NÁZOR / Politika jednadvacátého století se potýká s nástupem nového jevu, který je sice bizarní, ale zároveň nebezpečný. U některých skupin voličů více a více sílí potřeba Vůdce, chlapáka, který zázračně a rázně vyřeší všechny problémy a zatočí se škůdci a nepřáteli. Poptávka po tuposti s býčím čelem ale v historii opakovaně vedla ke vzniku brutálních diktatur. 

„Politik nového typu“, který nemá s demokratickou politikou mnoho společného, se v naší euroatlantické civilizaci vyskytuje v mnoha verzích. Za střední Evropu tento trend ukazují politici z Uher. Za Dolní Uhry Orbán, za Horní Uhry Robert Fico a Andrej Babiš. V české kotlině je pak exemplárním příkladem politika–machisty Filip Turek. Svou verzi machisty má v čele i Izrael, Benjamin Netanjahu má s výše jmenovanými politiky mnoho společného. A planetárně největší hrozbou machisty v čele země samozřejmě je Donald Trump.

Dále čtěte

Draghiho zpráva vs. výsledky voleb: dva protichůdné trendy ukazují, že volíme proti svým zájmům

NÁZOR / Současný politický vývoj v našem euroatlantickém kulturním okruhu prodělává děsivý přerod. Do popředí se v Evropě i v …

Deník FORUM 24 psal o tom, jak je volba podobných chlapáků v přímém protikladu k potřebám naší civilizace. Je nutné dodat, že ta společenská poptávka po chlapáctví je silnějším hnacím motorem než barva kůže – rasa – či náboženská víra. Dokonce i ta víra, která je dnes ze všech náboženství nejsilnější – totiž islám. Jasně to ukázaly předvolební preference mužů z amerických menšin.

Černí trumpovci

Donald Trump splňuje všechna kritéria ani ne moc zakukleného rasisty. Přesto získal značnou podporu v řadách afroamerických voličů – mužů. Opakovaně se nad tím pozastavují americká média. The Atlantic píše: „Trumpova rasistická historie je dechberoucí. Důkazy o jeho předsudcích jsou tak ohromující, že je obtížné udržet si přehled o všech incidentech: Třeba jen nářek nad tím, že nigerijští přistěhovalci se nechtějí ‚vrátit do svých chatrčí‘. Výmysly o Haiťanech, kteří jedí domácí zvířata. Je tu nedělní děsivé shromáždění v Madison Square Garden, kde se Trumpovi náhradníci rasisticky vyjadřovali o Harrisové a Portoriku. Seznam by mohl pokračovat. A roste. Těžko byste na této straně zákona o občanských právech hledali bezostyšněji rasistického významného amerického politika. Černoši přesto tíhnou k Trumpovi. Tito voliči bývají kulturně konzervativnější a ekonomicky liberálnější než současná verze Demokratické strany.“

Neumím interpretovat hlubší motivy těchto voličů, je však zjevné, že se pro ně Trumpovo chlapáctví stalo tak silným lákadlem, že v jejich očích přebilo jeho rasismus. A to v Americe v epoše po Black Lives Matter, v epoše, kdy se rasismus stal oficiálně vyhlášeným zlem, nepřítelem společnosti. V epoše, kdy etnická příslušnost k minoritě hraje obrovskou roli v životě a hodnotách amerických voličů. Přesto muži z neprivilegované a méně úspěšné afroamerické menšiny volí rasistu Trumpa. Ta identita, identita chlapáka, je pro Afroameričany důležitější než jeho evidentní rasismus.

Dále čtěte

ROK DO VOLEB: Pomozte bránit Česko, aby se z něj nestal Mordor

Máme za sebou evropské a krajské volby. Nedopadly dobře, výsledky demokratických stran byly chabé, a to zejména v krajích. Nejde…

Silnější než islám?

