Ilustrační foto FOTO: Pixabay/pixundfertig
FOTO: Pixabay/pixundfertig
Kremelské vedení si od rozpadu Sovětského svazu před 30 lety vypěstovalo svou vlastní obdobu konspirační teorie, kterou po první světové válce hlásal Adolf Hitler. Nebyli jsme poraženi, ale vrazili nám dýku do zad. Už to trvá několik let. Vedoucí mocného Vyšetřovacího výboru Alexandr Bastrykin v roce 2016 tvrdil, že SSSR se rozpadl kvůli „zahraniční intervenci“: „Zničení ideologického základu SSSR, principu bratrství národů, bylo podníceno ze zahraničí.“
Jak uvádí web EUvsDisinfo.eu, podobnými myšlenkami je prosycena většina dokumentů o bezpečnosti a zahraniční politice v Rusku.
Rusko si hraje s konceptem napadení země od počátku roku 2000, kdy Vladimir Putin jako nově zvolený ruský prezident zveřejnil svůj první významný politický dokument, doktrínu informační bezpečnosti.
Obecná myšlenka konspirační teorie spočívá v tom, že cokoli, co se děje, ať už jde o historické události, nehody, politické procesy, teroristické činy nebo dokonce přírodní katastrofy, má zlověstné, hlubší vysvětlení, než jaké je vidět na povrchu. Sovětský svaz se nerozpadl kvůli katastrofálnímu špatnému hospodaření se zdroji, korupci a neschopnosti, ale kvůli lstivému útoku nepřátel Ruska. Statisíce Rusů, kteří v lednu 2021 protestovali proti vládě, nevyjadřovali nespokojenost se špatným hospodařením, korupcí a neschopností současných vládců Ruska, ale byli koupeni zahraničními zpravodajskými agenty.
Nyní se však zdá být zřejmé, že Kreml konspirační teorie nejen šíří, ale také na nich zakládá svou politiku. Obrovský teoretický systém, celá mytologie založená na nepodložených tvrzeních o „Hlubokém státu“, „americké hegemonii“ a „Stínových vládcích“ – to vše je třeba podpořit odpovídajícími tvrzeními v loajálních médiích. Časopis Journal of Strategic Studies v článku z jara 2020 nastiňuje, jak se konspirační teorie, tedy lži, staly základním kamenem ruské vojenské teorie a zahraničněpolitického jednání, přičemž jejich základní orientace je protizápadní a neliberální.
Nedávná publikace (16. srpna 2021) v ruském časopise Voennaja mysl zavádí koncept „mentální války“, podle autora Andreje Ilnického zcela novou formu vedení války: „Nový typ války (má za cíl) zničit identitu; změnit mentální a civilizační základy společnosti protivníka. Domníváme se, že pro tento typ války, jejímž cílem je zničit světonázorové a civilizační základy nepřítele, se nejlépe hodí termín ‚mentální válka‘.“
A kdo tuto válku vede? Jediným státem, který podle těchto konspirátorů zůstal, jsou USA, neboť „Evropa již není subjektem“. Spojené státy jsou zase ovládány tajemným „Deep State“ a „globalisty“.
Stejně jako u jiných pojmů, také u Deep State nastal významový posun. Původně se jím myslelo něco jiného, než jak to líčí konspirační teoretici: „Hluboký stát je typ správy, který tvoří potenciálně tajné a neautorizované mocenské sítě, jež fungují nezávisle na politickém vedení státu a sledují vlastní agendu a cíle. V populárním použití má tento termín převážně negativní konotace. Škála možných použití tohoto termínu je podobná jako u stínové vlády. Výraz stát ve státě je starší a podobný pojem. Historicky označoval přesně definovanou organizaci, která se snaží fungovat nezávisle, zatímco Deep State označuje spíše skrytou organizaci, která se snaží manipulovat veřejným státem.“
Dnes jde ale o popis jakési fantasmagorické tajné vlády, kterou vykonávají tajné organizace s temnými úmysly, jež sahají až po genocidu lidstva a podobně.
„Cílem globalistů a USA je odstranit Rusko jako překážku na cestě k nastolení nového světového řádu.“
„Nový světový řád“ je oblíbeným tématem mezi konspiračními teoretiky, tedy přesněji řečeno lidmi, kteří se pokouší ze své pomatenosti udělat systém. Horší ale je, když těmto teoriím propadají lidé na významných pozicích. Třeba poradce ministra obrany jaderné velmoci.
V tomto případě je zmatenou osobou Andrej Ilnickij, poradce ruského ministra obrany, jehož článek publikoval významný ruský časopis o vojenské teorii. Nejedná se o žádnou okrajovou publikaci, která by se skrývala v temných zákoutích internetu; jedná se o formování ruské obranné politiky. Autor popisuje mechanismy, které stály za rozpadem Sovětského svazu:
„Ale nenechme se mýlit: tuto volbu jsme učinili sami, navzdory zahraniční intervenci a zradě části elit. Socialistický život jsme vyměnili za džíny, žvýkačky, zahraniční cesty, mír na zemi a další ideologická simulakra.“
Autor dochází k závěru, že v éře mentální války je nepřítel současně zahraniční i domácí. Nepřítelem jsou sice Spojené státy, ale skutečná hrozba přichází ze světa, kde státy přestávají existovat. Světový řád založený na národních státech je v procesu dekonstrukce.
„Útoky přicházejí zvenčí i zevnitř a hlavní platformou vnitřních nepřátel Ruska jsou kompradorské elity.“
„Ruské státem kontrolované a další prokremelské kanály šíří konspirační teorie pro zahraniční i domácí publikum. Místo analýzy skutečných hrozeb útočí ruští vojenští odborníci na větrné mlýny. Kremelské dezinformace nejsou hrozbou pouze pro Evropu; kremelské dezinformace oslabují schopnost Ruska bránit se,“ dodává EUvsDisinfo.eu.
