Kryštof Hošek musel odklidit sochu, která by do Festivalu svobody vnesla moc svobody

RF

Kryštof Hošek | FOTO: RF

Mladý sochař Kryštof Hošek často kriticky reaguje na společenskou situaci a politické dění. Jeho plastiky oscilují mezi karikaturami a parodií, ale mívají i složitější, až surrealistické významy. Naposledy upoutal pozornost během oslav 30. výročí pádu komunismu, kdy připravil pro centrum Prahy plastiku s ikonickým „véčkem“ či „viktorkou“, tedy symbolem sametové revoluce. Tento vítězný symbol zde ovšem tvořila ruka ohromného imaginárního kostlivce. 

Ruka je šest metrů vysoká a autor na ní pracoval tři měsíce. Divák při pohledu na tuto plastiku znejistí, co nám vlastně z ideálů listopadové revoluce do dnešních dnů zbylo. Každopádně je to téma k zamyšlení, v čemž se Hošek opravdu neplete. 

Toto problematizující dílo narazilo na oficiální pojetí oslav svobody a povolení k vystavení sochy na Jungmannově náměstí bylo na poslední chvíli zamítnuto, a to dokonce po hlasování organizátorů. Instalace sochy byla ovšem již připravena, a tak zde nakonec stála přes dva týdny bez povolení. Sochař, který počítal s tím, že vystavení sochy potrvá až do poloviny roku 2020, ji musel odklidit, když mu už začalo hrozit správní řízení. Zřejmě ho ještě čekají kvůli jeho dílu problémy.

Kryštofa Hoška jsme požádali o tento rozhovor. 

Širší veřejnost jste na sebe upozornil plastikou, v níž z jakési kaše vyčnívá hlava Miloše Zemana. Reagoval jste tak na jeho první zvolení prezidentem a dílo se jmenuje „Národ sobě“. To jste již tehdy, před šesti lety tušil, jak bude vypadat Zemanův výkon prezidentské funkce?

Sochu jsem opravdu vytvořil již před šesti lety v rámci Art Prague 2013, velice záhy po první prezidentské volbě. Nejsem jasnovidec, ale věděl jsem, že se stalo něco špatně, a měl jsem potřebu se k tomu vyjádřit. Socha byla primárně reakcí na průběh volby, na ty podpásovky a lži, které to tehdy zásadně ovlivnily. Byl jsem přesvědčen, že Miloš Zeman této zemi nemá již co dát, proto jsem ho s trochou výtvarné nadsázky pojal jako bezobsažnou, nekonzistentní, roztékající se hmotu. S odstupem času lze říci, že výkon jeho prezidentské funkce předčil i tu sochu. V předvečer udílení státních vyznamenání 28. října 2016 jsme s přáteli jako protestní akt proti neudělení vyznamenání prezidentem Zemanem panu Jiřímu Bradymu sochu oprášili a vyšli s ní do ulic. Od koně na Václavském náměstí jsme ji nesli na Staroměstské náměstí, byl to takový příjemný happening. Poté se socha stala symbolem průvodu až na Hradčanské náměstí k soše TGM kde jsem prezidentovi připevnil vyznamenání „Řád východních větrů“. 

Nyní jste k 30. výročí návratu svobody zhotovil plastiku, v níž ikonické véčko, tedy symbol sametové revoluce znázorňuje ruka kostlivce. Divák takové dílo může chápat jako polemiku s nadšenými oslavami 30. let svobody. Nepodezíral bych vás, že těch 30. let vidíte pouze negativně, ale asi k nim máte složitější vztah, než je pouze prvoplánová oslava.

