Korupce je v posledních letech extrémně nadužívaným slovem. A tak není divu, že ztrácí svůj význam. Vyprázdnil se obsah sdělení. Zůstala jen dutá mantra, jen marketingové mávátko, pouhý účelový klacek.

Korupce je všudypřítomná, dokonce jako by bujela dál a dál. Podle nedávného šetření na celoevropské úrovni se s ní setkává dnes a denně více než 20 % občanů mnoha zemí EU, ČR nevyjímaje. To znamená, že každý den proběhne neuvěřitelné množství korupčních transakcí všeho druhu a na všech úrovních. Korupce je jistý druh stavu mysli a v příhodných podmínkách dokáže metastázovat v celé společnosti.

Co to tedy je ta korupce? Korupce (latinsky corrumpere = kazit, nalomit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě či hospodářství k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita.

Korupce postihuje zejména politiku, hospodářskou sféru a také společnost jako celek, ale i její jednotlivé komunity. Může být drobná nebo velká, organizovaná nebo spontánní. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním neopodstatněné přízně a protěžováním. Má tedy mnoho podob a mnoho tváří. Ne vždy ji lze konkrétně klasifikovat jako trestný čin, ale vždy je v rozporu s dobrými mravy a veřejným zájmem.

Okázalé potírání korupce je oblíbeným a často účinným nástrojem politického boje. Vznikají a zanikají protikorupční strategie, koncepce a komise. Přijímají se nové a nové legislativní normy a předpisy, které mají omezit korupční prostor. Posilují se náklady na fungování protikorupčních útvarů policie, finančních úřadů, celníků, analytických útvarů orgánů státní správy, soudů atd. Dokonce si někteří politici platí své protikorupční průzkumy veřejného mínění a kupodivu i tzv. nezávislé občanské aktivity. Boj s korupcí zdá se hoří na všech frontách, a občas v protikorupčních sítích skutečně skončí nějaká ta menší rybka z akvária, na kterou dostal korupční žralok chuť. Každá nová vláda tvrdí, že korupci zdědila a týká se tedy jen těch vlád předchozích. Úsměvné. Noví (de facto staronoví) korupční náčelníci horlivě brojí proti korupci těch druhých. Starý osvědčený a bohužel stále fungující trik. Realitu nahrazuje nákladně stvořená účelová interpretace reality, s expresivními obraty o údajných mafiích, kmotrech, matrixu apod. I zde platí, že každá mantra se jednou vyčerpá.

Máme i politickou korupci. Ta může nakonec vést až ke kleptokracii, což v překladu znamená vládu loupežníků. Organizovaný zločin dostává selektivně vznešený nátěr. To už pak odpadá i nákladné předstírání poctivosti a upřímnosti před veřejností. Vítězí cynismus, lhostejnost, pokrytectví, lež a strach. A lid obecný? Jako vždycky – použije se osvědčený recept chléb a hry a taky cukr a bič. Důležité je pak umravnit oponenty i případné konkurenty. Připomíná vám to totalitu? Ano, právem.

Podmínky, které podporují korupci lze definovat poměrně přesně. Je to vysoká koncentrace politické moci a rozhodování, kdy demokratický model správy země nahrazují vládnoucí mocenské klany. Patří sem i apatická veřejnost, nezajímající se o politiku a veřejné věci, která podléhá tomu či onomu vůdci, který nabízí pořádek a „klid na práci“. Ostatně, jako každý diktátor.

K podmínkám, které posilují korupční prostředí, patří i slabé právo, nedostatečná justice, která slouží jen mocným a vlivným k prosazování jejich zájmů. Je to anglicky rule of law – nedostatečná vláda práva. Atmosféru selektivního práva a korupčního vlivu určuje také utajování informací, rozhodování, procesů, vazeb a závislosti. Je to alarmující nedostatek otevřenosti a transparentnosti. Mocní se domlouvají v pološeru za oponou. Na vše dohlíží všudypřítomné oko Velkého bratra. Vůle vůdce a jeho kumpánů určuje vše podstatné. Fasádní demokracie ve svých útrobách praktikuje spíše model vládnutí východoevropských despocií.

Veřejnost nabývá dojmu, že o všem podstatném rozhodují uzavřené mocenské a politické kliky, které jsou ovládány zájmy několika oligarchů a jejich skupin, které není možno kontrolovat. Korupční klima charakterizují i velké a nekontrolovatelné částky financování politických stran, ale i veřejných anebo i soukromých projektů. Skutečný plátce či vlastník je neznámý, nedohledatelný, a tudíž nepostižitelný.

Vrcholným stádiem korupce je tzv. „state capture“, což znamená ovládnutí a převzetí státu. Jedná se o ovládnutí legislativního a exekutivního procesu soukromými subjekty. Projevy tohoto modelu jsou tyto:

• kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch
• formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěž
• podkopávání svobodných voleb skrytou reklamou a neprůhledným financováním kampaní
• zneužití legislativní moci, korupce v soudních řízeních
• zneužívání auditu, vyšetřování a státního dozoru
• užívání kompromitujících materiálů pro politické vydírání a nátlak
• ovládnutí médií

Jedna známá politologická poučka říká, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Jsou země, kde je politika jen pokračováním byznysu jinými prostředky. Není třeba již draze a komplikovaně ovlivňovat politiky, úředníky a novináře. Snadnější a levnější je všechny (skoro všechny) přímo či nepřímo vlastnit.

To už pak nejde o nějaký dílčí střet zájmů, nýbrž o jejich frontální ovládnutí. Vítejte v Česku 2019.