Jaroslav Tvrdík FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Jak zjistili v Aktuálně.cz a Respektu, únorovou a předem utajovanou cestu Mynáře a Nejedlého do Číny platila prý česko-čínská komora Jaroslava Tvrdíka. Letenka nebyla levná a nikdo není ochoten ukázat faktury, ze kterých bychom se dozvěděli, kdo byl konečný plátce. Po cestě následovaly velké kšefty se zdravotnickými pomůckami, které zařizoval Tvrdík.
Byla to hodně nestandardní výprava. Kancléř (bez prověrky) Vratislav Mynář uvedl, že v Číně jednali spolu s Martinem Nejedlým oficiálně jménem prezidenta Zemana. Prý chtěli předat darovací smlouvu o české humanitární pomoci Číně. Vydat se na takovou pouť jen kvůli tomu se zdá být trochu málo. O výpravě, která měla takové oficiální posvěcení prezidentem, přitom předem nevěděl premiér, ministerstvo zahraničí ani vláda. To není jen nezvyklé, to je nepřípustné. Byla by podivná i tehdy, kdyby o ní předem informovali. Mynář nemá bezpečnostní prověrku a u Nejedlého nevíme o žádné smlouvě, kterou by s Hradem o nějaké činnosti měl. Zabírá tam ovšem prostory a něco dělá, jen nevíme, co to je.
Podstatná je zřejmě účast Jaroslava Tvrdíka. To je ale člověk v jasném konfliktu zájmů. Proč by měl mít jako zainteresovaná osoba zájem na nějakém obchodu výhodném pro náš stát? Musí být předně nějak výhodný pro něj a jeho lidi. Na vlastenectví a nezištnost se tady opravdu nelze automaticky spolehnout.
Aktuálně.cz a Respekt mají vyjádření ředitele odboru legislativy Hradu Václava Pelikána: „Kancelář prezidenta republiky předmětnou letenku nemá. Objednávala ji a zaplatila Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce.“ Komora údajně následně částku přefakturovala Hradu a ten ji 18. března zaplatil a podle Tvrdíka to tak bylo i v případě Nejedlého. Mynářova letenka přišla na 154.358 korun, což není málo.
„Redakce požádaly Mynáře i Nejedlého, aby faktury předložili. Ani jeden z nich na opakované žádosti nereagoval. Doklady, které by dokázaly, že česko-čínská komora dostala peníze zpět, nechce poskytnout ani Tvrdík. ‚Nejsem oprávněn poskytovat faktury třetích stran. To je věc ostatních účastníků cesty,‘ reagoval Tvrdík a odkázal zpět na Mynáře s Nejedlým.“
Z Aktuálně a Respektu položili užitečné otázky a přinesli dobré zjištění. Už delší dobu to budí dojem, že Hrad je jakousi filiálkou, která se tu stará – bez ohledu na vyšší zájmy státu – o soukromý byznys některých lidí. Co si myslet o tom, že si z Číny z oficiální návštěvy vezl prezidenta zpět Petr Kellner svým soukromým letadlem? Přinejmenším je to krajně nedůstojné, ale nejde jen o to. Kellnerův Home Credit už posílal poněkud výhružné dopisy českým akademikům, kteří upozorňují na okolnosti jeho působení v Číně, a slídil na univerzitě. Obchodování s Číňany znamená loajalitu vůči tamní komunistické moci. V reálu pak také ovlivňování domácí politiky podle zájmů Pekingu. Když vidíme prezidenta, jak panáčkuje v čínské státní televizi a lokajsky obdivuje tamní režim, ovoce se dostavilo. Nenasytní Číňané by ale chtěli víc než jen jednoho zábavného herce. Chtějí moc a vliv a peníze. Jak ukazuje dění kolem výhružného dopisu z čínské ambasády Jaroslavu Kuberovi, Peking se nijak neštítí hezky přitlačit.
V týdnech po návratu pozoruhodné delegace do Číny je Tvrdík hlavní postava, která stanovuje, u koho v Číně bude ministerstvo vnitra nakupovat zdravotnické pomůcky. Je ověřeno, že jiné nákupy náš stát v té době odmítal.
Tvrdík říká: „Doporučení na firmy nám dávaly čínské orgány a instituce, se kterými jako komora 10 let spolupracujeme, velvyslanectví Číny v Česku, čínská ministerstva, regiony nebo naši partneři.“ Takže v podstatě jde o klientelistické vazby pod kontrolou čínské komunistické strany. Jako by nebylo málo, že tu do státu metastázuje Agrofert, ještě jsou tu Číňané. To je zřejmě ono zemanovské „umíme si vládnout sami“. No jistě, teď jde o to, kdo je to „my“.
