Televizní kanál Channel 4 si nechal zpracovat exkluzivní průzkum volebních preferencí i s přepočtem na mandáty. Pro Konzervativní stranu dopadl přímo katastrofálně. Podle něj by totiž v případě konání voleb v tuto chvíli dostala o více než 20 procentních bodů méně než ve volbách předchozích a počet křesel ve sněmovně by klesl pod 100. Šlo by suverénně o nejhorší výsledek strany jak v procentech, tak v mandátech od zavedení všeobecného volebního práva mužů a omezeného volebního práva žen v roce 1918. Byla by to s přehledem i největší změna mezi volbami. Dalo by se říci, že jde jen o průzkum, ale výsledky posledních doplňovacích voleb mluví podobnou řečí.

Pravda je, že se vláda Jeho Veličenstva ocitla v objektivně těžké situaci. Británie se musí vypořádat s mnoha negativními dopady ruské invaze na Ukrajinu. Země si ale vede nápadně hůře než jiné evropské mocnosti. Minimálně částečně může za dýchavičnou ekonomiku také brexit, který byl přitom příčinou vysokého vítězství toryů v roce 2019.

Johnsonův tah brexitem

Toto vítězství nebylo ani tak nějakým mohutným posílením Konzervativní strany. Pod vedením Borise Johnsona si vedla jen asi o procentní bod lépe, než tomu bylo v roce 2017 za premiérky Mayové. Klíč byl v propadu Labour Party, kterou v obou případech vedl Jeremy Corbyn. V roce 2019 ale přesvědčil o osm procentních bodů voličů méně.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM má jasno. Fremrovo jmenování by znevážilo Ústavní soud!

Nový Týdeník FORUM přináší hned na titulní stránce jasné stanovisko ke jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem. Nebrat! Uvnitř čísla naleznete…

Johnsonovi se ani tak na brexit nepodařilo přilákat nové voliče, jako spíš rozštěpit voliče opozičních labouristů. Část z nich totiž chtěla, aby strana usilovala o úplné zastavení procesu vystoupení z EU, a část naopak ho naopak podporovala. Corbynovi, který EU vždy kritizoval jako příliš kapitalistickou a proti brexitu se nepostavil, pustili žilou především proevropští Liberální demokraté.

Z požehnání prokletím

Byl to tehdy z Johnsonovy strany povedený politický kousek. Ani poslanci a poslankyně jeho vlastní strany nebyli v přístupu k odchodu z EU jednotní, ale on dokázal stranu ovládnout, některé kritiky vyhnat, a voličům tak nabídnout srozumitelnou a jasnou pozici. Volby byly de facto referendem o jím dojednané smlouvě.

Jenže nadšení, které mnozí pociťovali z toho, že se konečně podařilo vystoupit, brzy vystřídala deziluze. Britská ekonomika zatím nedokáže nahradit pracovní síly, které do země přicházely z chudších zemí EU, a Britům se zkomplikovalo vše od dovozu a vývozu zboží po obyčejnou cestu na dovolenou.

Faktor Starmer

K ekonomickým potížím, únavě až naštvání z brexitu a dvěma výměnám v čele strany, a tím i premiérském křesle je třeba ještě připočíst relativně schopnou opozici. Keir Starmer není nijak charismatický vůdce a z levého křídla strany i z levicových médií je často kritizován za to, že krom odstavení toryů od moci vlastně nic moc neslibuje. Není podle nich dostatečně transformativní.

Jenže to může být zároveň i důvod, proč si strana ve volbách i průzkumech vede tak dobře. Jestliže Johnson udělal z voleb 2019 referendum o brexitu, a labouristy tak rozštěpil, tak Starmer se z příštích voleb snaží udělat referendum o vládním výkonu Konzervativní strany. Volby se musí konat do ledna 2025. Nálada voličů se ještě může změnit, ale momentálně by ono referendum dopadlo pro konzervativce nevídaným výpraskem.