Zemanova kytice pro Benešovou – návštěva vlády v Lánech (24. 2. 2020) FOTO: ČTK/Kamaryt Michal
FOTO: ČTK/Kamaryt Michal
Souvislost mezi odstoupením Pavla Zemana, nejvyššího státního zástupce, a vyšetřováním vrbětického útoku nelze přehlédnout. Nátlak ministryně spravedlnosti Benešové na uznání existence více vyšetřovacích verzí, kterými argumentoval i Miloš Zeman, byl evidentní.
Šlo o celkové zpochybnění role Ruska jako pachatele útoků, jehož příslušníci ozbrojených sil útočili. Primárně šlo o vytvoření prostoru pro ruský spin pochybností. Tvrzení Benešové nakonec nejvážněji zpochybnil dozorující státní zástupce, který potvrdil pouze jednu (tedy ruskou) vyšetřovací stopu.
Benešová navíc chtěla Pavla Zemana kárně žalovat za jeho účast na tiskové konferenci vlády, jakkoli dozorující státní zástupce vystoupení Pavla Zemana ve veřejném zájmu potvrdil. Zatrhnutí žaloby premiérem Babišem byla jen sanační práce po rezignaci Pavla Zemana.
Stejné provenience může být i žaloba na policejního prezidenta, který byl pozván do Lán a nemohl Miloši Zemanovi říci nic jiného než dozorující státní zástupce. Prezident proto patrně měl informaci o jediné vyšetřovací verzi ještě před svým spinovacím proruským projevem a – opět – ve svém projevu lhal.
Policejní prezident asi nesplnil lánská očekávání a doporučení, a svými výroky pokus o zkreslení vyšetřování prezidentem a ministryní spravedlnosti diskvalifikoval.
Závěry v položce vyšetřování
Na dezinformacích okolo ruského útoku aktivně pracovala i ministryně spravedlnosti a pokusila se zastrašovat a zkreslit výsledky vyšetřování a přimět státního zástupce ke lži. Marie Benešová, která je členkou poradního týmu prezidenta, nemá v čele resortu spravedlnosti co pohledávat a měla by odejít po prokazatelném pokusu o manipulaci vyšetřování.
Po vyhození ministra zahraničí a pokusu předsedy ČSSD a ministra vnitra Hamáčka obchodovat v Moskvě zametení vrbětického útoku pod koberec je hypotéza o cíleném útoku proti nezávislému výkonu vyšetřování indikátorem silné kontaminace vlády aktivitami směřujícími proti bezpečnosti státu, v čele s premiérem, vicepremiérem a ministryní spravedlnosti. Ostatní mlčí, neprotestují ani nerezignují. Patrně vývoj raději nevidí. Je ovšem patrné, že Hrad rozvrat naší obrany proti ruskému útoku dirigoval skrze různé své figurky ve vládě.
Pavel Zeman nátlaku chybně ustoupil, místo aby jej ustál v ochraně nezávislosti vyšetřování a dal tím najevo odolnost justice. Jde o selhání, které snad nepoznamená jeho podřízené. Uvidíme, jaký bude vývoj okolo žaloby na policejního prezidenta.
Kamufláž, které bychom neměli podlehnout
Vytažení České republiky vysoko na seznam nepřátel Ruska je maskovací manévr. Má ukázat, že Rusko bylo našimi aktivitami opravdu dotčeno a zasaženo a zlobí se. Ve skutečnosti až tolik zasaženo nebylo a z maléru mezinárodně vyvázlo jen s drobnými škrábanci. Zato se mu povedlo překlopit masivní vojenskou nepřátelskou akci proti členskému státu NATO a EU do vnitropolitické krize a krize důvěry našich partnerů v EU a spojenců v NATO vůči obranyschopnosti České republiky.
Moskva úspěšně zpochybnila naši vůli bránit se namísto ustupování či dokonce vstřícného kompenzování metodou „něco za něco“. Rusko zatím z narušení naší suverenity vyvázlo lacino, EU váhala.
To, že jsme byli umístěni na listinu nepřátel, je kuriózní, protože Rusko nás jako hrozbu vůbec nevnímá. Naopak Lavrovova mluvčí Makarovová nás dokonce zesměšňovala, že jsme se do věci sami zapletli.
