Likvidace politických odpůrců Kremlem má dlouhou tradicí. Na den 21. srpna připadá 80 let od smrti Lva Trockého, který byl jedním z aktérů bolševické revoluce, ale upadl pak v nemilost u Josifa Stalina. Ten nechal Trockého v exilu zavraždit.
Po Leninově smrti v roce 1924 se Trockij stal hlavou opozice v bolševické straně a kritizoval její vedení. Postupně se dostával do stále větší izolace. V roce 1927 byl vyloučen z komunistické strany, v lednu 1928 poslán do Kazachstánu a v roce 1929 vypovězen ze SSSR. Po pobytu v Turecku, Francii a Norsku přijel počátkem roku 1937 do Mexika. Tam pokračoval ve své kritice Stalina.
Sovětské tajné služby podnikly dva pokusy o atentát na Trockého, ale úspěšný byl nakonec až ten třetí.
Vrahem byl Ramón Mercader, komunista a spolupracovník NKVD. Mercader se narodil v roce 1913 v Barceloně, ale vyrůstal ve Francii se svou matkou Eustaquií Maríí Caridad del Río Hernández, která byla přesvědčenou komunistkou. Bojovala ve španělské občanské válce a sloužila mezinárodnímu komunistickému hnutí řízenému Moskvou. Mercader se jako komunista angažoval od mládí. V polovině 30. let byl ve Španělsku uvězněn, ale v roce 1936, když levicová koalice zvítězila ve volbách, byl propuštěn.
Za občanské války byl naverbován důstojníkem NKVD Nahumem Eitingonem a byl v Moskvě vycvičen jako sovětský agent. Ve Španělsku získal známosti v trockistických kruzích, což se mu pak hodilo.
V roce 1938 studoval na Sorbonně ve Francii a seznámil se tam Sylvií Ageloffovou, důvěrnicí Trockého v Paříži. Mercader tehdy vystupoval pod jménem Jacques Mornard jako údajný syn belgického diplomata. O rok později ho kontaktoval zástupce „Byra Čtvrté internacionály“. Ageloffová se pak vrátila do rodného New Yorku a Mercader se k ní připojil. Tentokrát s padělaným pasem na jméno Kanaďana Franka Jacsona.
Mercader Ageloffové vysvětlil, že si zakoupil falšované dokumenty, aby se vyhnul vojenské službě.
V říjnu 1939 se Mercader, který předstíral, že se věnuje obchodním záležitostem, přestěhoval do Mexico City, kde bydlel Trockij se svou rodinou, a přesvědčil Ageloffovou, aby odjela s ním. Díky ní se Mercader mohl setkávat s Trockým v Coyoacánu, tehdy vesnici na okraji Mexico City, a předstíral, že je stoupencem jeho myšlenek.
Všechno to byla pouze konstrukce, aby se mohl dotat do Trockého blízkoti a zavraždit ho.
Dne 20. srpna 1940 Mercader způsobil Trockému vážné zranění. Udeřil ho do hlavy cepínem, ale nepovedlo se mu hned Trockého zabít. Když lidé v domě zaslechli hluk, vtrhli dovnitř a Mercadera prý téměř zabili, ale těžce zraněný Trockij, stále ještě při vědomí, zvolal, aby ušetřili život útočníka: „Nezabíjejte ho! Tento muž má hodně co vyprávět!“
Trockij byl převezen do nemocnice a operován, ale další den zemřel na následky těžkých poranění mozku.
Mercader byl zadržen policií, které odmítl sdělit svou skutečnou totožnost. Tvrdil, že se jmenuje Jacques Mornard. Vymyslel si historku, že se chtěl oženit s Ageloffovou, ale Trockij manželství zakázal. „Byl to Trockij, kdo zničil mou přirozenost, mou budoucnost a všechny mé city. Proměnil mě v člověka beze jména, bez země, v nástroj Trockého. Byl jsem ve slepé uličce … Trockij mě rozmačkal ve svých rukou, jako bych byl papír.“
Mercader byl v roce 1940 odsouzen za vraždu k 20 letům vězení. Ageloffová byla zpočátku zatčena mexickou policií jako komplic, protože s Mercaderem asi dva roky žila, ale obvinění byla nakonec stažena.
Zatímco Mercader seděl, sovětský vůdce Josif Stalin nedlouho po atentátu vyznamenal jeho Caridad Leninovým řádem za její účast na akci.
Trest si Mercader odseděl a byl 6. května 1960 propuštěn. Přestěhoval se do kubánské Havany, kde byla mezitím nastolena vláda Fidela Castra.
V roce 1961 se přestěhoval do Sovětského svazu a od tehdejší hlavy KGB Alexandra Šelepina získal nejvyšší civilní vyznamenání země, medaili Hrdina Sovětského svazu. Cestoval pak mezi Kubou a SSSR. Zemřel v Havaně v roce 1978 a je pohřben v Moskvě pod jménem Ramon Ivanovič Lopez. Jeho jméno je stále uvedeno na tabuli cti v Muzeu bezpečnostních služeb v Lubjance. Že nechal Trockého zavraždit Stalin, se mohli čtenáři v SSSR oficiálně dozvědět až v lednu 1989 z článku historika N. Vasetského v listu Litěraturnaja gazeta.
Jak by se vyvíjel SSSR, kdyby v mocenském souboji zvítězil Trockij, o tom můžeme jen spekulovat. Byl to v každém případě bolševický vůdce, který se nezastavil před ničím. Duševně Stalina jednoznačně převyšoval, což by samo o sobě ještě nezaručovalo lepší vývoj. V každém případě je tato historická kapitola ukázkou toho, jak se komunistická revoluce nezastavila před ničím a požírala i své vlastní strůjce. Nemilosrdnost k odpůrcům kremelského režimu trvá dodnes.
(Zdroj: en.wikipedia.org, ct24.ceskatelevize.cz, nytimes.com.)