Další vlna zdražování hypoték i ostatních úvěrů je před námi. Vláda totiž nečekaným skokovým zvýšením platů v celém veřejném sektoru a dalším zvýšením minimální mzdy tlačí na náhlý extrémní růst cen zboží i služeb v celé ekonomice a zároveň na krátkodobé zlevňování úvěrů. Část z peněz z navýšených platů a mezd totiž půjde pravděpodobně na spoření, takže bude v bankách krátkodobě více peněz na poskytování úvěrů.

Česká národní banka (ČNB) bude nucena na zdražování zboží a zlevňování úvěrů reagovat. Jinak by se totiž levné finanční zdroje dostaly i k nepříliš perspektivním firmám, které by naší ekonomice mohly později pěkně zatopit. Jakmile se totiž úvěry zase zdraží, dostane se celá řada takových firem logicky do problémů.

Co tedy ČNB téměř určitě provede? Zvýší „základní“ (krátkodobé) úrokové sazby, v důsledku čehož se zdraží hypotéky i ostatní úvěry. Otázkou není ani tak, co provede, jako spíše kdy to provede. [ctete]154583[/ctete]

Vzhledem k tomu, že už se o rapidním skokovém nárůstu platů v celém veřejném sektoru i o zvyšování vládou přikázané minimální mzdy ví, měla by konat co nejrychleji. Ekonomika roste rychleji, než ekonomové očekávali, takže nám okolnosti nepomohou růst cen zabrzdit. Inflace přitom dosahovala v uplynulých měsících vyšších hodnot, než si bankovní rada ČNB naplánovala. Rostly zejména ceny potravin (všeobecně známý a vášnivě sledovaný je v posledních třech měsících růst cen kvalitního másla) a bytů (typicky v Praze, ale v menší míře i v dalších městech po celé České republice). Centrální banka proto přišla již letos v srpnu se zvýšením úrokových sazeb. Výsledný dopad však nebyl jednoznačný, spíše můžeme říci, že se růst cen zkrotit nepodařilo.

Když nyní hrozí opakovaný (kumulovaný) růst cen, bylo by racionální, aby ČNB zareagovala ihned. Nevadí, že platy nárazově narostou až letos v listopadu a minimální mzda (a rovněž minimální mzdové tarify pro jednotlivé profesní skupiny) se zvýší až od ledna 2018. Všichni hráči v ekonomice (zaměstnavatelé, poskytovatelé úvěrů, odbory i další) o zvýšení vědí, takže již nyní zareagují vyššími cenami spotřebního zboží i investic (a také nájmů), v důsledku čehož se firmám a živnostníkům zvýší zisky a zaměstnanci si snáze vybojují vyšší mzdy.

I kdyby snad náhodou podnikatelé zapomněli zareagovat, rychlý růst cen už od těchto dní případně zařídí spekulanti. V praxi to dopadne tak, že se podnikatelé budou velkého zdražení bát, takže jen část růstu cen obstarají sami a zbytek zdražení v případě řady komodit skutečně zařídí právě spekulanti. Ale to už je z pohledu zákazníků jedno. Zkrátka se bude zdražovat.

Jenže rychlost reakce ČNB má jeden velký limit: parlamentní volby, které nás čekají až na konci října. Vyhlídky na další zdražování hypoték či spotřebitelských úvěrů krátce před volbami by voliči jistě těžce nesli a pochopitelně by tím byly poškozeny strany vládní koalice.

Bankovní rada centrální banky má být sice správně nezávislá na politicích, ale zkušenosti ze světa s obdobně jmenovanými bankovními radami, jako je ta naše, nás nutně musejí zneklidnit. Navíc, i u dokonale nezávislých (formálně i psychicky) centrálních bankéřů by volby do sněmovny určitou roli při rozhodování nutně hrát musely. Lze proto očekávat, že ČNB začne proti kumulativnímu růstu cen bojovat až se zpožděním, pravděpodobně od začátku listopadu. Pokud tedy skutečně bude s reakcí vyčkávat, ulpí na ní podezření, že podlehla politickým tlakům.