Šíření koronaviru je živná půda pro autory různých fantasmagorických výplodů. Když teď po Bleskem odhalené noční schůzce ve vyšehradské restauraci skončil ministr zdravotnictví Roman Prymula, dostáváme hned různé konspirační teorie. Podle naladění jednotlivých autorů jde o spiknutí buď domácího původu, nebo přímo kontinentálního.

Na webu Nová republika se rozepsal 24. října Lubomír Man: „Když se v pátek ráno téměř souběžně s aférou o ‚zločinu‘ rouškou nepřikrytého Prymulova obličeje, zobrazeného na titulní straně Blesku, rozjela česká Prymulagate, stál premiér před nejosudovějším rozhodnutím své politické i životní kariéry. Mediální příval aférou vyvolaný se v těch okamžicích se zlověstným hukotem Sorosových a Bakalových médií valil českou kotlinou směrem k Moravské bráně a zdálo se, že musí smést každého, kdo by se mu postavil do cesty. Včetně premiéra samozřejmě, kdyby projevil odvahu udělat cokoli jiného, než se k přívalu bez dlouhého rozmýšlení a co nejrozhodněji připojit… všichni víme, že jedině spravedlivé by bylo, kdyby se premiér po zvěstech Blesku s obviněným Prymulou urychleně spojil, zeptal se ho, co je na pověsti Blesku pravdy, a pak teprve činil.“

Co bystrého autora nezajímá, je vidět z toho, co ani nezmíní: rozpory ve výpovědích a nepravdy, otázka, o čem asi tak mohli účastníci schůzky skutečně mluvit a proč tak náhle a tajně a před půlnocí, porušení pravidel platných už v době konání sedánky. Že Blesk nepatří Bakalovi ani Sorosovi, už můžeme zmínit jen tak na okraj. Tady je Bakalův a Sorosův každý, kdo pípne něco jiného než prapodivná média typu Nové republiky.

Tamtéž se vyslovil 23. října Jan Schneider, hvězda Parlamentních listů a laureát Krameriovy ceny udělované výkvětem českých dezinformátorů. Schneider napsal: „Že se setkali v zavřené provozovně, je sice zvláštní, ale je to nic proti ničemu. Právníci se sice mohou šťourat v tom, jaký je status zavřené provozovny, ale jsou jako obvykle mimo, když zkoumají suchou literu zákonů a nařízení, aniž by vzali v potaz jejich smysl. Otázkou je, zda to dělají úmyslně, anebo zda chtít po nich něco takového by bylo opovážlivým nadhodnocením reality… Rozhodně ale je nutno „uklidnit hormony“ a nepřekopávat vládu podle ataků bulváru. Ostatně dobrý šéf se při podobných věcech nejprve postaví za svého člověka, a pak si nechá v klidu a řádně situaci prošetřit. Je nezbytné zamezit tomu, aby bulvár v těžké epidemiologické situaci ovlivňoval vládní politiku tím, že bude kout jakési pikle, v jejichž pozadí se dají tušit ‚dlouhé a ještě delší‘ peníze.“

Aha, takže „je nezbytné zamezit“. Jak se takové zamezení asi tak provede? Jak se nějakým novinám zatrhne psát o tom, že nějaký ministr někde byl, když tam skutečně byl? Zavede se nějaký výčet privilegovaných, o kterých se nesmí psát, že někde byli? Jak rozlišíme, kdy se o tom psát může?

Petr Hájek na Protiproudu v sobotu svým bystrozrakem odkrývá ještě hlubší kořeny spiknutí, které má přímo světový rozměr: „Skandál kolem ministra zdravotnictví Romana Prymuly (a Jaroslava Faltýnka, pravé ruky premiéra Andreje Babiše) má zdánlivě standardní podobu i scénář: Novináři z Blesku se nějakým záhadným způsobem dozvěděli o schůzce obou pánů ve vyšehradské restauraci a přinesli kompromitující fotografie. Spustil se okamžitě likvidační mediální lynč, v jehož čele stála Česká televize.“

Pak přijde další nutná dávka z výzbroje současných dezinformátorů: „Operetní ministerský puč klade řadu otázek, které pochopitelně politický a mediální mainstream nikdy nezvedne. Část veřejnosti, která nechce být za ovečky vedené bez protestu na porážku, by si je však položit měla. V rachotu popravčích salv a vítězného pokřiku tábora antibabišovců a antizemanovců by totiž snadno mohly zapadnout. Neměly by.“

Pak nám objasňuje, jak se věci mají: „Jak má veřejnost důvěřovat ostrým vládním restriktivním opatřením, když je sám jejich ‚architekt‘ – ministr zdravotnictví – v soukromí nedodržuje? Na to je odpověď překvapivě jednoduchá. Nedodržuje je proto, že ví, že jsou zbytečná. Že mají pouze rámovat domnělý obraz zkázy, kterou ‚morová rána‘ nad naší zemí narýsovala. A dobarvit temný mrak hrůzy a strachu, který společnost zdecimuje natolik, aby přestala přemýšlet – a už jen slepě poslouchala ‚pokyny‘ k technice národní a státní sebevraždy.“

Pak Hájek pokračuje tím, že virus sice existuje a je třeba být obezřetný, protože „o novém viru z dílny americko-kanadských (potažmo čínských) laboratoří víme zatím stále málo“, nicméně zatím „vše vypadá spíše tak, že uměle rozšířená nákaza měla za cíl vyvolat především hospodářské (a v jejich důsledku politické) změny. Na místě prvním v USA (odstranění Donalda Trumpa), na druhém místě v Evropě (záchrana pobrexitově se hroutící EU). Říkám jim ‚přeformátování‘ globalismu na vyšší úroveň. Rázné nastolení hospodářské (a finanční a dluhové) krize, která tak jako tak byla na spadnutí – a její ‚usměrnění‘ do toku, jenž přivede masy k žádoucímu (ne)jednání, namísto jinak pravděpodobné ‚vzpoury (probuzených) davů‘. A z hlediska zdravotního připravit bitevní pole lidských organismů na další úder, o němž se již hovoří, a který teprve má mít ‚kýžené výsledky‘ na omezení světové populace – neskrývaný záměr Gatesů a spol.“

Pak se vysvětluje, v čím žoldu jednal Blesk: „Kdo jim asi ten tip dal? Pochopitelně nejdříve napadne BIS, naše civilní tajná služba. Ta, kterou vede britsko-kanadský agent Michal Koudelka, jemuž opakovaně prezident Zeman odmítl dát generálské frčky – a tím ho ‚legalizovat‘.“ Takže CIA. Už nám to chybělo.

Tohle všechno si pár lidí přečte. Pak, protože budou plní zjevené pravdy, to budou šířit dál. Na sociálních sítích, několik profíků to zabuduje jako teze do řetězových mailů. Hned se nám dosah zvýší. Výsledkem bude, že v některých hlavičkách bude ještě větší zmatek, než tam je. Cíle bude dosaženo. Jde o to, aby už nikdo ničemu nevěřil. Ve vzniklém chaosu se pak může dařit různým spasitelům.