Vojtěch Filip a Jan Hamáček FOTO: KSČM / Se svolením autora
FOTO: KSČM / Se svolením autora
Předseda sociální demokracie Jan Hamáček před krajskými a senátními volbami na svůj blog na Aktuálně.cz napsal článek s názvem „Potřebujeme silnou levici“. Nyní je už jasné, že v České republice žádná silná levice není, nebo alespoň ne taková levice, která by se ke své levicovosti sama explicitně hlásila. Přesněji řečeno levice je u nás ještě slabší, než se například před týdnem mohlo zdát. Sociální demokraté a komunisté proto při zdůrazňování své levicovosti střílí úplně naprázdno.
Vicepremiér a šéf České strany sociálně demokratické Jan Hamáček krátce před volbami napsal: „Dnes se hovoří o rozdělené společnosti. Podstatou sociální demokracie je, že této rozdělenosti brání. Snažíme se, přerozdělováním a progresí, snižovat sociální a ekonomické nerovnosti. Což je další důvod, proč by sociální demokracie měla být v naší společnosti silně zastoupena. Je to úkol i pro levicové voliče. Pokud je dnes ČSSD jedinou levicovou stranou, která je schopná dostat se do krajských zastupitelstev a do senátu, pak je i příležitostí pro všechny levicově smýšlející voliče. Máme-li mít u nás silnou levici, neměli bychom nechat svůj hlas propadnout.“
Pokud vyjdeme z toho, že sociální demokraté jsou hlavní levicovou silou v naší politice, jak se snaží tvrdit Jan Hamáček, plyne z toho jednoduchá věc, levice u nás prakticky neexistuje a jsme svědky jejího zániku a odchodu ze scény. A i kdybychom k tomu přidali komunisty, obrázek české levice o moc lepší nebude. Naopak.
Levice, pokud si ji ztotožníme s ČSSD a KSČM, se po letošních krajských volbách nachází ve stavu, který se blíží kolapsu. U komunistů je to naprosto očividné, u sociálně-demokratické strany a jejích představitelů je pak snaha interpretovat výsledek voleb ve stylu „situace je vážná, nikoli však zoufalá“, protože všechno mohlo dopadnout i hůře.
To však nic nemění na tom, že voličů, kteří jsou ochotni dát svůj hlas straně hovořící o sobě jako o levicové, stále ubývá. Pokud se tedy Jan Hamáček ohání tím, že potřebujeme „silnou levici“, případně šermuje „levicovými voliči“ či „levicově smýšlejícími voliči“, nebo mluví o ČSSD jako o „jediné levicové straně, která je schopná dostat se do krajských zastupitelstev a do senátu“, míří zcela mimo. Tito voliči totiž přestávají existovat. Je jich stále méně, což dokládají i sociologické průzkumy. Sociální demokraté to však stále nevzali na vědomí a zjevně se to nezmění ani před volbami do poslanecké sněmovny příští rok.
Hlavní konkurenti sociálních demokratů
Bývalý jihomoravský hejtman a aktuálně volební manažer ČSSD Michal Hašek má naopak pocit, jak se vyjádřil na tiskové konferenci po volbách, že se sociálně-demokratická partaj ubírá správnou cestou: „Mám za to, že sociální demokracie se znovu vrací ke svým bývalým voličům. A to je také věc, která nás čeká právě při volbách do poslanecké sněmovny. Ti lidé neodešli z České republiky, oni nezmizeli v jednotlivých krajích, a je na nás, abychom teď našli recept, jak je oslovíme a jak je levicovou politikou znovu přesvědčíme volit ČSSD.“
Potíž je v tom, že levicovou politiku u nás dělá leckdo, jediná sociální demokracie (a snad ještě KSČM) o tom ale explicitně a otevřeně mluví jako o levicové politice. Případně se snaží co nejvýrazněji a nejhlasitěji dávat najevo, co všechno dělá pro lidi – v tom má ovšem už docela velkou konkurenci. K úspěchu to však nestačí.
