Prezident Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Novinář David Klimeš okomentoval pro Český rozhlas průzkum, z něhož vyplývá, že lidé čím dál tím méně věří vládě, sněmovně, ale i prezidentovi. Avšak důvody, které podle něj současný stav zapříčinily, neodpovídají realitě, a to zejména v otázce důvěry v prezidenta Miloše Zemana, který je na tom daleko hůř než kterýkoli z jeho předchůdců.
Klimeše zaujal průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, z něhož instituce nevycházejí právě dobře. Miloši Zemanovi důvěřuje pouhých 28 procent občanů (a pouze šest procent mu důvěřuje „určitě“). Komentátor správně podotýká, že v současné těžké době by bylo pro zemi velmi pozitivní, pokud by měla opravdovou hlavu státu, která dokáže uklidňovat a stmelovat, tu ovšem už nemáme mnoho let. Jenže pak Klimeš soudí, že za propadem preferencí českého prezidenta stojí za prvé fakt, že po deseti letech na Hradě se důvěra propadne vždy, a za druhé jeho činy, postoje a hrozné chování, což vyvrcholilo omilostněním Miloše Baláka. To je ovšem naprostý omyl.
Miloš Zeman ztratil důvěru svých fanoušků kvůli prostému faktu, že se na sklonku svého prezidentského období začal alespoň v některých otázkách chovat normálně a našel v sobě zbytky civilizovanosti. Nejprve zmátl své voliče, z velké části čtenáře Parlamentních listů, tím, že vyzýval k očkování proti covidu-19 a sám se také nechal očkovat. A tak poprvé zklamal ruskou propagandu.
Vzápětí se ale proti Rusku postavil poté, co napadlo Ukrajinu, ačkoli pouhých několik dní před válkou tvrdil, že žádná nebude a že jde o blamáž CIA. Člověk ani nemusí dlouho pátrat, tento viditelný pokles důvěry se přesně kryje se zveřejněním výše jmenovaných Zemanových názorů. zároveň stačí podívat se například na oficiální hradní facebookový profil a přečíst si litanie proruských antivaxerů, které „jejich“ prezident hořce zklamal. Ne, jim opravdu nevadí nějaká pochybná milost, nezajímá je úplně stejně jako desítky jiných skandálních Zemanových činů. Ve skutečnosti vadí pouze to, že Zeman zmátl své proruské fanoušky, kteří jsou zvyklí své názory upravovat v jedné linii: v té, kterou určuje Kreml a řetězové e-maily.
Klimeš ve svém komentáři poukázal také na to, že největší důvěře se tradičně těší představitelé obecních zastupitelstev, případně hejtmani. Vládní politici by prý měli tu spoustu nepříjemných věcí, které se na nás nepochybně budou i nadále kvůli válce či inflaci valit, prezentovat spolu s nimi. Z Klimešova textu v podstatě vyplývá, že starostové či hejtmani umějí svoji práci dělat lépe než poslanci, senátoři či ministři. To je ovšem další velký omyl. Jejich práce je totiž úplně jiná a v době krize to platí ještě víc. Starostové jsou v obcích daleko oblíbenější proto, že jsou to mnohdy známí těch, kteří je volí. A navíc opravdu nemají v agendě ani zdražování, ani zvyšování daní a už vůbec ne nakupování stíhaček či různá zahraničně-politická rozhodnutí. Právě proto je atmosféra kolem nich daleko pozitivnější.
Nakonec bychom si měli připomenout, že průzkumy veřejného mínění odrážejí hlavně určité trendy. V době války a bezprecedentní krize jsou negativní výsledky samozřejmě logické. Vláda by si z nich měla vzít to, že je nutné zlepšit komunikaci s občany, protože v tom má nepochybně velké deficity, a to nejen proto, že nemá své „Prchaly“.
Zároveň ale nejde o žádnou delegitimizaci zvolených představitelů státu. O šíření podobného názoru se tu snažil Miloš Zeman v roce 2013, když systematicky zneužíval svého postavení přímo zvolené hlavy státu a shazoval vládu premiéra Petra Nečase s tím, že jí věří málo lidí. Dokonce to použil jako jeden z argumentů k tomu, když navzdory doložené většině v poslanecké sněmovně v rozporu s ústavním pořádkem jmenoval úřednickou vládu plnou svých kamarádů. Dnes by si na to možná měl vzpomenout. Kdyby na to totiž byla politická vůle, mohl by na Pražském hradě skončit stejně, s argumentem, že už mu přece nikdo nevěří.
