NÁZOR / Mnoha palčivým otázkám čelil během úterní tiskové konference ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zhruba dvě hodiny odpovídal na zvídavé, dotěrné, naivní a kritické dotazy reportérů. Jeho vystoupení bylo v příkrém kontrastu k nedávnému pořadu ruského prezidenta Vladimira Putina, jenž se skutečným otázkám vyhýbal, a tak jako všichni diktátoři určoval, o čem se ještě mluvit může, a o čem už ne. Lze jen těžko najít výraznější kontrast.
„Zajímalo by mě, jakou odpověď očekává žurnalista, který se zeptá Zelenského, ,nemyslíte si, že Ukrajina prohrává válku?´ Nebo, ,Kdy si myslíte, že válka skončí?´“ píše Ilja Ponomarenko, redaktor ukrajinského webu The Kyiv Independent na sociální síti X. Pozastavil se tak nad dotazy některých svých vzdálenějších kolegů během výroční tiskové konference ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ukrajinský prezident během ní hovořil o řadě palčivých témat, která v poslední době opanovala mediální prostor.
Mluvil o potřebě nové půlmilionové mobilizace a svých pochybnostech, kvůli nimž si vyžádal podrobnější zdůvodnění požadavku armády. Hovořil o svých vztazích s velitelem armády Zalužným, mezi nimiž údajně panují rozpory. (Zelenskyj v té souvislosti zmínil, že jsou oba ve svých funkcích kvůli čtyřiceti milionům lidí, kteří na ně spoléhají, a jejich vztahy proto nemohou být jiné než profesionální.)
Odpovídal na závažné otázky související s výpadkem zahraniční pomoci ze strany USA, které, jak věří, „Ukrajinu nezradí“, a také chybějící pomoci ze strany zablokované Evropské unie, kde podle něj budou nalezeny cesty k podpoře jeho země (bez ohledu na paličatě proputinovské Maďarsko). Zelenskyj také slíbil, že Ukrajina poskytne v příštím roce svým vojákům milion FPV dronů poté, co jeho administrativa čelila sílící kritice kvůli tomu, že dodávky této klíčové zbraně na frontu leží dosud převážně na bedrech dobrovolníků.
Ukrajinský prezident se nevyhnul ani otázce související s poklesem jeho popularity na 62 %, což je téma, jež v posledních dnech silně rezonovalo v mediálním prostoru. Nenápadného sdělení si povšiml jako jeden z mála web Ukrajinská pravda. Otázka zněla takto: „Neobáváte se, že Ukrajinci začínají být jako společnost rozdělení, nejen kvůli dvěma letům války, ale také ve své podpoře vás jako prezidenta?“
Zelenskyj odpověděl zcela v duchu svých předchozích postojů. „Řekl jsem, že je pro mě čest být prezident. Je na lidech, aby se rozhodli. Vidí, jak pracuji, jak sloužím Ukrajině. Jestli se jim to nelíbí, tak to je pochopitelně volba Ukrajinců. Je to v pořádku,“ řekl Zelenskyj, ale současně zdůraznil, že jednota je zbraň domácí produkce, která pomohla zachránit zemi na začátku války, a pro některé lidi se dnes pravděpodobně stala příliš banální. „Musíme se ale držet některých banalit do té doby, dokud na nich záleží jiné banální, ale důležité slovo, život,“ dodal Zelenskyj.
Duch tiskové konference ukrajinského prezidenta příkře kontrastoval s nedávným vystoupením ruského vůdce Vladimira Putina. Zatímco Zelenskyj v civilním duchu a svými slovy odpovídal na kanonádu otázek, Putinova pompézní akce směřovala spíše k tomu, aby ruského prezidenta vykreslila jako sympatického poloboha ochotného zabývat se někdy i problémy běžných smrtelníků, pokud nepřesahují otázku individuálních vojenských výsluh či rostoucí ceny vajec.
Otázky ruských manželek a matek na to, co bude s jejich mobilizovanými blízkými, jimž prodloužili službu naneurčito, dotazy na tragické osudy jeho oponentů, kteří skončili v lepším případě ve vězení a v tom horším v hrobě, odkazy na útlak osob s jinou než heterosexuální orientací či na neschopnost ruského prezidenta vzdát se moci, která se zřejmě stala jeho doživotním fetišem, samozřejmě nezazněly. V Rusku je totiž všechno v pořádku. Problémy mají Ukrajinci. Na rozdíl od Rusů o nich ale nadále můžou svobodně mluvit, a když se jim něco nelíbí, tak to veřejně kritizovat. Prezident neprezident.