Vzít si naši zemi zpět, dokončit revoluci, zabránit totalitě. Nedávné zemské volby v Sasku a Braniborsku ukázaly, že němečtí populisté útočí na voliče stejnými hesly jako ti čeští. Alternativa pro Německo, která v obou případech skončila na druhém místě, se před volbami dokonce pasovala do role disidentů bojujících proti údajné totalitě. Přitom sama využívá některé postupy prověřené právě komunisty.
„Dokonči revoluci“ bylo jedno z hesel, která před volbami v Sasku a Braniborsku použila AfD v narážce na třicáté výročí pádu Berlínské zdi.
„V roce 1989 vyšli východní Němci do ulic a vyhnali režim, který pohrdal lidmi,“ stojí i teď po volbách na webu braniborské AfD.
„Mnoho nadějí, které lidé do této první revoluce vkládali, se ale nenaplnilo,“ dodávají straničtí copywriteři.
Klíčové slovo z předchozí věty je „první“. Podle logiky AfD se revoluce proti komunismu nepovedla a měla by přijít revoluce druhá. Lidé prý mají vzít věci do svých rukou a „udělat to správně“.
Všichni na nás zapomněli
Že se řada východních Němců cítí po třiceti letech od pádu totality jako občané druhé kategorie, je známý fakt. Sociologické mapy ukazují, že řada socioekonomických problémů kopíruje téměř přesně hranice bývalé NDR. Na východě je to horší, na západě lepší.
Nejde jen o nezaměstnanost a rozdíly v platech či v kvalitě školství. Alternativu vůči tradičním stranám Němci na východě hledají i kvůli hůře měřitelnému pocitu, že „na ně všichni zapomněli“.
Jak už dříve dokázala studie z oblastí, kde má AfD v Německu nejvyšší podporu, ani odpor vůči uprchlíkům není u tamních obyvatel primárně motivován strachem z příchozích, jako spíš vyjádřením frustrace z toho, že se sami cítí být na okraji společnosti.
Byla by chyba zlehčovat obavy, výhrady a nespokojenost voličů AfD týkající se jejich vlastního života nebo budoucnosti jejich země. Na místě je však poukazovat i na problémy samotné AfD – jako je jednoznačná blízkost k pravicovému extremismu či podpora takových opatření na evropské úrovni, která nahrávají spíš velkým korporacím než „obyčejným lidem“, za něž se AfD jinak tak bije.
Když letos německá nadace Amadeu Antonio vydala studii s poměrně ambiciózním cílem dát občanské společnosti i politikům „návod, jak zacházet s AfD“, v jednom ze svých doporučení zdůraznila, že je třeba přistupovat odlišně k příznivcům AfD a k politikům této strany.
„Voličům AfD nijak nepochlebujte, ale berte jejich obavy vážně. Odporujte jim tehdy, pokud chybí věcný základ. Upozorňujte na rasismus a popírání demokracie,“ radí nadace.
Tohle už je naše země!
„Přišel čas vrátit tuto zemi lidem, kteří pracují, platí daně, vychovávají děti. Přišel čas vzít si naši zemi zpátky.“ Tuto větu sice pronesl Václav Klaus mladší, když představoval své hnutí Trikolora, stejně tak se ale mohla objevit v německé verzi. A také že se tam objevila.
Konkrétně ve volebním programu AfD v Sasku, který strana prezentovala s vidinou šance na historický volební úspěch rovnou jako program „vládní“.
„Tuto zemi si musíme vzít a vezmeme zpět!“ stálo mimo jiné v dokumentu, který sliboval, že ze Saska udělá AfD znovu „hrdou, bezpečnou vlast přátelskou k rodinám“. I zde je patrná téměř stoprocentní shoda s rétorikou – nejen – českých populistických politiků.
Vraťme se ale k odkazu revoluce proti komunismu. AfD si vzala velké sousto, když současnou situaci v Německu srovnala s někdejší NDR a sama sebe pasovala do role disidentů, kteří proti údajné nové totalitě bojují a chrání obyčejné lidi.
Za „historickou lež“ takovou sebeprezentaci AfD označila stovka bývalých disidentů, kteří se v roce 1989 při protikomunistických protestech přímo angažovali. Žádnou druhou revoluci podle nich Německo, ani to východní, nepotřebuje, protože demokracii a svobodu přinesla už revoluce první.
„Tohle už je naše země,“ napsali nejen na adresu braniborské AfD v otevřeném dopise v srpnu.
Čeští fanoušci AfD
Ani tato logika není v Česku neznámá. Třeba šéf hnutí SPD Tomio Okamura mluví o neomarxistické totalitě či o „totalitní agitaci v českém školství“.
Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček zase přinesl tezi o „plíživém návratu totality“, což opakuje i ve svých odpovědích novinářům ve stylu „jste bolševický kádrovák“, či „kádrujete jako komunisté“.
Podobné výroky se objevovaly i během několikahodinového semináře na téma svoboda slova, který přímo v Poslanecké sněmovně před rokem pořádalo hnutí SPD. U řečnického pultu se tam kromě Tomia Okamury vystřídali třeba i tehdejší poslanec za ODS Václav Klaus mladší, dále Ladislav Jakl či radní ČTK a přispěvatel různých alternativních médií Petr Žantovský.
Když o víkendu AfD zabodovala ve dvojích volbách na východě Německa, ozvala se řada nadšených hlasů i z Česka – právě zejména z dezinformační scény či z hnutí SPD Tomia Okamury.
AfD s Okamurovci zasedají ve společné frakci v europarlamentu. Garantem pro zahraniční politiku hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího je zase jeho otec, bývalý prezident, který je dlouhodobým podporovatelem AfD.
Všímejte si a udávejte
AfD chápání pojmu totalita a celé srovnání současného Německa s někdejší NDR přizpůsobuje vlastním potřebám. To ukazuje i kauza z posledních měsíců – ve školách v několika spolkových zemích. AfD při ní použila denunciační taktiku jako vystřiženou z hlubokého komunismu.
AfD tvrdí, že učitelé často porušují princip neutrality, před žáky prý jejich stranu otevřeně pomlouvají a obviňují z xenofobie či nacismu.
Podle AfD jsou zdokumentované i případy, kdy byl učitel ve třídě oblečen do trička s nápisy urážejícími AfD nebo kdy na školách visely výzvy k účasti na demonstracích proti AfD.
Strana proto zřídila síť internetových portálů, kde sami žáci nebo rodiče mohou tyto „prohřešky“ hlásit.
V Meklenbursku-Předním Pomořansku teď ale jednomu z těchto portálů AfD hrozí zákaz. Úřady zjistily, že portál porušuje pravidla ochrany osobních údajů učitelů a že AfD „zjišťuje politické názory učitelů bez jakékoli právní opory“.
Skoro třicet let po tom, co východ Německa přestal být policejním státem prošpikovaným udavači Stasi, se tak nejen na území bývalé NDR znovu objevují výzvy typu „všímejte si svého okolí“.
Paradoxně je tam vrátila právě strana, která tvrdí, že bojuje proti návratu komunistické totality.