Počítačová „Korona hra“ simuluje šíření nemoci covid-19 v evropské zemi velikosti České republiky a dává možnost vyzkoušet si boj s ní prostřednictvím restrikcí. „Hráč“ podobně jako vláda váží mezi oběťmi na životech a finančními náklady a vystavuje se riziku ztráty popularity. Oscilování mezi protichůdnými nároky ozřejmuje těžkou pozici jakékoli vlády v době pandemie, zkušenost z této simulace ovšem ani náhodou neomlouvá neschopnost populistické vlády.

Dobrat se v simulaci Korona hra vysloveně dobrého výsledku lze jen stěží. Není žádný problém ztratit za uplynulý rok na 1000 životů, decimovat při tom společnost drakonickými omezeními a ještě za ně utratit bilion.

Na člověka snadno dolehne pocit, že by měl s vládou soucítit, litovat ministry pro jejich nelehký úkol a omlouvat každý jejich nezdar. V tom je ale možná největší nástraha celé simulace jinak  postavené na propracovaném modelu, na jehož utváření se podíleli i experti jaderné a fyzikálně inženýrské fakulty ČVUT.

Zatímco zmíněný a v rozhraní simulátoru detailně popsaný model využívající veškerých dostupných dat působí seriózně, případný pocit selhání a následná tendence omlouvat vládu, pakliže člověk pandemii ani výdaje neusměrní, jsou už zavádějící. Hráč se na rozdíl od vlády rozhoduje sám a zpravidla není expert, jakými by měli být ministři a jejich týmy. Doporučení, která jsou hráčům průběžně k dispozici, také sotva nahradí mnohahodinové diskuze s epidemiology a ekonomy, jež má vláda k ruce.

Předmětná simulace pak už vůbec nezohledňuje populistické rozdávání peněz penzistům namísto zajištění ochranných pomůcek pro ně ani odvolání oznámených omezení z loňského podzimu, natož pak hazardování s důvěrou ve vládu, jejíž členové opakovaně porušují vlastní zákazy a nepojednávají s jistotou ani o základních pojmech hodnocení stavu epidemie.