Premiér Andrej Babiš (ANO) a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Vláda před časem schválila navýšení důchodů o 300 korun nad zákonnou valorizaci. Kromě toho se mají penze od ledna příštího roku zvýšit průměrně o 458 korun. Některým politikům a političkám to ale stále přijde málo, tak málo, že celé navýšení považují za směšné. Europoslankyně a donedávna místopředsedkyně komunistické strany Kateřina Konečná se kvůli tomu přímo rozčílila. Jak by asi vypadalo hospodaření státu, kdyby za ně byla zodpovědná právě Konečná?
Jediná poslankyně v Evropském parlamentu za KSČM na webových stránkách komunistické partaje napsala: „Současná vláda – zejména ministryně Maláčová z ČSSD – se momentálně v médiích chlubí, že přidá důchodcům o tři stovky víc, než je povinná valorizace penzí. Ministryně Maláčová i premiér Babiš to považují za velké politické vítězství. Rozhodně nemám nic proti zvyšování důchodů. Ostatně byla to podmínka KSČM, kterou si dala do tzv. sedmi bodů při vzniku vlády ANO a ČSSD, ale i tak mě tato zpráva naštvala,“ jala se dlouholetá poslankyně Konečná vysvětlovat, co ji takovým způsobem nadzvedlo.
A dodala: „To, že se vláda kasá takovou směšnou částkou, mi připadá dost nehorázné, obzvláště v kontextu minulého roku, který byl (nejen) pro seniory extrémně náročný. Jako nejrizikovější skupina obyvatel byli vystaveni extrémnímu nebezpečí. Mnozí prožili rok v absolutní izolaci, bez možnosti kontaktu se svými blízkými, což znamenalo extrémní psychologickou zátěž pro ně i jejich rodiny.“
Pohoršení a spravedlivý hněv zvládá Kateřina Konečná velmi dobře. Nejprve by ale bylo na místě zopakovat si několik základních čísel a nechat při tom rozhořčení a emoce stranou. Zvýšení důchodů o 300 korun měsíčně znamená příští rok výdaj ve výši 10,6 miliardy korun. Důležité je rovněž to, že toto navýšení vede k tomu, že se zvyšuje i základ, který každý rok roste o určité procento valorizací.
To vše se pak děje v kontextu obrovských rozpočtových schodků, kdy loni skončil státní rozpočet v deficitu 367 miliard korun a letos za první čtyři měsíce byl už v deficitu 192 miliard korun. To samé platí i pro penzijní systém. V loňském roce se dostal na mínus 40,6 miliardy korun a letos za první čtyři měsíce byl už v deficitu 10,7 miliardy korun.
Směšně nízká částka
Konečná by přesto chtěla důchody zvyšovat výrazněji a mluví o směšné částce a připadá jí nehorázné, že se vláda těmi třemi stovkami má drzost ještě chlubit. Ono to nehorázné svým způsobem opravdu je, ale z trochu jiného důvodu, než si myslí evropská poslankyně.
Pokud se důchody na jedné straně zvyšují nad rámec valorizace a zároveň se nic nedělá s dlouhodobou udržitelností důchodového systému, je to zkrátka nezodpovědné, protože se tak tato neudržitelnost jen dále prohlubuje. Nezodpovědně si počíná vláda Andreje Babiše a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a Kateřina Konečná by v tomto ohledu byla ještě mnohem horší.
Zásadní je totiž to, že náš důchodový systém bude za několik málo let čelit značným problémů i bez zvyšování nad rámec valorizace. A to vlivem demografické změny a toho, že se bude stále více zvyšovat počet penzistů a snižovat počet lidí v produktivním věku, kteří se jim skládají na důchod.
Stejně tak Konečná vůbec nebere v potaz to, jakým způsobem se penze zvyšovaly v minulých letech. V lednu 2019 průměrný důchod vzrostl valorizací o 600 korun a k tomu navíc se penze zvýšily ještě o 300 korun, v loňském roce pak v průměru o 749 korun a k tomu nad rámec valorizace o 151 korun. Kromě toho pak důchodci loni v prosinci dostali navíc ještě covidový bonus 5000 korun. To vše je europoslankyni málo.
Vskutku velkorysá představa
Kateřina Konečná si vede svou a ke svému pohoršení na adresu premiéra Babiše a ministryně Maláčové přidává ještě jedno: „Za nebetyčnou drzost však považuji vyjádření některých ekonomů (obvykle královsky placených), kteří si dovolili namítat, že i tato směšná částka je zbytečnou zátěží pro náš rozpočet. Ne, páni ekonomové, peníze pro slušné lidi, co celý život pracovali, nejsou zátěží pro rozpočet,“ rozčiluje se opět Konečná.
Posléze přichází s tím, jak by si přístup k penzistům představovala ona sama, respektive komunistická strana, kterou zastupuje: „Stát by lidem na zaslouženém odpočinku zajistil ne jenom důstojný důchod, ze kterého by mohli žít plnohodnotný život, ale zejména by dokázal zajistit i stabilní bydlení, aby senioři nemuseli končit např. na ubytovnách, když jim majitel skokově zvýší nájem. Stát by byl schopen zastropovat ceny energií a služeb, aby se každé zvýšení důchodu automaticky nepřelilo v navýšení cen za energie.“
To je vskutku velkorysá představa. Žádný div, že ve srovnání s ní se Konečné zdá tři sta korun směšně málo. Potíž je, že něco takového se zkrátka dost dobře nedá ufinancovat (kromě toho návrhy jako zastropování cen energií a služeb jsou samy o sobě velmi problematické a měly by další náklady a nezamýšlené důsledky), a to zvlášť v kontextu zmíněné změny poměru penzistů a lidí v produktivním věku.
Kateřina Konečná se sice tváří, že si stačí došlápnout na nadnárodní korporace provádějící daňové optimalizace, na odliv kapitálu do zahraničí a na „státní dotace končící u oligarchů a peníze proudící pochybným neziskovkám s velmi kontroverzní politickou agendou“, ale tak jednoduché to prostě není. Na vyřešení udržitelnosti penzijního systému by takto získané prostředky nestačily, protože realizace těchto návrhů by nakonec nebyla zase tak jednoduchá a ve výsledku by přinesly mnohem méně peněz, než si Konečná myslí.
