Ke zločinu proti Babišovi došlo v pořadech Reportéři ČT dne 30. ledna 2017 od 21.45 hodin a 168 hodin dne 5. února od 21.35 na programu ČT 1. Televize odvysílala reportáže Ministerské počty a Voda a víno, v nichž shrnula kauzu korunových dluhopisů, jimiž si ministr financí optimalizoval daně. Zločin proti Babišovi je nyní zjevně nově zaváděný trestný čin.
Reportéři v publicistické redakci, kterou vede respektovaný novinář Marek Wollner, celou kauzu dluhopisů přehledně a názorně zpracovali a dobrali se poznatku, že snaha neplatit daně z této Babišovy operace přímo čiší. Babišovi dali samozřejmě prostor k vyjádření. Ten ho ovšem využil k urážkám reportérů. Reportéři dělali svou práci. Dělali přesně to, co mají dělat.
Nyní to ale mají vysvětlovat.
Zažili jsme mnoho takových případů, kdy novináři předestřou politikovi nepříjemná zjištění v kritické reportáži a on je začne urážet, protože žádné věcné argumenty nemá. Ještě jsme ale nezažili, že by se za politika postavila takzvaná velká mediální rada a spustila vyšetřování, proč bylo politikovi ublíženo.
[ctete]105979[/ctete]
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) totiž vyzvala Českou televizi, aby vysvětlila způsob zpracování tří reportáží o nákupu dluhopisů ministrem financí Andrejem Babišem (ANO). Rada chce vysvětlení k reportážím Křišťálově čisté a Voda a víno, odvysílaným v rámci nedělních pořadů 168 hodin, a k reportáži Ministerské počty z pondělních Reportérů ČT.
Radní mohou tvrdit, že jde o standardní postup, kdy si ke stížnosti pouze vyžádají vysvětlení od vedení České televize. Jenže to není vůbec pravda. Žádost o vysvětlení totiž kompletně přejímá optiku stěžovatele Andreje Babiše.
Rada se ptá, jak je možné, že „došlo k prezentaci situace kolem nákupu korunových dluhopisů Andrejem Babišem způsobem, který mohl vyvolat pochybnosti o nestranném přístupu k osobě A. Babiše a o objektivitě informování o celé kauze, neboť reportáž zpochybňuje legitimitu nákupu korunových dluhopisů“.
Dále se v žádosti o vysvětlení uvádí, že „reportáž klade sugestivní řečnické otázky navozující neurčitá podezření směrem k hospodaření A. Babiše a společnosti Agrofert, což vzbuzuje pochyby, zda šlo autorům reportáže o skutečné informování o podstatě kauzy nebo o účelové vytvoření negativního obrazu respondenta Babiše“.
Takových perel, které svým stylem ukazují na primitivní sloh právníka Agrofertu, je v žádosti rady ještě více. Jedná se o mimořádně zrůdný a idiotský text, který vstoupí do historie cenzury.
Kritická žurnalistika patří k samotné podstatě demokratického uspořádání společnosti. Jejím smyslem je obrana veřejnosti před zneužíváním moci.
Ten, kdo má veřejnosti co vysvětlovat, je z principu držitel moci ve státě, tedy v tomto případě Andrej Babiš. Nikoli kritický novinář nebo médium. Pokud tento princip opustíme, zrušili jsme svobodnou společnost.
Dříve se tomu říkalo tisková svoboda, dnes mluvíme o svobodě médií. Ten starší pojem lépe charakterizuje podstatu věci: Jedná se o publikační svobodu. Tedy o nezadatelné právo publikovat kritiku držitele moci.
Všechny civilizované společnosti zavedly tento instrument, a to nikoli kvůli novinářům, nýbrž kvůli svobodě všech svých občanů, což je – jak pevně věříme – zásadní hodnota sama o sobě. A pak také kvůli schopnosti společnosti bránit se zneužívání moci a vymáhat i od těch nejsilnějších hráčů dodržování pravidel.
Společnost, v níž existuje publikační svoboda, je odolnější, silnější a hlavně spravedlivější než ta politováníhodná množina ovcí, kterou je autoritářská společnost ruského typu.
Společnost, která svobodu slova potlačuje, je zaostalá, směřuje k primitivismu a vládnou v ní lidé beze cti a bez hodnot.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si ve své podělanosti zjednodušila situaci a přeposlala celou stížnost Andreje Babiše do České televize. Učinila tím ze stížnosti Andreje Babiše svou vlastní stížnost. A protože je vůči televizi v roli dohledu, tak jde již i o potenciální verdikt. Je třeba zdůraznit, že žádnému jinému člověku v této zemi by takovou nedůstojnou službu poslíčka s úředním razítkem rada neposkytla.
Tento případ odhaluje cosi velice vážného.
Výrazná část společenské elity, neboli skupiny lidí, kteří zastávají nejrůznější veřejně významné pozice, nectí demokratické hodnoty. Jsou připraveni tuto zemi prodat komukoli, kdo předvede sílu a moc. Je to bohužel instinkt vycvičený v našem národním společenství z období dosavadních totalitních režimů a je to zejména následek morálního zhroucení národa během normalizace po roce 1968.
O to je tento případ závažnější. Nejde o jednu ojedinělou drobnou hanebnost, o takovou malinkou hloupou hanebnost, na kterou můžeme v klidu zapomenout. Jde o projev vážné a zákeřné nemoci české společnosti. Základními projevy této nemoci jsou zbabělost a prostituce.
Milí radní z Velké rady, vzpamatujte se.
