Na ruském ministerstvu obrany se rozbíhá velký korupční skandál, do kterého možná spadne řada generálů včetně samotného ministra Sergeje Šojgua. Jde o přemrštěné náklady na vybudování Centra řízení národní obrany (ruská zkratka NCUOG) v roce 2014. Podle kanálu VČK-OGPU na Telegramu došlo ke zpronevěře při instalaci detekčního radarového softwaru pro balistické a řízené střely.
Ve vlákně příspěvků na twitteru i svých stránkách shrnul kauzu také nezávislý vojenský historik a badatel vystupující pod jménem ChrisO_wiki.
Budova centra v Moskvě je rozsáhlá stavba, která slouží jako hlavní velitelské a řídicí centrum pro ruské ozbrojené síly a ministerstvo obrany. Je strategicky umístěna v centru Moskvy a má poskytovat centralizované řízení armády a také regulovat a koordinovat vojenské operace.
Poté, co došlo k výraznému překročení nákladů, bylo centrum nakonec otevřeno v roce 2014. Od roku 2014 se rozpočet na projektování a vybavení centra neustále zvyšoval a výše rozpočtových výdajů přesáhla 40 miliard rublů (500 milionů dolarů). Podle VČK-OGPU byly finanční prostředky štědře utraceny za extravagantní předměty, jako jsou luxusní pohovky, křesla, televize a počítače, a to všechno za částky vysoce přesahující jejich normální tržní ceny. Také objekty nebyly zrovna v nejlepším stavu. Projekt byl ohlášen jako jednotné centrum, které bude řídit vše možné: od kotlů vytápějících kasárna až po rakety. Ve skutečnosti to byla nakonec jen obří kancelář.
Rozsáhlý případ se spustil tím, že oddělení vojenského vyšetřování strategických raketových sil objevilo případ drobného úplatkářství.
Začalo to takto. Vojenští vyšetřovatelé vyslechli bývalého šéfa firmy DMZ – výrobce řízených střel Moskit a raket Ch-22, Ch-55 a nyní vrcholového manažera Roskosmosu Sergeje Dacka. O co šlo? Jistý Vjačeslav Lobuzko, generálmajor nyní pracující pro společnost RTI Systems a bývalý velitel divize 3. armády speciální protivzdušné obrany, se rozhodl odměnit činovníkovi ministerstva obrany Marčukovovi za přimhouření očí nad rozsáhlými zpronevěrami na ministerstvu. Marčukov byl ve společnosti RTI Systems zástupcem ministerstva. Protože Marčukov chtěl pro svou příbuznou byt, Dacko ženu fiktivně zaměstnal v DMZ (Dubněnskij mašinostroitělnyj zavod) a už jako zaměstnankyni jí zařídil příspěvek na bydlení. Lobuzko už je zatčen a 68letému muži hrozí dlouhý trest odnětí svobody.
Pokud by se někdo v těch jménech ztrácel, tak stručně. Lobuzko ze soukromé firmy chtěl dát jako odměnu za krytí machinací úplatek Marčukovi z ministerstva a technicky to zařídil Dacko.
Pak se ale začala objevovat další jména. Podle spekulací kanálu VČK-OGPU by to mohly být další vysoce postavené osoby včetně generálmajora Olega Stěpanova z ministerstva obrany a Michaila Mizinceva, bývalého náměstka ministra. Rozsah skandálu má potenciál zaplést do něj samotného ministra obrany Sergeje Šojgua, který velitelské a řídicí centrum založil. Šojgu má pověst činovníka, který si libuje v luxusních nemovitostech, jako je například dača v asijském stylu na okraji Moskvy.
Tohle je jen jeden případ a nijak nepřekvapuje. Že je ruská armáda prolezlá korupcí, to se vědělo. Loňská invaze na Ukrajinu ale ukázala, do jaké míry to Putinovu armádu rozložilo. Korupční praktiky mají za následek, že nefunguje pancéřování tanků, nebyl znám skutečný počet příslušníků bojových jednotek, armáda nedokázala vybavit vojáky v první linii a velitelé nebyli schopni reálně vyhodnocovat stav materiálu a aktivních a záložních sil, na které dohlížejí.
„To jsou věci, které jsou výsledkem buď naprosté nekompetentnosti, nebo korupce: falešná hlášení, lidé podepisující věci, které ve skutečnosti neodpovídají standardům,“ říká armádní generálporučík ve výslužbě Ben Hodges, který dohlížel na všechny operace americké armády v Evropě, počínaje rokem 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a odstartovalo pokračující násilí na východě Ukrajiny.
„Je to korupce od nejvyšších míst až po jednotlivé ruské vojáky,“ říká Hodges, který také odkazuje na již zmíněné honosné sídlo ministra Sergeje Šojgua v hodnotě 18 milionů dolarů.
Výsledkem pak bylo, že kolony směřující na Kyjev, tam nedojely, protože jim často došlo palivo. Rusko nikdy nemělo k dispozici takové množství paliva, o kterém se domnívalo, že ho má, protože jeho velká část byla prodána na černém trhu v místech uskladnění v Bělorusku. Tanky měly místo pětičlenné posádky jen tři lidi, což bojeschopnost značně omezilo.
„Geopolitická moc Ruska je pro Putina existenční záležitostí – jedinou věcí, na které mu skutečně záleží víc než na kterékoli jiné,“ říká Robert Person, profesor mezinárodních vztahů na americké vojenské akademii ve West Pointu. „A přesto jsou jednotlivci v ruském vojensko-obranném komplexu stejně chamtiví jako lidé v celém zbytku vládní byrokracie. Proč by jim měly být odepřeny jejich korupcí financované vymoženosti jen proto, že se podílejí na obraně země? A tak v celé armádě kvete plýtvání, rozkrádání a špatné rozdělování peněz, vybavení, zásob a dalších zdrojů, protože každý se snaží získat svůj podíl. Ale na rozdíl od civilních sektorů nelze toto rozkrádání v rámci ‚mocenské vertikály‘ otevřeně přiznat… A tak dělají to, co generace sovětských důstojníků a obranných byrokratů dělaly po celá desetiletí před nimi: lžou směrem nahoru. Lžou o připravenosti svých jednotek a vybavení, lžou o tom, jak se vynakládá rozpočet – to vše proto, aby zakryli rozsah svých krádeží.“
Ministr Šojgu byl zatím Putinovým chráněncem, ale pokud by bylo třeba najít nějakého obětního beránka za všechny neúspěchy, byl by pro to ideální postavou.