ROZHOVOR / Králové Šumavy. Na filmové plátno i televizní obrazovku vstoupili už několikrát – ve snímku Karla Kachyni, v sérii Davida Ondříčka a nyní i v osobitém anidoku Králové Šumavy, který navíc natočil irský režisér. Kris Kelly, jehož zjevně baví filmařské výzvy, představil film už na několika festivalech, v listopadu vstoupí snímek do kin. Nabízí kromě jiného unikátní výpověď legendárního „krále“ Josefa Hasila, kterou Kellyho tým natočil krátce před jeho smrtí v roce 2019.

Jak se přihodí, že Ir natočí film o československém převaděči?

Oslovil mě producent Vratislav Šlajer z Bionautu. Potkali jsme se na jednom filmařském workshopu a mně to přišlo zajímavé. Vratislav mi vysvětlil, o jaký projekt jde, ukázal mi nějaké rešerše. Nejdřív jsem si říkal podobně jako vy: Proč by měl tohle téma dělat právě irský režisér? Ale téměř souběžně s tím jsem začal přemýšlet o filmech na podobné téma, jež mě oslovily. A začalo mě to lákat.

O jaké filmy šlo?

Pocházím z Belfastu, kde se dlouhá léta potýkáme s vážnými problémy – v minulosti s násilím, konflikty a válkou, nyní s Brexitem. Všechno se to týká a týkalo hranic. Můj nejoblíbenější film o Belfastu se jmenuje Hunger (Hlad) a režíroval ho Steve McQueen. Je to velmi přesná a upřímná výpověď, přestože McQueen vlastně vůbec není z Belfastu. Na jeho filmu se mi líbí právě ta perspektiva zvnějšku, možnost jistého odstupu. Tak jsem si řekl: Proč nepřistoupit stejným způsobem ke Králům Šumavy? Jsem z jiné země, „outsider“ s otevřenou myslí i jistou dávkou naivity, možná bych díky téhle optice mohl vaše historické téma pojmout trochu jinak. 

Dále čtěte

Marketa Lazarová: nejlepší český film všech dob se rodil těžce, aktuální je dodnes. Vláčil ji nazýval torzem

NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / V roce 1998 slavil český film sto let své existence, a to byla příležitost pokusit se zmapovat…

Převaděč Josef Hasil je vnímán jako velký hrdina, podle jeho příběhu vznikly filmy, romány i komiks. Jeho životní cesta byla nicméně vykoupena řadou obětí, hlavně v jeho rodině, jejíž členové byli pronásledováni a vězněni. Co si o tom myslíte, vnímal to vůbec jako mravní dilema?

Myslím si, že lidé jeho formátu takto neuvažují, nevidí celek, přemýšlejí v intencích okamžiku. Pro Hasila bylo důležité, jak převést lidi bezpečně přes hranice za svobodou. Šlo mu o věc. Myslím, že právě v tom byl ten lidský aspekt a také ohromná síla.

Josef Hasil ve filmu vystupuje osobně, jeli jste za ním až do Chicaga. Jak na vás působil?

Byl to velmi příjemný společník. Překvapilo mě, že někdo s takovou zkušeností působí tak obyčejně, přirozeně a příjemně, že se s ním vlastně rychle ztotožníte. Proto jsou příběhy tohoto typu tak důležité – hrdinové jako on mohou oslovit obyčejné lidi. Jsou to lidé z masa a kostí, kteří jsou ale vystaveni okolnostem, jež je donutí vystoupit z davu a postavit se problémům čelem.

Přivedl jste před kameru i paní Vlastu, jednu z žen, které Hasil převedl a která na něj nikdy nezapomněla. Bylo těžké ji najít?

