Nový papež Lev XIV. pochází z USA. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Robert Francis Prevost byl někdy zmiňován jako možný nový papež, ale nepatřil rozhodně k „vážným“ kandidátům. Jakási obecná charakteristika nového papeže byla zřejmá ještě předtím, než bylo oznámeno jeho jméno. Volba byla poměrně krátká, kardinálům stačila čtyři kola. Z toho lze odvodit, že byli schopni se rychle sjednotit a zvolili někoho, koho znali. Vsadili na člověka „středu“, který bude vyvažovat.
Řada komentátorů čekala, že by to mohl být kardinál státní sekretář Pietro Parolin. Nakonec se ukázalo, že tyto úvahy nebyly v principu špatné. Byl zvolen kardinál, kterého jako prefekta Dikasteria pro biskupy většina z nich musela znát. Po oznámení jména poměrně brzo vykrystalizovaly konkrétní charakteristiky. První americký papež, který ale přes deset let působil jako misionář v Peru. Spojuje tedy v sobě „obě Ameriky“ a také onen často zmiňovaný globální Sever a Jih, zatímco papež František byl výrazný Jihoameričan. Stejně jako František je řeholníkem, a to přímo z mnišského řádu augustiniánů. Po celé století papežové z řad řeholníků nepocházeli, až poslední dva.
I samo jméno Lev, které už nemusí mnoho říkat ani běžným lidem v církvi, bude nejpíš odkazovat na jeho předchůdce Lva XIII., autora první sociální encykliky Rerum novarum z roku 1891. Lev XIII. byl také pragmatik, který si uvědomoval, že církev musí najít způsob, jak existovat ve světě, kde vznikají moderní politické systémy. Namísto absolutního odmítání demokracie se snažil o dialog a hledal cesty, jak katolíky zapojit do demokratických společností, aniž by obětovali své hodnoty. Bylo to vidět na jeho diplomatických snahách, šlo mu například zlepšení vztahů s Německem či Francií. Dnes na tom není nic zvláštního, ale před jedním a čtvrt stoletím ještě řada katolíků snila o restauraci monarchií (nejlépe absolutních) a k demokracii měli vyloženě negativní vztah.
Volba jména Lev, které nebylo v poslední době příliš časté (naposledy bylo použité před více než stoletím), může být strategickým signálem, že Prevost chce přinést nový impuls do vedení církve. Jméno je krátké, silné a snadno vyslovitelné v různých jazycích, což odpovídá jeho multikulturnímu profilu a schopnosti komunikovat s globální církví. Může také naznačovat touhu po pontifikátu, který bude výrazný a zapamatovatelný, podobně jako byl pontifikát Lva XIII.
Papežovy mnišské kořeny v augustiniánském řádu budou nesporně také hrát roli. Tuto řeholi sice přímo nezaložil svatý Augustin z Hippo (354–430), jeden z nejvýznamnějších církevních učitelů, ale vychází z jeho myšlenek a přístupů. Na rozdíl od pragmatické a racionální spirituality jezuitů, ke kterým patřil František, se tu klade důraz na „niternost“. Augustin byl člověk velmi citový a vášnivý, často také zmítaný pocity viny, ovšem také věřil, že víra a rozum jsou vzájemně propojeny.
Všeobecně se očekává, že Lev XIV. bude navazovat na pontifikát papeže Františka, byť jiným stylem.
„Hovořilo se o tom, že kardinálové cítí, že nový papež by měl být někým, kdo bude pokračovat v odkazu papeže Františka, který se snaží oslovovat lidi na okraji společnosti, ale zároveň s sebou přivede široké spektrum lidí uvnitř církve, včetně těch, s nimiž se papež František někdy dostával do sporu. Při vstupu do konkláve byl kardinál Robert Prevost pozorovateli považován za kandidáta, který by mohl tuto roli splnit – za někoho, kdo by mohl být mostem mezi různými světy. Skutečnost, že konkláve dospělo k rozhodnutí v pouhých čtyřech kolech hlasování, naznačuje, že kardinálové s tímto hodnocením souhlasili,“ píše náboženský reaktor BBC Aleem Maqbool.
Čeká se tedy pontifikát „středový“, vyvážený, kdy se zřejmě nový papež pokusí udržet pohromadě církev, která je často rozdělena různými pohledy. Budoucnost ukáže, jestli to povede ke zmírnění napětí v církvi, nebo k tomu, že nikdo nebude úplně spokojený. Bude o to navíc usilovat v době, kdy zesílily i konflikty ve světě, a bylo nápadné, kolikrát Lev XIV. zmínil ve své první řeči slovo „mír“.
V každém případě byl papež zvolen ve věku, který je pro tuto funkci „tak akorát“. Je mu 69 let (Františkovi bylo 76 let, Janu Pavlu II. 58 let) a dá se čekat relativně dlouhý pontifikát. Kardinálové tedy zjevně volili i s touto perspektivou a chtějí nové hlavě církve dopřát čas.
