Ruský prezident Vladimir Putin a dnes již bývalý ministr obrany Sergej Šojgu FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Prezident Biden oznámil, že USA pošlou Ukrajině modernější raketové systémy, které jí pomohou bránit se. To je dobrá zpráva, ale ještě lepší zprávou je věta, která při tom zazněla od prezidenta Bidena. Američané dodají silnější zbraně, aby se Kyjevu lépe diplomaticky vyjednávalo. Zatím mnozí lidé měli pocit, že je to naopak.
Zbraně, o které Ukrajina dlouho žádala, jí mají pomoci přesněji zasáhnout nepřátelské síly z větší vzdálenosti. Až dosud se USA do něčeho takového nechtělo (aspoň to tak politici dávali najevo), protože by takové zbraně mohly být použity proti cílům v Rusku. Z logiky války by proti tomu nikdo nemohl nic namítat. Když mohou Rusové ostřelovat ukrajinské hlavní město, proč by nemohli Ukrajinci přinejmenším ostřelovat nějaká kasárna nebo vojenské sklady někde u Moskvy? Stojí za tím obava, co by zase Vladimir Putin se svou juntou potom vyvedl, jako by toho už neprováděl dost. Ukrajina má ostatně zbraně, které mohou zasáhnout ruské území, už dávno. Dokáže to všechno, co létá, jen někdy je to otázka vzdálenosti od hranic.
Jde tedy jen o překročení nějaké psychologické hranice. Putin je překračuje pořád a nikoho se na nic neptá. Západ, složený z desítek zemí a vedený politiky ovládanými více či méně legitimními obavami, je v tom pomalejší.
Ve středu nicméně Biden prohlásil, že nové systémy posílí vyjednávací pozici Kyjeva vůči Rusku a zvýší pravděpodobnost diplomatického řešení. V deníku New York Times napsal: „Proto jsem se rozhodl, že Ukrajincům poskytneme modernější raketové systémy a munici, které jim umožní přesněji zasahovat klíčové cíle na bojišti na Ukrajině.“
K novým zbraním bude patřit i vysoce mobilní dělostřelecký raketový systém M142 (HIMARS). Zatím není známé, kolik kusů bude dodáno. Tyto systémy mohou vypustit několik přesně naváděných raket na cíle vzdálené až 70 kilometrů. Je to dál, než zatím mohlo ukrajinské dělostřelectvo dostřelit. Navíc jsou nejspíš přesnější než odpovídající zbraně na ruské straně.
Z poskytnutí výkonnějších zbraní mají někteří lidé obavy, protože to považují za riziko, že se Spojené státy a jejich spojenci v NATO dostanou do přímého konfliktu s Ruskem. „Dokud nebudou Spojené státy nebo naši spojenci napadeni, nebudeme se v tomto konfliktu přímo angažovat ani vysláním amerických vojáků do bojů na Ukrajině, ani útokem na ruské síly,“ napsal Biden v The New York Times.
Realita je taková, že ten konflikt už tady je, je rozložený přesně takto a obě strany to vědí. Moskva o tom navíc už dávno mluví. Faktický rozdíl je jen v tom, že vojáci cizích zemí na straně Ukrajiny na ukrajinské půdě nebojují. Problém Ukrajiny jsou ale zatím spíše zbraně než lidé. O vojáky si neříkají, o zbraně ano.
Brát přílišné ohledy na citlivou duši kremelských činitelů asi není příliš na místě. Každou chvíli se v ruské státní televizi objeví nějaký „expert“ nebo poslanec dumy a se zaujetím vykládají, jak by šlo jadernými údery ničit evropská města. Tohle ale ruské vedení za válečné štvaní zřejmě nepovažuje. Bez laskavého svolení vůdců by ale nikdo v Rusku takové řeči veřejně pronášet nesměl.
Cílem celého tažení od počátku bylo Ukrajinu jako nezávislý stát zlikvidovat. Pokud tomu někdo nevěří, stačí se podívat na to, co otevřeně říkal opakovaně sám Putin, a podívat se na to, kam směřovaly ruské jednotky. Na Kyjev. Celá údajná „denacifikace“ byla jen chatrné zdůvodnění, proč v Moskvě chtějí svrhnout ukrajinskou vládu, kterou si Ukrajinci zvolili, a nastolit svoje loutky. Boj za křesťanské hodnoty zajišťují kadyrovci z Čečenska, denacifikace spočívá ve vypalování měst a vraždění civilistů a pod heslem „naše neopustíme“ jsou bombardováni ruskojazyční občané Ukrajiny a jejich domovy.
S Kremlem se dá jednat jen z pozice síly. Diplomacie může následovat, předcházet nikoli. Moskva nedodrží žádné dohody, pokud nebude muset. Kdo chce časem nějaká jednání, musí nejdřív dodat rakety. Tuhle situaci si ale vytvořil Kreml, nikdo jiný.
