Obyvatel Ruské federace, ilustrační foto FOTO: Pixabay
FOTO: Pixabay
Přesně v den, kdy válka na Ukrajině pokračovala už 112. dnem, bylo zahájeno Petrohradské ekonomické fórum. Tentokrát nedorazilo mnoho západních firem a pozornost vzbudila hlavně účast delegace Tálibánu. Vůdce Vladimir Putin se tvářil ohledně vyhlídek Ruska do budoucnosti optimisticky, ale přinejmenším přítomnost moc růžová není.
V debatě na Radiu Svoboda se k válce a situaci v Rusku vyjádřilo několik odborníků. Jedním z nich je ruský novinář Igor Jakovenko. Ten zhodnotil, jak válka dopadá na samotné Rusko:
„Pokud hovoříme o některých průběžných výsledcích této války, počet lidí žijících pod hranicí chudoby se v Rusku v prvním čtvrtletí zvýšil o 69 procent. Nejedná se o odborné odhady, ale o údaje Rosstatu. Příjmy občanů se snížily o 24 procent. Opět se jedná o údaje Rosstatu. Je tedy těžké říci, že je u nás vše v pořádku. Je jasné, kam to směřuje. Sankce ještě nezačaly řádně fungovat a mít dopad, pravděpodobně budou mít dopad do konce léta, do konce roku… Válka zatím nevstoupila do své víceméně rozhodující fáze, i když se samozřejmě může protáhnout, což znamená mnohé nejistoty.“
Faktorem je také vojenská podpora Západu Ukrajině:
„Zatím není příliš jasné, co se stane, až dojde ke skutečně nepřerušeným dodávkám zbraní NATO a ukrajinská armáda přece jen začne dobývat zpět svá území. Zde jsou již zdroje propagandy omezené. Představit si, co se stane, pokud ukrajinská armáda znovu dobude alespoň Chersonskou oblast, jak se to dá utajit, jak se to dá vysvětlit při vší totální všemocnosti ruské informační mašinérie, to bude přece jen dost obtížné.“
Podle Jakovenka nedává tato válka žádný smysl. Putin si mohl spokojeně vládnout:
„Myslím, že hlavní věc je stále nějaké šílenství v Putinově hlavě. Protože Putin neměl žádný racionální důvod, jediný racionální důvod k tomu, aby udělal to, co udělal 24. února. Ano, skutečně se mu podařilo zastrašit a podmanit si elitu, kterou si sám vybral a kterou si po 22 let pilně podmaňoval. To, co bylo skutečně vybráno jako výsledek negativní selekce, bylo to, čeho jsme byli přímými svědky na slavném zasedání Rady bezpečnosti v předvečer invaze, tato naprostá ostuda pro jistý počet bezobsažných postav.“
Všechno skončí teprve tehdy, až bude Putinův režim definitivně zničen, ale nikdo dnes nedokáže předpovědět, kdy k tomu dojde: „Fašistické režimy se hroutí, jak historie dobře ví, ve dvou případech: buď po totální vojenské porážce, jako tomu bylo v případě Hitlera, Itálie a Japonska, nebo po smrti diktátora, jako tomu bylo v případě Mussoliniho a Salazara. Myslím, že jedna z těchto dvou možností bude platit i pro režim Vladimira Putina.“
Jakovenko nedůvěřuje průzkumům, které hovoří o vysoké podpoře Putina a jeho války. Podle něj lidé prostě v průzkumech neříkají, co si myslí: „Láska lidí k Putinovi se samozřejmě nezvyšuje. Poněkud mi vadí, že vysoce respektované Levadovo centrum pokračuje ve výzkumu v totalitním režimu a používá metody průzkumu veřejného mínění. Protože představte si, že by například ve třetí říši někdo přišel za lidmi a zeptal se jich: ‚Podporujete Hitlerovu politiku?‘ To by bylo dost zvláštní. Samozřejmě že v našem případě je na otázku ‚Co si myslíte o této speciální operaci?‘ odpovědí: ‚Stavím se k ní pozitivně. Mohu už jít, soudruhu majore, nebo máte ještě nějaké otázky?'“
Podle novináře je spíš vidět náznaky, že nadšení není tak velké, jako bylo po anexi Krymu v roce 2014: „Lidé, kteří byli na vlastní oči svědky toho, co se dělo v letech 2014–16, viděli, že v metru, na batozích mladých lidí, na taškách žen v domácnosti, na klopách sak mužů různého věku byly svatojiřské stužky v obrovském množství. Každý druhý nebo třetí vůz byl těmito stuhami ozdoben. Dnes se s těmito stužkami setkáváme jen velmi zřídka, na osobních automobilech, oblečení, batozích a taškách už skoro nejsou. Jsou rozšířené pouze na takzvaných administrativně zajištěných platformách, jako jsou taxíky, veřejná doprava nebo administrativní budovy, tam se dají vidět.“
Nezdá se ale, že by se ruská společnost vzchopila k nějakému protestu: „Co se týče socioekonomických důsledků, nevidím ani v tomto případě žádný protestní potenciál ruské společnosti. Protože v ruské společnosti neexistuje žádná opozice, žádná protestní struktura, žádná vůdčí struktura, nic z toho. Zrodit se z ničeho, to mi zatím připadá velmi nepravděpodobné. Bude to tedy určité období rozkladu. Opět se mi zdá, že řešením této války je drtivá vojenská porážka Putinova režimu. Je to letos možné? Nevím. Nejsem si jistý, zda i vojenští experti, kteří situaci na frontách chápou nepoměrně lépe, mohou dnes adekvátně předvídat vývoj.“
Specifikem současné ruské situace je, že současné vedení lidem neukazuje žádnou budoucnost, obrací se jen k minulosti.
„Putinův režim nemá žádnou ideologii; kvůli velmi vysoké míře impotence tito lidé nebyli schopni zrodit ideologii, přestože opravdu chtěli, opravdu se snažili, ale nemohli, vytvořili mytologii. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že ideologie v různých modelech vždy obsahuje určitý obraz budoucnosti, mytologie se vždy obrací k minulosti.“
Rusko dnes nemá ani to, co měly jiné totalitní systémy: „Na rozdíl od komunismu, který byl ideou budoucnosti, fašismu, který byl také ideou budoucnosti, tisícileté Říše, na rozdíl dokonce i od radikální verze islámu, která v sobě také obsahuje určitou ideu budoucnosti, zde žádná idea budoucnosti není, není zde žádný plán, žádná cestovní mapa.“
