Sociolog a bývalý evropský poslanec za ČSSD Jan Keller napsal do deníku Právo komentář o střetu levice s pravicí a o tom, že stále existuje. Text je to převážně sympatický, protože má do velké míry pravdu. Střetávání mezi levicovým a pravicovým pólem politiky se samozřejmě nestalo minulostí a nejedná se o nějakou historickou vykopávku, která by skončila na smetišti dějin. Jen je to o něco složitější, než jak to vykládá Keller.
Někdejší sociálně demokratický europoslanec píše: „Zvykli jsme si na tvrzení, že pravice a levice už neexistují a že politika se dnes pohybuje ve zcela jiných rovinách. Pokud by to byla pravda, pak by neexistoval spor o snižování daní a státní rozpočet. Je to typický střet mezi pravicí a levicí,“ zdůrazňuje Jan Keller.
A dodává: „Levice poukazuje na to, že rázné snížení daní ohrozí fungování veřejných služeb a přiškrtí sociální stát. Ten pak bude postaven před obtížné dilema: buď si o to víc půjčovat u soukromých bank, anebo omezovat rozsah svých služeb. Pravice naopak tvrdí, že nižší daně přinesou víc svobody, neboť peníze zůstanou v kapsách daňových poplatníků a každý člověk ví sám nejlépe, za co je utratit. Tento argument vypadá na první pohled naprosto neprůstřelně. Přitom je falešný, a to hned ve dvojím ohledu.“
Sociolog Keller to popsal krásně a výstižně. Když to vztáhneme k nedávnému hlasování o daňovém balíčku a zrušení superhrubé mzdy, měli bychom být schopni docela jednoduše určit, kdo v této problematice zastává jasně levicový a kdo jasně pravicový postoj a kdo je tím pádem levicí a kdo pravicí. Jenže tak prosté to není.
Hledání levice a pravice
Žádné spory nemůžou být u ODS a sociálních demokratů, tam je to celkem přehledné a rozlišitelné. Pak tady máme hnutí ANO, které se ale rozhodně nechová jako typická pravicová strana. Stačí se podívat na její postoj k různým sociálním a jiným výdajům. Zvyšování důchodů či letošní jednorázový příspěvek penzistům z dílny Babišovy vlády rozhodně nesvědčí o tom, že by ANO bylo pravicí.
Pak zde máme politiky, o kterých nikdo sice nepochybuje, že jsou pravicoví, jako například předsedu poslaneckého klubu TOP 09 a bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, kteří ale kupodivu pro tento daňový balíček obsahující výrazné snížení daní nehlasovali a naopak před ním dokonce varují. To stojí minimálně za pozornost, a jak by řekl jeden nejmenovaný bývalý prezident – za zdvižené obočí.
Potom nám tady zbývá ještě třeba Pirátská strana či Starostové a nezávislí. Piráti dlouhodobě prosazují nižší zdanění práce, tedy pravicové téma, ale současně hledají cestu, jak ho provést co nejvíce sociálně citlivě, aby z něj měly co největší užitek i nízkopříjmové skupiny obyvatel. Starostové si pak hledí zejména toho, jaké to má všechno dopady na rozpočty měst a krajů.
Popíraný a upozaděný střet
Co z toho plyne? Jan Keller má pravdu v tom, že v oblasti daní se u nás dere do popředí jinak značně popíraný a upozaděný střet mezi pravicí a levicí. Jenže jednak tady máme významný politický subjekt, který si sice, co se týče zdanění, počíná pravicově, ale jeho celkový přístup k rozpočtu je levicový (hnutí ANO a jeho rozdávání do všech stran), a pak jsou zde uskupení, která v této oblasti stále nejsou dostatečně čitelná a jednoduše uchopitelná.
Ten největší problém ale nakonec spočívá v tom, že pod vlivem tohoto ideového zmatení, které šíří především hnutí ANO, v posledku však prostupuje a ovlivňuje celou naši politiku už nějaký ten pátek, i někteří pravicoví politici jsou celkem pochopitelně opatrní, aby se pouštěli do politiky, která by jim za normálních podmínek byla naprosto vlastní: protože zkrátka snižovat daně s Babišem a Schillerovou je asi stejné jako hasit požár ve chvíli, když jste polití benzínem – je správné, že to děláte, ovšem okolnosti a kontext, ve kterém tak činíte, nejsou úplně ideální a může se vám to vymstít.
Když to shrneme, Keller samozřejmě správně říká, že otázka daní a rozpočtu je ideálním polem, na kterém se odehrává konflikt pravice a levice. I u nás se to aktuálně v nějaké podobě děje – především u občanských demokratů a sociální demokracie.
Zároveň se však ukazuje, jak zpatlané a popletené to u nás celé je. A to se bohužel asi jen tak nezmění. Stačí se podívat na vznikající hnutí Lidé PRO Mikuláše Mináře, které, pokud by se dostalo do poslanecké sněmovny, by bylo jen dalším pokračováním toho všeho – ani pravicové, ani levicové. Zkrátka hnutí tak nějak pro všechny a pro nikoho. Čím více takových uskupení tady bude, tím konflikt mezi levicí a pravicí bude více zamlžený a nepřehledný. Ovšem nezmizí, na to je až příliš něčím základním a ve společnosti a v lidech hluboce zakořeněným.
