Ilustrační foto. FOTO: ChatGPT
FOTO: ChatGPT
Zatímco cestující na palubě letadla přemýšlejí o tom, co budou dělat po bezpečném přistání na zemi, personál je neustále ve střehu. Musí být zkrátka připraven na jakoukoli nouzovou situaci. Letušky a stevardi si tak vytvořili vlastní kódovanou řeč, díky níž bez povšimnutí komunikují o vážných i nevážných tématech. Poznejte některé z těchto výrazů.
Život palubního personálu se na první pohled může jevit jako jedno velké dobrodružství, je ale také naplněn častými jet lagy či vyčerpaností z protivných cestujících. Letušky a stevardi však musí za každých okolností zachovat dekorum a chovat se profesionálně. Právě slovník plný kódů, zkratek a přezdívek jim umožňuje mít aspoň na chvíli vlastní „mikrosvět“, do něhož pasažéři nevidí – kdyby leckdy tušili, možná by propadali zbytečné panice.
Mnohé kódy naštěstí většina cestujících nikdy neuslyší, přesto je občas palubní personál použije. Jde například o zkratky INAD (inadmissible passenger – člověk, kterému bude po příletu odmítnut vstup do země) nebo DEPU a DEPA – ty označují deportované pasažéry, kteří vyžadují speciální zacházení. Daleko závažnější je pak „Code 300“ nebo „Angel“, což označuje situaci, kdy na palubě někdo zemřel a posádka potřebuje tiše předat informaci kolegům i dispečinku, aniž by vyvolala paniku.
Letušky a stevardi mohou dále používat označení „Code Yellow“, které značí méně závažnou zdravotní epizodu u cestujícího. Existuje ale jeden kód, který nechce žádný z pasažérů opravdu nikdy slyšet – jde o „Squawk 7500“, což znamená podezření na únos letadla.
Možná už jste také v minulosti slyšeli o tom, že palubní personál si před vstupem do letadla postupně vytipovává užitečné či problémové cestující. I v těchto případech mnohdy sahá po nenápadných přezdívkách. Například ti, kteří okupují nástupní bránu dávno před nástupem, blokují prostor a ignorují boardingové zóny, jsou označováni jako „Gate lice“ – kdyby se výraz překládal doslovně, šlo by o „vši u brány“, významově se ale spíše používá „ti, co se tlačí u brány“.
Samostatnou kapitolou jsou pak cestující, kteří se snaží uvelebit již na palubě letadla. Letušky a stevardi mají velice zajímavý výraz pro ty, kteří jsou rozvaleni přes uličku i sedadlo, tedy zabírají více místa, než by měli. Říkají jim „Mermaids“ (mořské panny). Existuje ale i výraz pro extrémně náročného, nezdvořilého pasažéra, který je zkrátka „na facku“. Jde o specifický kód „Phillip“, který vznikl z interní zkratky „PILP“, tj. Passenger I’d Like to Punch (cestující, kterého bych rád/a praštil/a).
V „mikrosvětě“ palubního personálu lze ale najít nejen čistě profesionální kódy. Jejich tajná mluva je totiž také plná uvolněných frází, které jim často pomáhají přežít dlouhé a náročné směny. Mezi neoficiální kódy tak může patřit třeba „Cheerio“, čímž chce personál kolegům nebo kolegyním říct, že je někdo z pasažérů pohledný. Během letu ale může posádka hovořit i o „Bobovi“ (Bob – best on board), což je prakticky nejpříjemnější nebo nejatraktivnější cestující na palubě.