Bývalý premiér Andrej Babiš a dosluhující prezident Miloš Zeman jsou ničitelé české demokracie FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Během právě probíhající předvolební kampaně se pozapomnělo na to, že přibližně za rok a čtyři měsíce nás čekají volby prezidentské. Je to pochopitelné, výběr hlavy státu není v tuhle chvíli aktuální a větší zájem o něj se rozběhne až po sněmovních volbách. Přesto můžeme už teď říct, že sněmovní a prezidentské volby jsou spolu úzce provázané. To, jaká vláda po říjnových volbách vznikne, nakonec zásadním způsobem ovlivní prezident republiky, a naopak, kdo se stane premiérem, bude mít dost možná velký vliv na to, kdo se bude o prezidentský post ucházet.
Poté, co prezident Miloš Zeman dal před časem najevo, že neuznává vzniklé volební koalice a že bez ohledu na jejich výsledky ve volbách jmenuje premiérem předsedu vítězného jednotlivého uskupení, můžeme s trochou nadsázky říct, že v České republice dnes již záleží více na tom, kdo je hlavou státu, než na tom, kdo vyhraje volby.
V první řadě jde samozřejmě o psychologický efekt a nátlak, který prezident Zeman tímto jednáním vytváří. Tlačí tak politické subjekty k tomu, aby se domluvily přesně takovým způsobem, který jemu samotnému co nejvíce vyhovuje a který už předem vynucuje a prosazuje.
Pokud se u nás hlava státu takto chová a neexistují skoro žádné páky, které by jí v tom mohly zabránit (protože podat na ni žalobu k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku je takřka nemožné vzhledem k rozložení sil ve sněmovně a nutnosti, aby žalobu schválila třípětinová většina všech poslanců), je opravdu nutné při volbě prezidenta myslet na to, aby šlo o člověka, který v této funkci nebude v první řadě uvažovat, jak posílit své vlastní postavení a upevnit svou moc.
Některé scénáře, které mohou v příští prezidentské volbě nastat, lze nastínit už nyní. Je třeba říct, že velmi těsně souvisejí s rychle se blížícími volbami do dolní komory parlamentu a minimálně zčásti se od nich odvíjejí. Ve skutečnosti možná dokonce prezidentské volby budou jistým pokračováním letošních sněmovních voleb.
První a druhá prezidentská volba
Především musíme počítat s prezidentskou kandidaturou Andreje Babiše, byť to se ještě odvine právě od toho, jak dopadnou volby do sněmovny. Dalším zásadním faktorem je, kdo proti němu bude kandidovat a zda se najde někdo, kdo bude schopen oslovit alespoň zčásti podobný typ voličů, na které cílí on.
Pokud však vyjdeme z toho, jak velkou podporu ve společnosti navzdory všemu stále má a že by ho v případě prezidentské kandidatury velmi silně podporoval dosavadní prezident Zeman, který se zřejmě pokusí (jistě výměnou za něco) své podporovatele jaksi převést a přeorientovat na Andreje Babiše, těžko pochybovat, že předseda hnutí ANO by se bez obtíží dostal do druhého kola. A tam by pak nejvíce ze všeho záleželo na tom, kdo by stanul proti němu.
Když se podíváme na výsledky prvního kola prezidentské volby v roce 2013, vidíme, že Miloše Zemana s 24,21 procenty hlasů a Karla Schwarzenberga s 23,4 procenty tehdy od sebe dělilo jen několik málo desetin procenta. Další dva kandidáti sice už zaostávali, ale nedá se říct, že úplně propastně. Někdejší předseda úřednického kabinetu a pozdější ministr financí v Rusnokově vládě Jan Fischer obdržel 16,35 procenta hlasů a ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu v Sobotkově vládě Jiří Dienstbier 16,12 procenta hlasů.
