Obyvatelé Mariupolu se ze sklepů vrátili do svých bytů, které jen zázrakem přežily ruské bombardování. Někteří ale stále doma nemají vodu, vařit musejí na ohništích venku před domem a informací o okolním světě se k nim dostává pomálu. Někteří obyvatelé města relaxují na pláži, zatímco jejich sousedé si neumějí představit, že se po prožitých hrůzách letošního jara vrátí k normálnímu životu, přestože se pomalu smiřují s tím, že Mariupol zůstane pod ruskou správou. Napsal o tom nezávislý běloruský portál Zerkalo, který se zeptal místních na podmínky ve městě.

„Pokud je dobrý tlak, voda se dostane až k nám do čtvrtého patra. A když ne, tak jdeme do přízemí, kde je požární hydrant s kohoutkem,“ říká 28letý muž z Mariupolu. Dodává, že na levém břehu města ale lidé takové štěstí nemají, protože zásobování vodou tam ještě nebylo obnoveno. Místní tak musejí vstávat v pět ráno, aby se mohli postavit do fronty na vodu, která je v těch lepších dnech dovážena v cisternách.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Muž popisuje, že v jednu chvíli bydlel v dvoupokojovém bytě spolu s 15 příbuznými. „Přežili jsme, sláva bohu. Odjet bychom mohli i teď, ale máme tu několik bytů, i když jsou v domech s poškozenou střechou,“ říká. Podle něj hrozí, že by rodina o své nemovitosti mohla přijít, protože městská správa doporučuje lidem, kteří přišli během bojů o střechu nad hlavou, aby si našli nějaký opuštěný byt a zabrali ho.

Padesátník Vadym popisuje, že ve městě jezdí autobusy na osmi linkách. Do města je možné bez větších překážek přijet z Ruska nebo z mezinárodně neuznávané separatistické Doněcké lidové republiky, ze zbytku Ukrajiny je ale podle Vadymových slov „asi těžké“ se do Mariupolu dostat. Na výjezdech z města jsou bezpečnostní kontroly. Ve čtvrtích se stále vydává humanitární pomoc, například chléb nebo těstoviny, další potraviny si lidé zajišťují sami v obchodech nebo na trzích. Vařit musí Vadym venku před domem.

S obavami se Vadym dívá na ubezpečování ukrajinských úřadů, že Kyjev město získá zpět vojenskou cestou. „Tady to už nikdo nechce prožít znova. Není to tak, že chceme žít v Rusku, ale chceme prostě žít,“ vysvětluje.

Kateryna, pracovnice knihovny, která má dům v obci asi 10 minut jízdy od Mariupolu, kroutí hlavou nad tím, že její sousedé si zajeli na pláž, přestože je tam možné narazit na miny. Ve vyprávění Kateryny také zaráží, že soudě podle jejích slov v době bojů knihovnu, kde pracuje, zaplavili čtenáři.

„Když nebyl internet, tak se u nás objevilo obrovské množství lidí,“ říká. Ani teď to není s internetem ve městě žádná sláva, zjistil běloruský portál. Ukrajinští mobilní operátoři v Mariupolu už nepůsobí, lidé si musejí opatřit SIM karty poskytovatele Fenix, který funguje na území ovládaném proruskými separatisty. Na karty se stojí dlouhé fronty.

Dále čtěte

Na univerzitu v Ústí chtějí stovky Rusů. Nemají tady co dělat, vzkázala Němcová

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem zaznamenala zvýšený zájem Rusů o studium. Zatímco ještě v loňském roce se…

„Informací máme málo, samozřejmě, vždyť tu není ani osvětlení, natož televize,“ říká Vadym. Na některých místech ve městě jsou ale obrazovky, na nichž se lidé mohou podívat na zprávy. Obyvatelé Mariupolu mají podle Vadyma k dispozici i noviny. Vadym si všiml, že se v nich často píše o ostřelování Doněcku, který ovládají proruští separatisté. Na otázku, zda se v dostupných novinách lze dočíst i o ostřelování Charkova nebo Mykolajivu, tedy měst pod ukrajinskou správou, odpovídá, že ničeho takového si nevšiml.

Trosky domů v Mariupolu rozebírají sami jeho obyvatelé. V současnosti jde o jednu z hlavních pracovních příležitostí ve městě. Na tuto práci se nechal najmout i Vadym. „Těla zpod sutin už myslím všechna vyprostili. Jinak bychom cítili mrtvolný zápach. Ve dvorech jsou tedy ještě hroby,“ říká.

Kateryna se smiřuje i s vyhlídkou, že Mariupol zůstane v ruských rukou. Podle ní nemají lidé na výběr. „Nemáme kam jet, máme tam domy. A ať chceme, nebo ne, tak se do nich vrátíme, protože Ukrajincům se nebude donekonečna všude pomáhat,“ myslí si. Před týdnem odjela i s dětmi z Mariupolu do Česka, hodlá se ale vrátit.

Z jejích slov zaznívá hořkost. „Samozřejmě jsem naštvaná na Rusko, ale i na Ukrajinu ⁠– málo chránila Mariupol, málo vojáků jsme měli,“ říká tato 42letá žena.