REPORTÁŽ / K výjezdům za fotbalovou reprezentací na velké turnaje, a do Německa speciálně, jsem dosti obezřetný. Před osmnácti lety jsem získal lístek do Kolína nad Rýnem na zápas s nevyzpytatelnou Ghanou. Jak říkají komentátoři, výsledek se nerodil lehce. Afričtí borci nás rozebrali na součástky, prohráli jsme dva nula, světový šampionát pro nás de facto skončil, a já na nekryté tribuně bez možnosti stínu utrpěl těžký úpal a v horečkách byl převezen zpět na rodnou hroudu.

Letos se objevila možnost zhlédnout zápas proti Portugalsku v Lipsku, a protože jsem ve městě nehodlal na rozdíl od Johanna Sebastiana Bacha zemřít, koupil jsem si opalovací krém.

Netušil jsem, že tentokrát bude výlet extrémní z jiného důvodu.

Hrálo se až večer, přehřátí nehrozilo, zato byla od rána hlášena blížící se supercela, bouře s dominantním sestupným proudem, která často nabývá značných rozměrů a působí hrozivým „těžkým“ dojmem. Jakkoli to na papíře vypadalo na větší legraci než Ronaldovy žongly, nevzal jsem předpověď příliš vážně, protože jak bývá v Česku zvykem, „ono se to přežene“.

Jenomže supercela je supercela.

Ve chvíli, kdy se hrál od šesti večer druhý zápas naší skupiny mezi Gruzií a Tureckem, nabrala sílu a zaútočila. Polovina stadionu (ta gruzínská) ještě stihla světu sdělit, že Putin je chujlo, pak se porvat mezi sebou, načež nám příroda ukázala, čeho je schopná.

Především přerušila nekonečné diskuse fanoušků, zda tým s hodnotou hráčů ve výši 1,1 miliardy eur je schopný prohrát s týmem, jehož cena je víc než pětkrát nižší. Filosofické disputace skeptiků (dostaneme na p*del) s optimisty (aspoň remíza), odehrávající se v ulicích města za zvuků písně Vysoký jalovec, ukončila větrná bouře, která odnesla celou fanzónu a Český dům i s pokrývačem.

Deseti tisícům fandů v dresech nezbylo nic jiného než pochytat šály a vydat se městem do úctyhodné Red Bull Arény. Jde o domovský stánek místního Red Bullu, umělého týmu založeného teprve před patnácti lety. Jestli někdo tvrdí, že prachy nejsou všechno, a že tradice a tak, ať se přijede podívat do Lipska, kde síla energetického nápoje vžene co dva týdny do ochozů cirka čtyřicet tisíc lidí, kteří asi fandí i místním „tradičním“ klubům, ale jdou se kouknout, neboť štěstí je krásná věc, ale prachy si za ně nekoupíš, a Red Bull přece hraje o čelo bundesligy a Ligu mistrů.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Kostel svatého Tomáše, místo posledního odpočinku slavného skladatele, rozhodně nestihnu navštívit, neb žijeme v době všemocných technologií, což je velké peklo. Místo papírové vstupenky obdržíte až několik minut před výkopem do svého telefonu QR kod, který vás vpustí na vaše místo na tribuně. Co němečtí soudruzi nedomysleli, že fandovi se po celodenní cestě na zápas mobil pravděpodobně vybije. A tak bylo možné po celém Lipsku vidět hrdé lvy, jak se v dresech plazí po místních restauracích a kavárnách a hledají zásuvky pro své nabíječky, aby se vůbec na zápas dostali.

Těsně před zahájením utkání s obřím favoritem svitne naděje, když mezi trosky stánků a reklamních bannerů, které neodnesl vítr, vstoupí Mesiáš, symbol českého fotbalového filigránství. Širokým schodištěm sestupuje na tribunu Antonín Panenka, dnes ctěný kmet s nemizícím úsměvem na rtech. Fandové jej obstoupí jako vikingové oheň, začnou skandovat jeho jméno a dělat si společná selfíčka. Panenka kyne věřícím a nechává vzpomenout na Bělehrad, kde kdysi David přemohl Goliáše.

Jenomže to už je dávno. Zápas s Portugalskem začíná a ukazuje se, že proti sobě vskutku hraje tým složený z nejlepších hráčů Česka a tým složený z nejlepších hráčů světa. Jak už to bývá, na několik minut zasvítí jiskérka naděje, když z ojedinělého protiútoku vstřelíme vedoucí branku. Ale tím to končí. Portugalci vsítí do konce zápasu branky dvě a hlupák Ronaldo se v rámci oslav pošklebuje našemu brankáři Jindrovi Staňkovi, který jej předtím několikrát vychytal. Prostě, i nejslavnější fotbalisté se někdy chovají jako děti.

Dále čtěte

Na fotbalovém Euru oslavovali masového vraha Putina. A pak, že politika do sportu nepatří

NÁZOR / Právě probíhající fotbalové Euro přitahuje pozornost milionů diváků po celém světě. I lidé, kteří fotbal běžně nesledují, se…

Do Prahy přijíždíme ve tři hodiny ráno s vědomím, že jsme si to užili. Vracíme se bez bodu, a tak jediným skutečným ziskem je fakt, že jsme během tříhodinové cesty domů naučili sedmiletého Makyho, syna kamaráda Petra, básničku Prázdniny, kterou bude muset druhý den zarecitovat paní učitelce.

Bacha si nechám na příště. Ten mi neuteče.