O pět let později v prezidentské volbě v roce 2018 byla situace zcela odlišná. Miloš Zeman v prvním kole získal výrazně více – 38,56 procenta hlasů a Jiří Drahoš na něj s 26,6 procenty hlasů dost ztrácel. A jak dopadl v pořadí třetí a čtvrtý kandidát? Pozdější senátor Pavel Fischer měl pouze 10,23 procenta hlasů a textař Michal Horáček dokonce jen 9,18 procenta.
To, co nás čeká v prvním kole prezidentské volby zkraje roku 2023, bude pravděpodobně bližší spíše prezidentské volbě z roku 2013 než 2017. V případě Babišovy kandidatury se klidně může stát, že bude první a za ním pak bude následovat větší množství kandidátů a kandidátek, z nichž jeden mu bude dýchat na záda a ostatní budou sice zaostávat, ovšem ne tragicky. Rozhodující však bude druhé kolo.
Babišem proškrtaná ústava
Zároveň je třeba si uvědomit plnou pohromu toho, co by se stalo, kdyby Andrej Babiš byl zvolen prezidentem. Pokud Miloš Zeman ke své funkci přistupuje tak, že se snaží posilovat své mocenské postavení a ohýbá kvůli tomu ústavní pořádek a svévolně nakládá s výsledky voleb, tak Andrej Babiš v tomto ohledu zřejmě nebude o mnoho lepší. O jeho respektu k Ústavě ČR a právnímu státu vypovídá jeho dlouhodobé vystupování a všemožné výroky ve vztahu k jednotlivým institucím od horní komory parlamentu až po Ústavní soud. Stačí si připomenout, co uvádí ve své aktuální předvolební knížce.
„Jaká by měla být naše ústava? Jaký by měl být náš stát? Řeknu to jednoduše. Chci stát, který není složitý a funguje. Náš stát ale složitý je. Čím víc máme institucí a placených volených zástupců lidu, tím je naše republika pomalejší, dražší a existuje tu obrovské množství nejrůznějších zájmů, které často jdou proti sobě. Nedá se to efektivně řídit. Nedá se to koordinovat. Nedá se rychle dohodnout. Nedá se tady stabilně fungovat. Skoro každý rok jsou volby. Budou zase příští rok. A pak znovu a znovu. Teprve v roce 2027 si budou voliči moct jeden rok odpočinout. A z tohohle obrovského počtu politických pozic je jen chaos, na kterém navíc vydělávají nejrůznější politici, kteří si pod sebe kumulují posty a berou za to obrovské peníze.“
Kdyby to bylo na Babišovi, zjevně by náš ústavní pořádek notně proškrtal. Nějaká citlivost a úcta k němu se tak od něj, v případě, že se stane prezidentem, nedá očekávat. Andreji Babišovi by pak rovněž v prezidentské funkci zřejmě posloužila imunita hlavy státu, která by mu zajistila klid například i v kauze Čapího hnízda. Šéf hnutí ANO by si jako prezident také mohl hlídat i své další zájmy, což mu umožňovala už funkce premiéra. Respektive v případě svého prezidentského působení by se mohl snažit napomáhat tomu, aby hnutí ANO bylo co nejdéle ve vládě.
Zkrátka to, co dnes pro Babišovo uskupení z pozice prezidenta dělá Zeman, by nadále mohl dělat sám Babiš. Vlastně nejde o nic překvapivého. Před vstupem do politiky Andrej Babiš také s politickými stranami spolupracoval, načež se rozhodl, že se o své zájmy postará sám. Nyní by to udělal podobně s funkcí hlavy státu.
Pokud by se mu to podařilo, a dokonce by byl prezidentem dvě volební období v řadě, mohlo by se nám stát, že bychom byli Babišovou republikou až do nějakého roku 2033. Andreji Babišovi by se asi nepovedlo udržet své hnutí celou dobu ve vládě, ale rozhodně by o to usiloval a pracoval by na tom. A v každém případě by k tomu z pozice prezidenta republiky určité možnosti měl.
