Lékaři kritizují Mezioborovou skupinu pro epidemické situace, a moc se o tom nemluví

V pátek 14. května vystoupila skupina dvanácti lékařů s ostrou kritikou, týkající se zřízení a činnosti Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES). Mezi signatáři vyjádření jsou mj. rektor Karlovy univerzity prof. Tomáš Zima, doc. Martin Balík, prof. Jan Pirk a prof. Cyril Höschl. Název jejich společného vyjádření je: „Vládní řešení koronavirové krize prostřednictvím nahodile vytvořené expertní skupiny bylo chybné“.

Způsob, jak se o jejich aktivitě dozvěděla veřejnost (taky já), je pozoruhodný, směšný a pro dnešní stadium babišovských Nových pořádků příznačný. Den poté, co svou kritiku dali k dispozici, přišla veřejnoprávní tisková agentura ČTK se zprávou ne snad o vyjádření lékařů, nýbrž rovnou o tom, jak na ni reagovali napadení. Ve zprávě „četky“ nechyběl odkaz na internetové stránky MeSES, zato tam nebyl ani náznak, kde může čtenář najít vyjádření lékařů. Jen vzhledem k tomu, že ve zprávě ČTK z něho byly uvedeny cca dvě citace, lze usuzovat, že autorovi či autorům „četkařské“ zprávy nebylo úplně neznámé. Podrobnější informaci, ovšem taky ne o vystoupení lékařů, ale o obraně MeSES, přinesl i server Seznam Zprávy. Tento způsob informování veřejnosti mne naplňuje melancholií, připomíná mi má mladší léta, dobu před listopadem 1989.

Když tedy kritici dvanácti reptalů dostali v médiích tak pěkný prostor, chtěl bych aspoň dodatečně poukázat na rozdíl od ČTK i na to, s čím vůbec dotyční přišli. (Jen na okraj poznamenávám, že lékaři v dalším prohlášení, které vydali týž den, navrhují ukončit plošné testování a změnit způsob očkování u lidí, kteří už v nedávné době nemoc prodělali. K této věci se nevyjadřuji, nejsem odborník.)

Lékaři píší, že „covid-19 musí zůstat pouze nemocí a nesmí se stát nástrojem k proměně společnosti… Cílem … musí být nejen rychlá záchrana životů, ale rovněž dlouhodobé zachování společenské infrastruktury, hodnotového a společenského systému. To vše se zvláštním důrazem na normální vývoj dětí, zachování funkčních rodin, mezigenerační komunikaci a podporu a zachování vzdělávacího a výchovného systému, ale také kulturního, sportovního a duševního života“. A jde taky o „zachování prosperující ekonomiky“.

Ke zvládání epidemických situací má vláda „standardní mechanismy řízení epidemie“, v nichž hrají hlavní roli „ministr zdravotnictví a hlavní hygienik, případně hlavní epidemiolog“. Přitom „jejich servisní organizací je Státní zdravotní ústav…. Tato struktura je v ČR již vybudována“. Bohužel byla teď odsunuta na vedlejší kolej a místo ní vláda upřednostňuje expertní stanoviska MeSES, zcela nesystémové a nejasně sestavené skupiny odborníků. Ta „nenese žádnou právní, ekonomickou ani politickou odpovědnost“, a má přitom „obrovský vliv na finální vládní rozhodování a jednotlivá přijímaná celospolečenská nařízení“.

A tak „plošná restriktivní opatření, která zavedla naše vláda s odvoláním na biomedicínsky profilované expertní skupiny, které pracují mimo standardní instituce bez definované zodpovědnosti, bez jasného zdůvodnění odborné oponentury a zřejmě bez uceleného … posouzení důsledků, budou mít mimořádně vážné a dlouhodobě negativní dopady,“ zejména na stav ekonomiky, na vzdělanost, na fungování řady institucí, na sociální, pracovní a pohybové návyky u dětí a na sociální soudržnost nás všech.

Potud prohlášení lékařů. Jeho plný text najdete zde.

Sám za sebe a na okraj dodávám, že podle mne nejde ze strany vlády jen o nějaké profesní pochybení, ale o politické a morální selhání postavené na několikanásobném alibismu. Vláda se schovává za názory „odborníků“ (ty mají u lidu velkou váhu). Přitom na ně jednak přesouvá svou (tj. politickou) zodpovědnost a zastírá, že mezi odborníky všeobecně panuje názorová pluralita. Fakticky rozhodovat na vlastní politickou zodpovědnost má ona. Z postupu vlády zároveň jako šídlo z pytle čouhá, že pokud by to snad neklaplo, svede to bez rozpaků na ně. A za vším je okatá a už dlouhodobá snaha zneužívat pandemie jako nástroje k ovládání společnosti v „mimořádné situaci“ způsobem, který se „standardní“ demokracií nemá nic společného, a opírat to tentokrát ne o ekonomiku, jako to dělal starý Marx a po něm bolševici, ale o medicínu.

Blíží se volby do poslanecké sněmovny: pokud budou demokratické, nedopadnou pro dnešní mocenskou garnituru moc dobře. Nehrozí, že i v takové situaci vypomůže medicína?

Tomu je třeba za všech okolností zabránit.