmoulat čepici a něčeho se chtěli v moskevských předpokojích dožadovat, může si tam odjet sám a požádat o ruské občanství.

Ta ohromná závislost na ruských zdrojích je klasická chyba, jaké se demokratické země dopouštějí ze své naivity a autokracie schválně. Naivita se dá do určitého okamžiku ještě považovat za optimismus. V tomto případě nebyl na místě nejpozději od anexe Krymu před osmi lety. Kdyby nic jiného, tehdy se ukázalo, že Rusko je ještě nespolehlivější, než se myslelo. Na psychoanalytický přístup už je ale pozdě, teď je třeba léčba realitou.

(Týdeník FORUM)

Realita je taková, že nikdo neví, co bude. Vladimir Putin v úterý prohlásil, že ruská státní plynárenská společnost Gazprom je připravena dostát svým závazkům ve vývozu plynu. To můžeme klidně číst tak, že Gazprom je připraven (proč by nebyl, trubky mají a plyn taky), ale to neznamená, že nějaký plyn bude. Gazprom v posledních týdnech snížil dodávky přes plynovod Nord Stream 1 o zhruba 60 procent a tvrdí, že za to může opožděný návrat kompresorové turbíny ze servisu. Turbínu teď Kanada sice poslala, ale podle Putina Gazprom dosud neobdržel „oficiální dokumenty“. Až je obdrží, třeba se objeví něco nového, například, že dokumenty nejsou úplné, nebo že na jedné lopatce turbíny je divná skvrna velikosti mouchy a podobně. Možná ano, možná ne. Kreml miluje peníze za plyn, ale stejně tak miluje vyvolávání pocitu nejistoty.

Evropská komise neočekává, že plynovod Nord Stream 1 bude po plánovaném čtvrtečním ukončení údržby znovu spuštěn, řekl novinářům v úterý eurokomisař pro rozpočet Johannes Hahn. Gazprom nejméně jednomu významnému zákazníkovi v Evropě sdělil, že kvůli mimořádným okolnostem nemůže dodávky plynu zaručit.

Třeba ho nakonec ale na chvíli pustí, aby na podzim zjistili, že je potřeba nový servis.

()

Mezitím v Evropě začíná převládat názor, že je potřeba s vypnutím plynu počítat a mít plán B.

Zatímco Andrej Babiš objíždí s obytňákem, který neobývá, náměstíčka a vykládá hloučkům věrných, že vláda nedělá nic pro „ty naše lidi“, vláda zajistila v Nizozemsku terminál na zkapalněný zemní plyn. Ten může prodloužit spotřebu plynu v Česku až o dva měsíce. Zásobníky plynu jsou nyní plné ze 77 procent, plyn v nich by pokryl spotřebu zhruba do ledna. S plynem z LNG terminálu by to podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) pak stačilo do března. Tento plyn by snížil závislost na ruském plynu asi o třetinu.

Takže Babiš si může nechat přestavět obytňák na plyn a paní Monika může pro barevné časopisy Mafry simulovat vaření u plynového sporáku.

Legrace to ovšem nebude a s problémy se musí počítat. V Berlíně činitelé vyhlásili „plynovou krizi“ a spustili nouzový energetický plán. The New York Times sleduje, jak si Němci počínají: „Majitelé domů, školy a obce již začali snižovat termostaty, dávkovat teplou vodu, zavírat bazény, vypínat klimatizace, tlumit pouliční osvětlení a nabádat k prospěšnosti studené sprchy.“

Analytici předpovídají, že recese v Německu je „nevyhnutelná“, a skoro všechny země na kontinentu čelí potenciálně hlubokému nedostatku energie, prudkému růstu cen a zpomalení ekonomického růstu. Evropská komise ve čtvrtek snížila svou prognózu růstu pro letošní rok na 2,7 procenta.

Pavel Šafr: Češi mezi pravdu a lží (FCM)

Německo má jeden konkrétní problém, píše NYT: „Německá ekonomika je více než jakákoli jiná ekonomika v regionu postavena na průmyslových gigantech – mohutných výrobcích chemikálií, automobilů, skla a oceli – kteří spotřebovávají obrovské množství paliv, z nichž dvě třetiny se dovážejí. Jen chemický a farmaceutický průmysl spotřebuje 27 procent dodávek plynu v zemi. Většina z nich pochází z Ruska. Než Putin před pěti měsíci napadl Ukrajinu a spustil odvetné sankce ze strany Evropy, Spojených států a jejich spojenců, dodávalo Rusko do Německa 40 procent dovážené ropy a více než 55 procent dováženého plynu.“

Tom Krebs, ekonom z Univerzity v Mannheimu a poradce ministerstva financí, ohledně letošní zimy říká, že hodně záleží na teplotě a úrovni dodávek ruského plynu: „V nejlepším případě nastane stagnace s vysokou inflací.“ Z dlouhodobého hlediska by však podle něj Německo mohlo vyjít konkurenceschopnější, pokud bude dobře řídit přechod na novou energetiku a zajistí rychlé a významné veřejné investice na vytvoření potřebné infrastruktury.

Marcel Fratzscher, prezident Německého institutu pro hospodářský výzkum, s tím souhlasí. Úspěch německého průmyslu je podle něj založen spíše na přidané hodnotě než na levné energii. Většina německého vývozu jsou podle něj „vysoce specializované výrobky – to jim dává výhodu a činí je konkurenceschopnými“.

()

Za socialismu se všechno řešilo výrokem: „Ano, máme (dočasné) problémy, víme o nich – a budeme je řešit!“ Nevyřešili až do samého konce nic moc. Takhle ovšem moderní západní země nefungují. Je příznačné, že jejich potíže přicházejí spíše z východu a jejich chyba byla v tom, že se nikdo neodvážil domyslet, co se může stát. Podíl na tom ovšem mají také různí hlasatelé „autentické pravice“ a „politiky všech azimutů“ a „čistého trhu“. Ruský plyn se kupoval, protože to bylo výhodné. Když někdo něco namítl, tak byl zesměšněn jako osoba, která do toho nevědecky míchá politickou ideologii. Tyhle fantasmagorie teď zkrachovaly. Trh není bytost a neumí jednu věc: předvídat. To mají dělat lidé. Pokud někdo věří v ideální poměry na „partnerském trhu“ a pak naletí sňatkovému podvodníkovi, začne všechno fungovat podle úplně jiných zákonitostí.

Konec světa, pokud se nezhorší duševní stav V. V. Putina, nejspíš do Velikonoc nepřijde. Političtí šejdíři typu Andreje Babiše a Tomia Okamury ovšem udělají vše proto, aby všechno bylo co nejhorší, nebo si to lidé aspoň mysleli. Frustrace je jejich energetický zdroj a budou si to chtít užít. Babišův obytňák je ve skutečnosti poháněn frustrací. To je takový alternativní pohon, že by s tím dojel až na odvrácenou stranu Měsíce. Tam by pak mohl i zůstat, protože přínos této osoby a jeho útvaru k řešení jakýchkoli potíží je nula.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]