Nelze si ovšem nevšimnout, že na listině chybí Velká Británie, naše spojenecká země, která nejvíce přispěla k vyšetření zahraničních operací GRU, vypověděla velký počet ruských diplomatů, zatlačila na solidaritu všech demokratických zemí, začala prověřovat i ruské oligarchy a peníze kremelských papalášů v zahraničí.
Navíc jde o spojence, který významně pomohl nám, zasáhl ve prospěch naší bezpečnosti a patrně znemožnil dezinformační a transakční manipulace s utajením vrbětického útoku. Jméno tohoto spojence, který Rusko a jeho pátou kolonu u nás významně oslabil, na listu nepřátel jaksi není. Proč tam tedy jsme my?
Naše zařazení indikuje, že Kreml je s vývojem u nás spokojen a vyhovují mu prázdná gesta a rozklad naší obrany konáním silné páté kolony. A v očích veřejnosti ospravedlňuje své exponenty u nás.
Kudy dál?
Rozhodně tedy nemůžeme ustat v obraně a v důsledném protitlaku, jinak se rozložíme ještě před volbami a dostaneme se ještě pod větší tlak. Některé kroky proto musíme zvládnout bez ohledu na volby:
1/ Další udržování Marie Benešové v čele resortu spravedlnosti je antitezí podpory právního státu. Občanská i novinářská aktivita by měly vést k jejímu odvolání, zda rezignací, nebo nátlakem na premiéra, je lhostejné. Benešová vládu zcela diskredituje.
2/ Nadále zůstává mnoho nevysvětleného okolo pokusu obchodovat zatajení ruského útoku s Kremlem, které Hamáčkovi rozmluvili bezpečnostní aktéři na slovutné schůzce, z níž existuje zápis i záznam. Hamáček nemůže pokračovat v zapírání, protože se díky ochotě vyjít vstříc hradním manipulacím dostal do pozice nevěrohodného slouhy, který není s to naši suverenitu bránit; naopak ochotně popravil svého spolustraníka, který se choval, jak ústavně slíbil. Podle znalců slovenské politiky je také škoda, že si média více nevšimla role Hamáčkova slovenského pomocníka Danka. Slovenská stopa ve věci není nezajímavá.
3/ Obraz premiéra Babiše v celé věci degraduje do obrazu figurky „odkláněče a uhýbače“ před odpovědností, jakkoli šlo o odvrácení a potrestání nepřátelského vojenského útoku. Musel vědět o příčinách odkladů zveřejnění ruské agrese a plánování výměnného obchodu, přesto vyčkával a snažil se Hradu v jeho protiústavním konání vyhovět.
4/ V tlaku na Kreml musíme pokračovat. Jednak vyčíslením škody a zahájením procedur jejího vymáhání, jednak informováním našich spojenců o objemu vymáhaných škod s žádostí o jejich solidaritu. Dále pokračováním justičních procedur a žádostí vůči Rusku o vydání pachatelů bez ohledu na výsledek. Nevydání bude jejich doznáním. A konečně je třeba dále eliminovat působnost a v krajním případě existenci jejich ambasády v Praze a připravit se také na případné uzavření našeho úřadu v Moskvě.
5/ Nedejme se oklamat solidárním vyvěšováním izraelských vlajek na Hradě, kde byli ochotni zamlčet a obchodovat teroristický čin Ruska u nás a vyjednávat s jeho původci o výměně za summit USA-Rusko v Praze. Jde jen o snahu odlákat pozornost od evidentní zrady ústavního slibu.
6/ Senát by měl dále systematicky pracovat na obou variantách žaloby na Miloše Zemana. Sněmovní koalice by měly jasně vyjádřit svůj postoj k ruskému útoku a k ruské páté koloně u nás a nedržet si hradní exponenty ve svých řadách.
PhDr. Ivan Gabal je sociolog, v roce 1989 patřil k zakladatelům Občanského fóra, založil a vedl Odbor analýz Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1991–1992), zasedal v Poslanecké sněmovně PČR (2013–2017, za KDU-ČSL), zabývá se analýzou praktických problémů ve veřejném i soukromém sektoru a jejich řešením.
Text vyšel 17. 5. 2021 na zpravodajském webu Hlídací pes, zde jej (po drobných úpravách) publikujeme s laskavým svolením autora a redakce.