Oslavu sametové revoluce absolutně nezpochybňuji, to by došlo k nepochopení. Je úžasné, kolik lidí se sejde na náměstích a v ulicích, a já jsem každý rok jeden z nich. Svobodu je třeba slavit! Domnívám se však, že v rámci oslav chybí i kritický hlas na současnou společensko-politickou situaci. Jsem přesvědčen, že to nelze oddělit, jen vzpomínat a upínat se k listopadu 1989. To už je minulost, dnes jsme jinde. Oslava by myslím měla být pestřejší, měla by hodnotit odkaz revoluce, její hodnoty k dnešní době. Má socha je jasný apel na aktuální politickou scénu. Tahle šestimetrová, kostlivá Viktorka mi proto přišla ideální, jak vzbudit emoce a vyvolat otázky. 

Komu se instalace sochy nelíbila a co se kolem jejího vystavení v centru Prahy vlastně přihodilo?

Sochu jsem původně koncipoval na Václavské náměstí, jednak z vizuálně prostorového hlediska, tak i symbolického s ohledem na listopadové události roku 1989. Nevím, zda se socha přímo nelíbila, ale mám informace, že organizátor akcí, který měl zábor na Václavské náměstí, reagoval tak, že „17. listopad je o oslavě a moje socha se tam proto nehodí“. Tuto informaci mám však zprostředkovaně. Na vyřízení záboru pro umístění mé sochy jsem se dohodl se SCULPTURELINE (pořadatel letního sochařského festivalu), který mi zprostředkovaně měl povolení zajistit. Když nevyšel Václavák, dohodli jsme se na Jungmannově náměstí, kde jsem v minulosti dvě sochy již umístěné měl, oficiálně. Povolení měla být formalita. Ve středu 13. 11., těsně před 17. listopadem, jsem však dostal informaci, že povolení pro Jungmannovo náměstí se nepodařilo získat, a proto nemohu sochu instalovat. V tu dobu po několika měsících byla však už dokončena, zajištěná doprava i instalace, vše samozřejmě na vlastní náklady. Sochu jsem od začátku ideově koncipoval přímo k výročí 30 let sametové revoluce, umístit ji později by postrádalo smysl. Rozhodl jsem se a v neděli brzy ráno jsme ji tam přivezli. 

Nám připadá zvláštní, že Festival svobody neměl tolik svobody a právě tato socha nemohla demonstrovat naši svobodu a kritickou reflexi nás samých. Možná nás čeká doba, kdy budou povoleny festivaly svobody, zvlášť když někomu poděkujeme, že ještě můžem. (Tak se jmenuje iniciativa, která stojí za Festivalem svobody.) Přitom opravdová svoboda kritické reflexe zmizí. Nebojíte se toho?

Zvláštní to opravdu je, očekával bych otevřenější a svobodnější přístup. Stále se zde mluví o svobodě umění, svobodném projevu, o postoji mladé generace. Když pak ale někdo s něčím přijde tak se ti, co tu svobodu hlásí, leknou. Ale mohlo by být i hůř, nakonec tam socha byla. Jsem optimista, pokud se to zde časem nepromění až k jakési formě cenzury, což snad nehrozí, obavy zatím nemám. 

Jaké jste zažil ohlasy na své dílo? Vyčítal vám někdo instalaci bez oficiálního povolení?

Kolem sochy bylo ten den velmi rušno, bezprostřední reakce mne opravdu překvapily. Tolik pozitivních ohlasů jsem nečekal. Z reakcí bylo poznat, že sochu přijali a pochopili její sdělení. Nikdo z nich přitom netušil, že není oficiální součástí oslav, což je vtipný paradox. Vyčítavá reakce přišla poté hlavně ze strany, která měla oficiální umístění sochy zajistit. 

Jak taková vyčítavá reakce vypadala? Byla od lidí z Festivalu svobody?  

Od lidí z Festivalu svobody to nebylo, tam se prý jen hlasovalo, zda socha ano nebo ne. Tedy ne. Ale vyčítavá reakce přišla hlavně od SCULPTURELINE, byli rozhořčení mimo jiné z toho, že jsem jim mou nepovolenou instalaci předem neoznámil! 

Celý rozhovor vyšel v Revue FORUM 1/2020. Tištěný časopis objednávejte ZDE, předplatné ZDE.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner