Nově zvolený starosta New Yorku Zohran Mamdani s manželkou Ramou Duwaji FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
ANALÝZA / Volby starosty v New York City vyhrál kandidát demokratů Zohran Mamdani. To, že zrovna v tomto městě vyhraje demokrat, není nic, co by se jakkoliv vymykalo, ba naopak. Mamdani je ale přece jen jiný. Ještě před rokem měl v průzkumech podporu na úrovni statistické chyby a skoro nikdo ho neznal. Pak dokázal překvapivě vyhrát primárky. V nich poražený Andrew Cuomo se rozhodl kandidovat jako nezávislý. Mamdaniho ale porazit nedokázal. Budoucí starosta New Yorku je levicový populista, který slibuje všechno všem. Jeho úspěch lze přičíst stejným společenským náladám, které k moci vynesly Donalda Trumpa. Pro Demokratickou stranu ale představuje jeho úspěch potenciální problém.
Zohran Mamdani není ani komunista, ani islamista, jak mu někteří jeho soupeři přezdívají. Prezident Donald Trump, který podpořil Mamdaniho protikandidáta Cuoma, doslova řekl, že když si má vybrat mezi špatným demokratem a komunistou, tak vždy volí špatného demokrata. To je samozřejmě přehnané. Zároveň je ale pravdou, že Mamdani je představitelem krajně levicového, byť ne nedemokratického proudu demokratů. Jeho levicový populismus oslovil lidi zklamané z obou hlavních stran podobně jako ten Trumpův.
Ve jménu lidu
Nejde jen o to, že Mamdaniho sliby jsou opravdu velice štědré. Nový starosta slibuje třeba autobusovou dopravu zdarma, zmrazení regulovaného nájemného, ale i třeba bezplatnou péči pro předškolní děti a městem vlastněné obchody s levnými potravinami. Mamdaniho rétorika proti bohatým elitám je zrcadlovým obrazem Trumpovy rétoriky proti elitám kulturním a intelektuálním.
Jako každý správný populista se Mamdani staví do role jediného pravého zástupce lidu. Tomu prý podíl na moci desítky let upírali zlovolní boháči. O miliardářích mimochodem prohlásil, že by v Americe vůbec neměli existovat. Ve vytváření tohoto obrazu ztělesnění vůle lidu mu pomáhají i někteří političtí komentátoři, kteří mluví o tom, jak Mamdani porazil politickou dynastii. To se sice popřít nedá, ale samo o sobě to o ničem nevypovídá.
Úspěch ještě donedávna neznámého kandidáta, který navíc bojoval tak trochu i proti vlastnímu stranickému establishmentu, je jistě oslnivý. Zároveň ale není až tak těžké ho pochopit. Medián příjmu domácností ve městě New York byl v loňském roce zhruba 6500 dolarů měsíčně. Medián nájmu v jedné z nejchudších částí v Bronxu byl přitom asi 3000. New York je sice v průměru bohaté město, ale mnoha jeho obyvatelům se v něm dobře nežije.
Dvě strany stejné mince
Mamdanimu se podařilo šikovně využít hněv a frustraci mnoha obyvatel New Yorku. Jeho populistická rétorika a program dokázaly přesvědčit něco málo přes polovinu voličů. Levicově naladění komentátoři poukazují na vysokou účast a to, že Mamdani je prvním starostou, který dostal ve volbách přes milion hlasů. To je sice pravda, ale stejně tak přes milion voličů hlasoval proti němu, a to v liberálním New Yorku není úplně nejlepší výsledek.
Spor o interpretaci jeho vítězství přitom bude mít důležitý dopad na budoucnost Demokratické strany. Ta pořád tak trochu tápe ohledně toho, jak se nejlépe adaptovat na trumpovskou populistickou éru. Mamdani představuje recept, který spočívá v obrácení se k levicovému populismu. Demokratická strana má podle tohoto plánu představovat přesný protipól Donalda Trumpa v programovém slova smyslu.
Potíž je ale v tom, že podle průzkumů je voličů, kteří se identifikují jako liberálové, méně než těch, kteří sami sebe považují za konzervativní. Pokud Mamdani dokázal i ve velice liberálním New Yorku jen těsně překročit hranici poloviny hlasů, skutečně může jeho politika vést k vítězství třeba v prezidentských volbách? K tomu je potřeba si přičíst, že Andrew Cuomo obtížený skandály nebyl z pohledu umírněnějších voličů ideálním kandidátem a stejně zaostal za Mamdanim jen asi o osm a půl procentního bodu.
Radikalizace není důvod k jásání
Výsledky v New Yorku jsou možná obřím triumfem progresivního křídla strany, ale je docela nepravděpodobné, že by se mohlo podařit je zopakovat byť jen v rámci celého státu New York. Kamala Harrisová v roce 2024 v tomto státě porazila Trumpa o zhruba 13 procentních bodů, 56 ku 43. V samotném městě přitom zvítězila téměř 70 ku 30, kdežto Mamdani jen stěží překorčil 50. Jeho politické kouzlo by nejspíš přestalo fungovat už za hranicemi města a lze si jen těžko představit, že by se mohl stát třeba guvernérem New Yorku.
Je fakt, že Mamdani není ani komunista, ani nevykazuje žádné nedemokratické tendence. Zároveň je ale celkem nesporné, že je to levicový populista par excellence a důkaz posílení radikálního křídla demokratů. Pokud za jejich nejdůležitější úkol v dnešní době považujeme porážku autoritářských tendencí Donalda Trumpa a jeho MAGA hnutí, pak je radikalizace Demokratické strany tím nejhorším možným receptem.
