ROZHOVOR / „Nedovedu si představit, že by člověk s takovým profilem mohl být členem vlády,“ říká končící ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (nestr. za ODS) k postavě „motoristy“ Filipa Turka. Jako chiméru komentuje i plány ANO a SPD na vzkříšení Visegrádské čtyřky. „Babiš je pro Macrona něco jako Le Penová, to znamená pravicový extremista a politický oponent,“ podotýká ministr Lipavský v rozhovoru pro deník FORUM 24, který vznikl v pondělí po jeho návratu z Lucemburku, kde zasedala rada ministrů zahraničních věcí EU.

Stal jste se členem poslaneckého klubu ODS, přičemž v nedávných volbách jste na kandidátce SPOLU získal velké množství preferenčních hlasů. Uvažujete o vstupu do ODS? Případně rovnou o kandidatuře na nějakou stranickou funkci?

Od voleb dostávám tuto otázku poměrně často. Je pravda, že moje nestranická kandidatura v barvách ODS na kandidátce SPOLU se ukázala jako velmi úspěšná, jsem vděčný za všechny preferenční hlasy. Osobně si spolupráci s ODS velice pochvaluji, a jak už jsem řekl krátce po volbách, cesta k mému členství se tím otevírá. Ale zároveň to nelze uspěchat. Hodlám ve spolupráci s ODS dále pokračovat, ke straně se budu přibližovat a s lidmi uvnitř ní se více seznamovat. A především budu velmi detailně sledovat lednový kongres ODS, abych viděl, jak se bude vyvíjet diskuse o její budoucnosti.

Dále čtěte

Česká televize připomíná králíčka ztuhlého pohledem do očí kobry. Proti plánům Babiše ale není bezbranná

KOMENTÁŘ / Ačkoli hnutí ANO zatím nic nemění na svém plánu zestátnit Českou televizi, Andrej Babiš ve svém podcastu před…

Ve veřejném prostoru už zazněla otázka, jestli snad budu kandidovat na předsedu ODS, ale takové ambice určitě nemám, tuto domněnku musím vyvrátit, abychom tak diskusi kolem volby nového vedení ODS vrátili na zem. Nic takového nepřichází v úvahu a ani si neumím představit, jak by se to mohlo stát. Chci se věnovat práci ve sněmovně a odpovědně vykonávat mandát, který jsem získal od voličů. Jsem členem poslaneckého klubu ODS a z mého pohledu v jeho rámci vše zatím běží velice dobře.

Babišovu hnutí ANO jde skládání koaliční vlády docela pomalu a zdá se, že funkci ministra budete ještě nějakou dobu vykonávat. Jaký je váš odhad?

Nedokážu odhadnout, jak rychle bude vítěz voleb sestavovat novou koaliční vládu. Některé termíny jsou ovšem dané ústavou, takže nejprve směřujeme k 3. listopadu, kdy se uskuteční ustavující schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V tuto chvíli se zdá, že se parlamentní většina utvořila kolem hnutí ANO, SPD a Motoristů, ale zdaleka nemají dořešeny detaily koaliční spolupráce, objevila se řada programových problémů. Motoristé se prezentují jako volnomyšlenkáři, zatímco ANO chce všechno regulovat, mluví o obnovení EET a de facto chce zvyšovat státní dluh. ANO prostě chce silný korporátní sociální stát, což s myšlenkou liberální ekonomiky, kterou prosazují Motoristé a není mi úplně nesympatická, opravdu nejde dohromady. Jsem zvědavý, kdo a jaké udělá ústupky.

