KOMENTÁŘ / Rozsáhlé vyšetřování Reuters přineslo děsivé svědectví o krátkozrakosti západních politiků a jejich dlouholeté neschopnosti odstranit známé nedostatky v obranném průmyslu. Potíže, kterým čelí bránící se Ukrajina, jsou vysvědčením všech, o nichž celé dekády extrémisté vykřikovali, že prý se „připravují na velkou válku“ a „ohrožují světový mír“.
V roce 2011, během západní intervence v Libyi, vyšlo najevo, že dostupné západní zásoby přesně naváděné munice ve skutečnosti nedostačují ani k porážce středně velké africké země. O tři roky později se pak začaly ozývat další varovné hlasy v souvislosti se začátkem ruské invaze na Ukrajinu.
Vyšetřování Reuters zní děsivě dokonce i těm, kdo jsou se situací v západních „přípravách na válku“ v hrubých rysech obeznámeni.
Níže tedy shrnu jen několik nejšťavnatějších rozinek. Zde zůstanu u bodu, že varování, podle nichž výroba dělostřelecké munice a střelného prachu na Západě probíhá v muzeálních podmínkách a potřebuje masivní investice, skončilo „sázkou“ na to, že velká válka by byla léta předem signalizována a vznikl by čas průmysl mezitím připravit.
Zmíněný předpoklad byl ovšem od začátku do konce neudržitelný. Navzdory poplácávání se po zádech po válkách s Irákem zůstával etalonem moderní války krátký arabsko-izraelský konflikt v říjnu 1973, známý jako jomkipurská válka. Hlavním rysem tohoto střetu masivně vyzbrojených protivníků na obou stranách byla enormní spotřeba zbraní, techniky a válečného materiálu všeho druhu v enormně krátkém čase. A světe div se, válka samotná byla z arabské strany téměř naprostým strategickým překvapením.
Součástí příprav na válku u průměrně kompetentního agresora bývá standardně úsilí znemožnit protistraně, aby se na nadcházející konflikt patřičně připravila. Pokud se tedy někdo domníval, že případný agresor pošle na západní ministerstva obrany s pětiletým předstihem memorandum vyzývající k obnově obranného průmyslu, nikdy neměl ve funkci co dělat.
Za naprostou ironii můžeme považovat miliardové částky utracené v době mírové dividendy za technicky neefektivní část politicky prosazovaného projektu protiraketové obrany, konkrétně systému Ground Based Midcourse Defence (GBMD) s aktuální pravděpodobností zásahu cíle 56 %.
Zatímco se bez výsledku umořily ohromné prostředky na imaginární obranu proti malým „darebáckým státům“, přípravu na tzv. peer-to-peer konflikt absolutně nikdo neřešil.
Co zjistila Reuters
Osm let varovali vojáci a úředníci, že v případě konfliktu v Evropě nebude západní obranný průmysl připraven, zejména pokud jde o výrobu munice. Vše marně.
Do nových továren vyrábějících dělostřelecké granáty se prakticky neinvestovalo. Novináři Reuters ale také zjistili, že na celém Západě běží jediná továrna na klasickou vojenskou výbušninu TNT, a sice v Polsku nedaleko Bydhošti. Druhá podobná továrna, na niž se spoléhalo, existovala na východní Ukrajině v Rubižnem – a byla zničena v první fázi bojů roku 2022.
Podobně je na tom Západ, pokud jde o výrobu výmetných náplní, tedy bezdýmného střelného prachu. Produkce klíčové suroviny, nitrocelulózy, ve většině evropských zemí dávno skončila, zatímco Moskva cíleně udržovala své provozy reorientací na civilní produkci (nitrocelulózové laky a nátěry). Dvě menší továrny si ponechal německý Rheinmetall, jednu provozuje Finsko.
Kromě finského provozu, který je adaptován na zpracování dřevní hmoty, západní továrny na nitrocelulózu závisejí na importu čínského meziproduktu zpracování bavlny. Výsledek? Obráncům Ukrajiny dnes nechybějí jen dělostřelecké granáty, ale také výkonné výmetné náplně umožňující palby na hranici maximálního dostřelu.
Speciální kapitolu pak tvoří příběh americké „nesenzitivní“ a údajně environmentálně šetrnější trhaviny IMX, od níž armáda pod tlakem výrobních potíží nakonec upustila. Americká výroba dělostřeleckých granátů ráže 155 mm, kterou dokonce už i Evropa předstihla, se tak stala plně závislou na polské továrně na TNT v Bydhošti. A to, co Američané odeberou pro své provozy, dále prohlubuje stávající deficit trhaviny v Evropě.
Mírové hnutí jako pohádky ovčí babičky
Dekády slyšíme pokřikovat západní „antiimperialisty“, že Západ vydává ohromné sumy na zbrojení a přípravou na velký ozbrojený konflikt údajně ohrožuje „světový mír“.
Těm, kdo si udělali politický (ale často i ekonomický) byznys ze strašení západními „krvežíznivými“ politiky a generály, samozřejmě nevadí, že žádná z kritizovaných tzv. „forever wars“ nezasáhla běžné obyvatele Západu – a především se válek ti, kdo se dobrovolně nepřihlásili do armády, nemuseli nijak účastnit.
Je dojemné sledovat na sítích část „influencerské“ produkce, včetně například hudební, jejíž hlavní sdělení zní „Nechceme bojovat v další válce“. Takto úpěnlivě a procítěně se ovšem ozývají generace, které na rozdíl od generací traumatizovaných válkami v Alžírsku, Vietnamu nebo na Falklandech nikdy nemusely vzít do ruky zbraň. Proto jejich „další“ válka ve skutečnosti znamená, že se ohánějí obavami, které nemají žádný podklad. Jde o zaběhané kulturní klišé, dojmy z druhé ruky.
„Neprůstřelná“ chcimírská logika kromě mnoha jiných pitomostí také předpokládá, že za vše negativní, co se ve světě přihodí, může dominantní Západ. V rámci této logiky by pak mělo stačit, kdyby „toho Západ nechal“, aby všechny války ustaly. Pokud válku nerozpoutají naši „krvežízniví“ politici a generálové, žádná přece nebude. Protože nepřítel přece nemá při rozhodování o ozbrojené konfrontaci žádné slovo. Nikdo si na náš „automaticky“ dominantní Západ netroufne, rozumíte?
Neexistuje však nic hloupějšího nebo (v případě těch, kdo nejsou jen hloupoučcí cíťové, ale promyšleně manipulují ostatními) licoměrnějšího než tvrzení, že se Západ připravuje na válku a je zodpovědný za probíhající světové konflikty.
Neschopnost aplikovat lekce z let 2011, 2014 a později také 2022 naopak svědčí o tom, že západní politici vykazují všechno jiné, jen ne mentalitu válečníka.
Pravda je, že na zcela reálný válečný střet, na nějž se mnoho let připravují Rusko, Čína, Írán nebo Severní Korea, se Západ ve skutečnosti nenachystal ani dost málo.