Pro mě ne, pracovali jsme s výborným týmem rešeršistů, které zajistil český producent. Ti sháněli i kontakty. Zajímavé ale bylo, že když jsem se s ní setkal, měl jsem pocit, že sdílíme podobné zkušenosti. Protože pocházím ze Severního Irska, vnímala mě jako někoho, kdo do určité míry zažil něco podobného – surovou změnu politické situace, protiprávní jednání, nátlaky. To bylo zajímavé propojení, nečekal jsem to. Pomohlo nám to vzájemně se otevřít, důvěřovat si a komunikovat bez ostychu. Pro film to bylo velmi důležité a přínosné.

Kde všude jste natáčeli?

Byli jsme za Hasilem v Chicagu, za Vlastou v kanadském Hamiltonu, kde jsme se setkali nejen s ní, ale i s její dcerou. A pak samozřejmě na Šumavě, kde jsme natáčeli s Hasilovými příbuznými. Byly to pro mě unikátní, často hodně emotivní zkušenosti, leckteré mě silně zasáhly. Jezdili jsme v Čechách hodně po venkově, snažil jsem se vaši zemi zmapovat i z hlediska geografického, udělat si představu, co je pro místní obyvatele důležité, aby film působil autenticky. A samozřejmě jsem při setkáních velmi opatrně vážil slova a otázky, vzhledem k citlivému tématu a vztahům narušeným vším, co se v minulosti stalo. Byl jsem si vědom toho, jak moc politika ovlivnila lidské životy a kolik toho hrdinové našeho filmu prožili.

Proč jste pro Krále Šumavy zvolil rotoskopickou animaci, která ve spojení s živými lidmi dává filmu zvláštní, skoro mysteriózní atmosféru?

Film je o hranicích a také o stírání hranic. Jako filmař úplně neuznávám škatulkování do žánrů, pracuji jak s reálnými herci a prostředím, tak s animací. To propojení mě lákalo i bavilo. Navíc si myslím, že animace může některé situace a náladu vystihnout lépe než herec či dokumentární záběr. Hledal jsem intuitivně ty správné momenty, kdy jakou techniku použít. Využil jsem zkušenosti z předchozích projektů, kdy jsem točil o alkoholicích, dětech bez rodičů nebo o domácím násilí, což jsou citlivá témata. Animace mi pomohla udržet některé postavy a situace v anonymitě, vyznívala víc křehce. Naučila mě úplně jinému způsobu vyprávění. V Králích Šumavy to začalo scénami, v nichž se mluví o zážitcích z komunistických lágrů – típání cigaret o kůži a různé další formy mučení. Přišlo mi, že by bylo vhodné je vyjádřit animací, a od té chvíle začala přirozeně prolínat celým filmem. Hodně jsem o tom mluvil se střihačkou Annou Ryndovou, společně jsme konzultovali, jaká vizuální forma je pro jakou část příběhu vhodná.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Hudbu k filmu složil známý producent a DJ David Holmes. Jak jste se vy dva seznámili?

David je také z Belfastu a k filmu Hunger, o němž jsem mluvil, dělal soundtrack. Moc se mi líbil. Oslovil jsem ho ohledně svých dřívějších filmů a sedli jsme si. Proto jsem se ho zeptal, zda by ho zajímali i Králové. David se hodně zajímá o politiku, a jakmile jde o lidská práva, hned se za věc postaví. Nabídka na film o Hasilovi a jeho snu o svobodě bez hranic pro něj byla jako stvořená. Nerozmýšlel se a šel do toho. Je to skvělý chlap.

Co pro vás bylo během natáčení nejtěžší?

Určitě jazyková bariéra. Domlouvali jsme se anglicky, ale ne vždy to šlo, byly situace, kdy jsem musel spoléhat na druhé a důvěřovat jim. Bez toho bych nemohl tenhle film točit. Týkalo se to i střihu, věřil jsem Anně Ryndové, že mi rozumí a že můj styl vyprávění bude ve finále srozumitelný i českému publiku. Věřím, že diváci pochopí, jak jsem příběh zamýšlel. Vážím si odvahy producenta Vratislava Šlajera i příležitosti, kterou mi s Králi Šumavy dal.