Jsme také svědky různých spekulací a kolotočů kolem personálií. Takže na jednu stranu existuje ve sněmovně ona „stoosmička“ složená celkem ze šesti stran, která má většinu, ale zároveň všichni vidíme značné množství problémů vznikající Babišovy šestikoalice. Fialova vláda má stále plný mandát, důležitý předěl nastane až s ustavující schůzí sněmovny a zvolením jejího předsedy. Tehdy se teprve ukáže jasný půdorys, na němž se formuje poslanecká většina a tím i budoucí vláda. Poté budeme nejspíše ještě nějaký čas vládnout, po pravdě řečeno, teď nelze příliš plánovat. Ale jako ministr se budu i nadále zúčastňovat rad ministrů zahraničních věcí EU, budu navštěvovat různé konference a věnovat se péči o naši krajanskou komunitu v zahraničí. Kromě Lucemburska a USA mě v nejbližších dnech čekají ještě návštěvy Izraele a Bahrajnu.

Můžete komentovat postavu Filipa Turka, který je stále kandidátem Motoristů na úřad ministra zahraničních věcí?

Motoristé aktuálně přestali hovořit o tom, že by měl být Filip Turek ministrem zahraničních věcí, byť on sám řekl, že jím asi bude, to byla jeho slova. A Petr Macinka nedávno dvakrát po sobě zopakoval, že Turek má být členem vlády. Toho se obávám. Po všech těch skandálech, které má, přičemž z toho klidně můžeme vyloučit výroky, jež rozporuje, si nedovedu představit, že by člověk s takovým profilem mohl být členem vlády České republiky.

V pondělí na radě ministrů zahraničních věcí EU v Lucemburku byl i váš slovenský kolega Juraj Blanár, který na tiskovce řekl, že Slovensko má problém se sankcemi proti Rusku, protože to prý jeho zemi poškozuje. Rostou ceny energií a slábne slovenský automobilový průmysl. Vznesli Slováci a Maďaři nějaké podněty k 19. sankčnímu balíčku? Požadují kompenzace?

To jsou věci, o nichž se jedná velmi intenzivně, ale nyní se to neřešilo detailně. Výhrady Maďarska a Slovenska jsou diskutovány i s Evropskou komisí a zároveň také na úrovni evropských lídrů čili ve formátu Evropské rady, na níž bude tento čtvrtek a pátek přítomen premiér Petr Fiala. Cítím atmosféru mírného optimismu, byť nedokážu odhadnout budoucnost. Otázky, které zmiňujete v souvislosti se Slovenskem, se řeší i v rámci energetické politiky EU.

Dále čtěte

Izrael, židovský stát v rozpadajícím se světě. Objednejte si novou knihu už dnes

Fórum pro média, kulturu a civilizaci pro vás před Vánoci připravuje novou publikaci. Jmenuje se Izrael. Židovský stát v rozpadajícím…

Jaká panuje mezi ministry zahraničních věcí EU nálada ohledně nyní už poněkud odloženého summitu Trump-Putin v Budapešti?

Klíčové je, že většina členských zemí EU si uvědomuje nutnost silné pozice Evropy, a proto je činěn velký tlak na 19. sankční balík a další podporu Ukrajiny. Samotný plán summitu Trump-Putin nikdo nekomentoval, ale mluvil o tom maďarský ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó, který se tím i trochu chlubil, což bylo očekávatelné. Na radě ministrů zahraničních věcí EU byl i náš ukrajinský kolega Andrij Sybiha, který konstatoval, jak je pro Ukrajince důležité, že oni mají své vlastní formáty pro jednání se Spojenými státy a pro dialog s Evropskou unií i jednotlivými evropskými zeměmi. Stále je třeba trvat na principu, že se o Ukrajině nemůže jednat bez Ukrajiny. Sám jsem zvědavý, co s oním summitem bude, protože Donald Trump svou rétoriku průběžně proměňuje.

