Korespondenční hlasování je hrozba jen pro ty, kteří to s demokracií nemyslí vážně

Příběh amerických prezidentských voleb v posledních týdnech ukazuje, jak křehká může být demokracie i v zemích, kde by pokusy o její destabilizaci čekal málokdo. A je to právě stále úřadující prezident Trump, který se snaží zpochybnit legitimitu voleb a bere si přitom za rukojmí institut korespondenční volby. Přitom právě tento nástroj má velkou tradici v mnoha nejvyspělejších zemích světa. Je na čase, abychom ho vzali za svůj rovněž v České republice. 

Politika je soubojem ideologií, programů a vizí, kterými jednotlivé politické strany či hnutí přesvědčují své voliče. Přirozený konsenzus u všech stran však panuje na samotném faktu, že jsou volby svátkem demokracie, jejím základním stavebním kamenem a naprosto nezbytným předpokladem. Žádný právoplatný volič tedy nesmí být z volebního procesu vyloučen kvůli geografické vzdálenosti od urny.

Neznám žádný dobrý argument, který by měl zamezit mladému českému inženýrovi, dočasně žijícímu ve francouzském provinčním městě, aby mu bylo znemožněno volit korespondenčně například ve volbách do Poslanecké sněmovny. A to pouze proto, že je ve špatné době na špatném místě a možnost odvolit na nejbližší ambasádě je pro něj záležitostí zdlouhavé noční cesty vlakem.

Současná vypjatá diskuze o korespondenčním hlasování v amerických prezidentských volbách není selháním tohoto demokratického nástroje. Je to selhání těch, kteří se za demokraty prohlašují, a přitom oni sami mají největší problém s pokojným předáním moci. Každý, kdo se bojí korespondenční volby, má zároveň strach z voličů, kteří mnohdy díky svému nadhledu ze zahraničí dokážou vidět situaci v naší zemi z jiné perspektivy. A perspektiva je přesně to, čeho se obávají politici prosazující zúžený pohled na svět se všemi jeho aktuálními problémy a výzvami, před kterými se prostě nemůžeme schovat. K našim krajanům se díky nemožnosti korespondenčního hlasování chováme jako k druhořadým občanům, což připomíná normalizační kázání o zrádcích národa. Tito lidé však na svoji zemi nezanevřeli. Jejich obrovská poptávka po možnosti korespondenční volby je toho jasným důkazem. A možná jsou právě oni větší vlastenci než ti, kteří to o sobě tak rádi prohlašují.

Naprostá většina států Evropské unie v současnosti nějakou formu korespondenčního hlasování umožňuje. Tuto možnost jsme jako strana opakovaně navrhovali, nicméně v této chvíli leží náš zákon u ledu. Chceme, aby byla distanční volba možná ve volbách do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a při volbě prezidenta.  Ve snaze dosáhnout kompromisu jsme dokonce přistoupili pouze k variantě hlasování pro naše občany žijící v zahraničí, přestože právě rok 2020 a situace spojená s epidemií koronaviru ukázala, že nemožnost dostavit se fyzicky k volebním urnám nemusí být záležitosti pouze našich krajanů. 

Korespondenční hlasování nijak nesnižuje kvalitu demokracie a každý, kdo to tvrdí, tak lže. Buď záměrně, nebo z neznalosti. Je alibistické a nešťastné tvrdit, že odejmeme možnost volby velké skupině našich spoluobčanů pouze proto, že by zde potenciálně mohlo hrozit riziko podvodů či chyb během zpracování hlasů. Argument o příliš pomalém sčítání je rovněž v českých podmínkách spíše neopodstatněný. A i kdyby se hlasy měly sčítat několik dnů, je to pořád lepší než znát výsledek voleb ještě před nimi, jak se to děje v Rusku nebo Číně. 

Se všemi případnými problémy spojenými s korespondenčním hlasováním si jako moderní, sebevědomá a vyspělá země musíme umět poradit a zavést takové mechanismy, které je maximálně eliminují. Důvěra v samotnou demokracii stojí i na tom, jak se o demokratických procedurách vyjadřují nejvyšší političtí představitelé. A pokud tyto procedury zpochybňují v samotném základu, hrajeme si jako země s ohněm.

Autorka je předsedkyně TOP 09