Jan Hamáček ve zmíněném článku rovněž napsal: „ČSSD je zkušená tradiční strana. Nestydím se za to. Máme jasný program, nerezignovali jsme na něj ani v těchto obtížných časech. Celé září jsme představovali čtyři základní témata, která propojují naše kandidátky napříč celou zemí – ochrana a zajištění pracovních míst, silný stát, ochrana pitné vody a bydlení. Všechna skvěle rezonovala v kontaktní kampani. Na levici jsme jediní, kdo vůbec s uceleným programem přišel. Zatímco ostatní rezignovali, ČSSD se ukázala jako programově ukotvená a iniciativní.“
Jenže levice prakticky neexistuje a vůbec není důležité, co se na levici děje či neděje, anebo co na levici dělají nebo nedělají ostatní, protože hlavním konkurentem sociálních demokratů nejsou ti, kteří se běžně řadí k levici. Michal Hašek má však pravdu v tom, že lidé, kteří by sociální demokracii mohli volit, nezmizeli.
Oni zkrátka jen volí někoho jiného a do budoucna se to zřejmě nezmění. A ti, kteří tyhle voliče přetáhli nebo se o to snaží, to dělají trochu jiným způsobem než komunisté a sociální demokraté, a hlavně by je nikdy nenapadlo o sobě hovořit jako o levicových stranách či hnutích, případně mluvit o tom, že jim jde o levicové či levicově smýšlející voliče.
Neustálé opakování téhož
Voliče, kteří by mohli dát svůj hlas tradiční nebo moderní sociální demokracii, si tak u nás rozebralo hnutí ANO a Piráti a pravděpodobně se na ně chystá i Mikuláš Minář se svým novým hnutím, které chce založit. Ostatně následující řádky se těžko dají interpretovat jiným způsobem.
„Spousta lidí má pocit, že na ně stát kašle. Že bohatnou jen některé regiony. Statisíce lidí a jejich rodin sráží do kolen exekuce. K tomu strach, jestli za pár let bude na důchody a dobrou zdravotní péči. Tihle lidé mají pocit, že se na ně zapomnělo. Chci jim ukázat, že to tak není. Chci zemi pro všechny. Oslovit zklamané lidi je těžký úkol. Proč bych to měl dokázat právě já? Protože nejsem sám. Protože mi na nich záleží. A protože půjdeme přímo za nimi,“ napsal Minář na své facebookové stránce.
Aby v takové konkurenci sociální demokraté a komunisté uspěli, museli by zcela změnit svůj přístup, což je ale mnohem těžší než stále dokola opakovat to samé a stavět svoji politiku na tom, co považují za své největší přednosti, které se ovšem neosvědčily.
Předseda KSČM Vojtěch Filip tak v povolebním rozhovoru v Haló novinách na otázku, zda není překvapující, že v době, kdy se vlastně očekává krize, dochází k takovému odklonu od levice, odpověděl: „Určitě si to zaslouží nějakou teoretickou práci, na kterou v praktické politice úplně nemáme čas, ale určitě zadáme našemu Institutu české levice, aby se tím zabýval. Není to ale problém jenom České republiky, je to problém celoevropský. Očekávám, že až ta krize úplně nastane, to znamená, až se zvýší nezaměstnanost, až skončí antikovidové programy a nebude dostatek práce, tak samozřejmě lidé budou hledat řešení, a my ho musíme do té doby přinést. Zatím ta blížící se krize na lidi nedoléhá.“
Skoro to vypadá, že si šéf komunistů od ekonomické krize slibuje příležitost pro růst stranických preferencí. Co když ale celá věc stojí tak, že občané sice chtějí řešení problémů, které je trápí, už ho však (až na některé výjimky v podobě konkrétních politiků) neočekávají od levicových stran, jako je ČSSD či KSČM, protože jim připadá, že ostatní nabízejí to samé a k tomu ještě přidávají něco navíc? V takové situaci obvyklé recepty obou partají selhávají.
