Zastupitel Prahy 2 za hnutí Dvojka sobě a bývalý člen Rady ÚSTR Michal Uhl FOTO: FB Michal Uhl
FOTO: FB Michal Uhl
Ministr zahraničí Tomáš Petříček narazil s plánem přebudovat strukturu svého úřadu. Do čela nové sekce měl postavit náměstka ministra Michala Uhla, proslaveného prosazováním „vědeckého pohledu“ na komunistickou minulost, zpochybňujícího její totalitní charakter.
Server Seznam Zprávy přinesl informace o probíhající poziční válce o vysoké manažerské posty v Černínském paláci. Petříček chtěl vytvořit novou sekci veřejné diplomacie a rozvojové spolupráce, zastřešující prezentaci Česka v zahraničí. Její součástí měla být humanitární a rozvojová pomoc s rozpočtem tři čtvrtě miliardy korun.
Petříček versus ministerstvo financí
Dnes patří tato oblast do sekce řízené náměstkem ministra Martinem Tlapou, nominantem ANO. Petříčkův plán neprošel přes ministerstvo financí, podle kterého je tato organizační změna zbytečná a příliš drahá. Údajně předpokládala navýšení počtu zaměstnanců včetně vedoucích pracovníků, což resort zahraničí popírá.
Petříčkovo ministerstvo nechce koaliční roztržku příliš komentovat. Potvrdilo však, že nová sekce byla v jeho návrhu systemizace, která se ale musela upravit a odložit.
„Ministerstvo zahraničí návrh nové sekce nadále interně diskutuje, součástí navrhované systematizace platné od 1. května ale zatím není,“ sdělila portálu Seznam Zprávy mluvčí resortu Zuzana Štíchová. Původní ambiciózní plán tedy Petříčkovi nevyšel, ministerstvo ale ze svého záměru neslevilo.
Tento na první pohled banální koaliční spor, kterých vládní koalice zažila desítky, a mnohem vypjatějších, má citlivé politické pozadí. Odehrává se v kulisách tlaku prezidenta Miloše Zemana na odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka kvůli jeho odporu vůči geopolitickým zájmům východních autoritářských mocností.
Vtip roku
Nejpikantnější na celé uvažované transakci je skloňované jméno nového náměstka ministra, potvrzené portálu Seznam Zprávy třemi zdroji. Měl jím být dlouholetý představitel Strany zelených Michal Uhl, zasedající dnes v zastupitelstvu Prahy 2 v opoziční formaci Dvojka sobě.
Uhl na sebe v minulosti nejvíce upoutal kontroverzním angažmá v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) jakožto jeden z hlavních strůjců levicového puče v této instituci v roce 2013. Ten vedl k výrazné obměně jejího vedení, utlumení zákonného rámce činnosti ústavu a nastavení nového pohledu na zkoumání éry komunismu.
Tento záměr, který resort zahraničí odmítl potvrdit či vyvrátit, komentoval historik Petr Blažek, patřící k vnitřním oponentům vedení ÚSTR.
„Michal Uhl náměstkem ministra zahraničí. To je vtip roku. V Radě ÚSTR zasedl v šestadvaceti letech a dával rady, jak se mají psát dějiny, aniž by cokoliv v oboru historie publikoval,“ napsal Blažek na svůj facebookový profil.
„Proslul výrokem, že ke slovu musejí přijít levicoví historici. Je spoluodpovědný za personální čistky. Do čela ÚSTR prosazoval svou kamarádku Muriel Blaive. Jeho specializace je antropologie komiksu, napsal diplomku o Tintinovi. Doufám, že ČSSD skončí pod pěti procenty,“ uvedl historik.
Levicový puč v ÚSTR
Všechno začalo volbou členů Rady ÚSTR v prosinci 2012, do které senát tehdy ovládaný sociální demokracií navolil exponenty blízké jejímu světonázoru. Mezi nimi i Michala Uhla. Ti dostali za úkol „odpolitizovat“ ÚSTR a zachovali se přesně podle vyjádření Lubomíra Zaorálka, že „ústav je špinavá, hnusná instituce, kterou je třeba vymést“.
Následovalo nezákonné odvolání tehdejšího ředitele ÚSTR Daniela Hermana a odchod desítek lidí. Už v té době nešlo jen o výklad totalitní minulosti, ale o symbolický klíč k Archivu bezpečnostních složek, aby nestál jako bariéra v cestě pronikání exponentů minulého režimu do státní správy.
Tehdy se do obměněné vědecké rady dostala i Blažkem zmíněná francouzská historička Muriel Blaive, pozdější klíčová poradkyně nového ředitele ÚSTR Zdeňka Hazdry. Nástup podobně orientovaných vědeckých pracovníků znamenal zásadní změnu optiky nahlížení na činnost ústavu, který od počátku vadil levicovému spektru usilujícímu o relativizaci doby totality a neváhajícímu přitom často lživě překrucovat skutečnost.
Zákonným rámcem vzniku ústavu bylo vyrovnávání se s totalitní minulostí s klíčovým úkolem otevření archivů Státní bezpečnosti. Nová vlna levicových historiků a politiků ovšem chtěla za totalitní minulostí zatáhnout oponu a zaměřit se na zkoumání „všech aspektů“ života v předlistopadové éře.
Předpojatost vůči éře komunismu
Hybatelem takového uvažování je právě Michal Uhl, podle něhož by „měla skončit předpojatost, s níž se na minulý režim díváme“. Není si jistý ani tím, zda lze nazývat komunistický režim totalitou, a podobně jako Blaive míní, že toto paradigma je nutné podrobit vědeckému zkoumání. Zaštiťuje se obdobnými názory části akademické obce z okruhu děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michala Pullmanna.
Výmluvný příklad pokřiveného náhledu na komunistickou minulost předvedla Muriel Blaive v létě 2017, kdy se svěřila se svými „vědeckými“ poznatky. Otevření archivů StB podle ní ukázalo pravý opak toho, v co doufali zakladatelé ústavu při jeho vzniku.
„Byli přesvědčeni, že archivy budou svědčit o totalitě minulého režimu a rozsahu jeho zla. Čím širší výzkumy ale proběhly, tím více archivy zdokumentovaly absenci odporu, a naopak rozsah spolupráce. Namísto aby přinášely důkazy o zlém totalitním režimu, ukazují, že mezi vládci a ovládanými probíhal neustálý proces kolektivního a individuálního vyjednávání,“ uvažuje Blaive zcela mimo realitu.
Vtip roku, nebo zlá fáma?
Není divu, že nový směr relativizace komunistického režimu, včetně stalinské éry, velmi konvenuje tvrdému gottwaldovskému jádru KSČM v čele s Josefem Skálou. Michal Uhl se od kryptokomunistických názorů své ideové souputnice Blaive nedistancoval, uvažuje podobně.
Tomáš Petříček by se měl jasně vyjádřit, jestli Uhlovo jméno bylo, nebo stále je ve hře o významný post náměstka ministra. Jestli jde o vtip roku, nebo o fámu s cílem poškodit ho před blížící se volbou předsedy ČSSD. Výrazný stoupenec předvolební spolupráce se Stranou zelených však zatím mlčí.