Čtyři roky stará zpráva Amnesty International říká: „V roce 2017 podepsal prezident Trump exekutivní příkaz, kterým zakázal vstup do USA lidem ze šesti muslimských zemí a zabouchl dveře uprchlíkům. Příkaz démonizuje zranitelné – ty, kteří uprchli před mučiteli, válečnými vůdci a diktátory – a ty, kteří prostě chtějí být se svými rodinami. V podstatě se jedná o povolení k diskriminaci, které je maskováno jako ‚opatření národní bezpečnosti‘. Od jeho vyhlášení na začátku roku se k nám připojilo více než 31 000 z vás, kteří se postavili na odpor proti diskriminačnímu zákazu uprchlíků a muslimů a požádali prezidenta Trumpa, aby jej ukončil.“

Tyto činy, které muslimská komunita v USA vnímá jako diskriminaci, ale americkým muslimům nevadí. „O víkendu vystoupila skupina arabských a muslimských amerických vůdců v Michiganu na pódiu na shromáždění Donalda Trumpa a vyzvala své komunity, aby ho volily. Oslovení možná funguje: Nedávný průzkum ukázal, že Trump má mezi arabskými Američany těsný náskok. To je sice šokující, ale nijak překvapivé. Je to šokující, protože Trumpova deklarovaná politika – ohledně Palestiny, politické svobody a samotné přítomnosti muslimů v Americe – je protichůdná většině toho, v co většina těchto voličů věří. Není to překvapivé, protože my, arabští a muslimští Američané, máme dlouhou tradici nemilosrdného politického sebemrskačství. Podpora Trumpa ze strany muslimských Američanů je aktem sebesabotáže. Druhé Trumpovo funkční období by bylo pro naše komunity dramaticky horší než prezidentství Harrisové,“ psal komentátor a muslim Hussein Ibish opět v The Atlantic.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Pro pochopení tohoto podivného jevu je nutné zdůraznit, že i muslimové jsou v USA neprivilegovanou menšinou. A stačí to k tomu, aby pro ně bylo chlapáctví větší hodnotou než jejich víra. Přičemž má-li některé ze světových náboženství dosud nějakou opravdovou sílu, je to právě islám. Chlapáctví ale zjevně přetlačilo i takto živou náboženskou víru.

Turkovi dělníci

V malém se tento fenomén projevil i u nás v eurovolbách. „Přísaha s Motoristy oslovily voliče v místech, kde je silný automobilový průmysl. Turka nevolí vzdělanější lidé a ženy, a naopak pro něj hlasují méně vzdělaní muži. Jako osobnost rovněž nejvíc ze všech lídrů rozděluje: má výrazně vyšší podporu mužů než žen.“ A velkou popularitu získal Turek i mezi učňovskou mládeží. Byť řada jeho fanoušků z této skupiny ještě nemá volební právo, získal Filip Turek jejich srdce. Takže neprivilegované (a tedy chudší) vrstvy, dělníci z automobilek a učni, fandí chlapákovi, který se okázale chlubí svým bohatstvím jak vekslák – novopodnikatel z devadesátých let. I v Česku je více role macha než reálná socioekonomická blízkost politika k jeho voličům. Muži z neprivilegovaných vrstev v celém našem kulturním okruhu volí chlapáky, a ne svůj skupinový politický zájem či svého reprezentanta.

Krize identity

Ta volební podivnost je o identitě a jejím hledání. Neprivilegované vrstvy jsou znejistěny a tuší, že jejich postavení půjde jen těžko změnit. Zbývá „domácí identita“ muže–machisty, který získává sebevědomí díky tomu, že pevnou rukou vládne své manželce, a má na všechny problémy „rychlá a efektivní řešení“ typu „zakázat“, případně „vyhostit“ a v nejhorším dokonce „postřílet“. Méně úspěšné muže z neprivilegovaných vrstev samozřejmě svět ženských práv děsí. Instinktivně tuší, že ve světě plnoprávných žen nemají až tolik šancí jako doposud. Že je takový svět příliš složitý, komplikovaný a že se v něm nechytají. Že úspěch mohou mít jen ve světě hrubé síly. Proto chtějí svou identitu a sebevědomí postavit na „tradiční mužské roli“. Tu tradiční mužskou roli však chápou jako tupost s býčím čelem. A volí politiky, kteří jsou nejlepším ztělesněním buranství a tupého machismu.

Tato kompenzace postihuje Čechy i Američany, bílé i černé, ateisty i muslimy. Což dokládá, že krize identity neprivilegovaných a méně úspěšných mužů se stává globálním nebezpečím. Protože zaplní-li se svět politiky, pro které je nejvyšší hodnotou buranství, bude to svět plný tupých a nesvobodných diktatur.