Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) výrazně přibylo Čechů, kteří nikdy nesledují informace o politice v médiích. Je to až pětina populace a jde tak o nejvyšší podíl v historii měření. Zároveň se lidé zprávám vyhýbají i na sociálních sítích, zjistili vědci z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU) a Národního institutu SYRI. Vědkyně Alena Macková vysvětluje, proč to tak je.
Podle CVVM informace o politice v médiích často sleduje 27 procent občanů, zhruba čtvrtina občas a 27 procent zřídka. Více než desetina dotázaných pak často diskutuje o politici s přáteli, 29 procent někdy a třetina zřídka.
„Obecně za všechny otázky lze konstatovat, že jsou odpovědi v čase poměrně stabilní, výjimku tvoří sledování politiky v médiích, které má v dlouhodobém porovnání kolísavou tendenci, což se potvrzuje i daty za rok 2023, kdy zaznamenáváme dosud nejvyšší podíl odpovědí ‚nikdy‘, což uvedla pětina českých občanů,“ dodali autoři průzkumu.
Průzkum FSS MU potom zkoumal, jak se po pandemii covidu změnilo chování lidí na sociálních sítích. Přibývá těch, kdo se vyhýbají zpravodajskému obsahu, a klesá ochota sdílet na sítích obsah nebo své názory.
Výsledky obou průzkumů mohou mít podle Aleny Mackové z FSS MU několik důvodů. „Důvodů, proč se lidé v čím dál větší míře vyhýbají informacím o politice či zpravodajství obecně, je několik. Představme si, jak vypadalo sledování zpráv a získávání informací třeba před dvaceti roky a jak vypadá teď. Před dvaceti lety jsme se patrně sešli s rodinou po večeři v obýváku a mohli jsme si vybrat zpravidla ze tří televizních kanálů, kde budeme zprávy v následujících pár minutách sledovat. Možná jsme si občas koupili noviny a možná jsme si v autě pustili rádio. Mimo to se k nám informace kromě osobních kontaktů spíše nedostaly. Ta současná situace je ale jiná, zprávy nejsou omezeny na čtení novin u kávy nebo večerní půlhodinku u televize, ale prakticky neustále jsme – nebo můžeme být – vystavováni toku informací. A to informací různé povahy, z různých oblastí a z různých zdrojů,“ popsala pro deník FORUM 24.
Upozorňuje, že mezinárodní výzkumy zejména z doby pandemie naznačují, že s pocitem zahlcenosti informacemi mohou být spojeny negativní pocity a dopady. „Kromě této zahlcenosti je to ale také i negativita, které se lidé cíleně vyhýbají, nechtějí se rozčilovat. Strategicky se také mohou vyhýbat některým typům médií, kterým nedůvěřují, protože mají pocit, že lžou nebo reprezentují názory, s nimiž nesouhlasí (např. média veřejné služby, alternativní média). K vyhýbání se informacím rovněž přispívá současná atmosféra nedůvěry jak v novináře a média, tak v politické instituce. Výsledkem je to, že se tedy zvyšuje podíl lidí, kteří se zcela vyhýbají zpravodajství či zprávám z politiky,“ uvedla s tím, že se zároveň zvětšují rozdíly mezi těmito vyhýbači a těmi, kteří informace a zpravodajství aktivně vyhledávají, což může mít dále důsledky v podobě zvyšujících se rozdílů ve společnosti.
„Velká část lidí se na sociálních sítích informacím o politice záměrně vyhýbá a většinově jsou sítě využívány spíš pro zábavu a volnočasové aktivity. Nemalá část populace vnímá totiž jako velmi nepříjemné, když jsou zde vystavováni politickým obsahům, tím spíš, když jejich přátelé sdílí obsahy, s nimiž nesouhlasí. Výjimkou je v tomto třeba síť X (dříve twitter), která je pro sdílení, získávání a komentování politického dění svojí strukturou přívětivější a je tak užívána i mnohem častěji,“ uvedla.
Podle zjištění FSS MU polovina populace stále používá facebook, ale jeho důležitost pro získávání zpravodajských informací klesá. Facebook navíc čelí silné konkurenci jiných sítí, které cílí více na videoobsahy a mladé lidi. Ti preferují sítě jako TikTok nebo Instagram, kam nechodí kvůli zprávám, ale kvůli zábavě. Ke zprávám se i tak mohou dostávat přes influencery a celebrity.
Řada politiků se v poslední době na sociálních sítích už nesnaží tolik propagovat svou politickou aktivitu a naopak vytváří „zábavný“ obsah. Výraznou osobností je v tomto směru Alena Schillerová, která často točí videa podle různých aktuálních trendů, především na TikToku.
„Trend tvorby a sdílení zábavního obsahu se mezi politiky objevuje už poměrně dlouho, ale postupně nabírá na síle právě tím, jak se proměňuje získávání informací i používání sítí,“ vysvětluje Macková. „Vzhledem k tomu, že mladí lidé sítě využívají jinak a stejně tak jinak získávají informace, tak to nějaký svůj potenciál jistě má, ale záleží vždy na více faktorech – např. osobnosti politika, jeho autentičnosti, cílové skupině apod. Na druhou stranu to nemusí nutně znamenat to, že se to promítne do volebního chování,“ uvedla.
Možný úspěch v tomto ohledu podle ní ovlivňuje i samotná síť a její algoritmy, které ovlivňují preferované obsahy. „Zatím nám však mezinárodní výzkumy ukazují spíše to, že větší zapojení uživatelů (jako komentování, sdílení) vyvolávají spíše negativní politické obsahy,“ dodává.