Považuji za důležité, že se daří držet otevřenou komunikační linii mezi Evropou a Amerikou. Ministr Sybiha nás informoval o situaci na Ukrajině a měl jsem s ním možnost hovořit také o nedávném setkání Trump-Zelenskyj ve Washingtonu. Připomněl bych, že Česko a Německo se na Ukrajině významnou měrou podílejí na budování ukrajinského raketového a dronového programu. Ukrajina vyvíjí nové drony i balistické rakety, které už úspěšně otestovala na cílech v Ruské federaci. Vlastně je to i určitá náhrada za nedodané americké Tomahawky a německé Taurusy. Ukrajina tak získává vlastní vojenské schopnosti, a navíc nemusí v těchto případech nikoho žádat o svolení k jejich použití.

Jedním z témat setkání ministrů byla i situace v Moldavsku a Gruzii, v zemích, které spolu s Ukrajinou tvoří „trio“ kandidátů na vstup do EU.

Bohužel se nám ono „trio“ mezitím změnilo na „duo“, protože Gruzie svou evropskou integraci víceméně pozastavila a probíhají tam procesy narušující demokracii a vládu práva. Gruzínská občanská společnost se proti tomu ozývá, ale vláda populistické strany Gruzínský sen, za níž stojí oligarcha Bidzina Ivanišvili, má silnou pozici. Česká republika už dala na sankční seznam několik osob, které se podílely na brutálním potlačování protivládních demonstrací.

Naopak Moldavsko přestálo ruské vměšování do voleb, což je dobrá zpráva. Politické síly, které reprezentuje moldavská prezidentka Maia Sanduová, nyní dostaly nový mandát k tomu, aby pokračovaly v proevropské politice. Věřím, že Moldavsko může být v integraci do EU velmi úspěšné. Podobně postupuje i Ukrajina, která je kvůli válce samozřejmě v daleko složitější situaci, ale také ona má evropskou budoucnost. Model asociačních dohod a rozvoje spolupráce je i přes nevyřešené otázky, které komplikují plné členství Ukrajiny, dobrou cestou. V případě Ukrajiny tak půjde o takzvanou graduální integraci, ale Ukrajina i Moldavsko se k EU pozvolna přibližují.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

Andrej Babiš a Tomio Okamura, dva potenciální koaliční partneři, hovoří o oživení Visegrádské čtyřky. Prý by měla výrazněji ovlivňovat evropskou zahraniční politiku, třeba ve vztahu k Rusku a Ukrajině. Co tomu říkáte?

Jenže Babiš a Okamura zapomínají na Polsko! Oživení V4 je chiméra a skončí to úplně stejně, jako když s touto myšlenkou přišel staronový slovenský premiér Robert Fico. Ten také chtěl vzkřísit Visegrádskou čtyřku, a po svém nástupu do úřadu poslal k tomu české vládě dopis, ale aktuální vztahy oněch čtyř zemí neumožňují výraznější restart tohoto formátu, ta myšlenka je naprosto nerealistická.

Fialova vláda budovala v rámci EU koalice podle zájmů České republiky, nikoliv podle toho, co by nám nadiktovali Maďaři. Když jsme například potřebovali proměnit pravidla pro spalovací motory, tak jsme se domluvili s Itálií, kde je významný automobilový průmysl, vytvořila se koalice a byli jsme úspěšní v prosazování českých zájmů. Když jde o podporu Ukrajiny a zadržování Ruska, tak jsme koalici utvořili na jiné bázi, a to stejné platilo i pro otázky migrace. Nemá smysl zaslepeně odmítat migrační pakt, který nás naopak chrání před nekontrolovanou migrací. Ale samozřejmě víme, že je třeba udělat jeho revizi, tak jsme se domluvili se zeměmi, jako je Dánsko.

V žádné ze zmíněných koalicí nefiguruje Maďarsko, protože je v EU izolované a nikdo se s ním nebaví. Proč by se Česká republika měla snažit, aby skončila s Maďarskem v jednom pytli? Babišovi to nedochází, poněvadž ho zahraniční politika nezajímá. Pořád mluví o tom, že má mobil na Macrona, ale ANO už není s jeho stranou ve stejné evropské frakci, dnes je Babiš pro Macrona něco jako Le Penová, to znamená pravicový extremista a politický oponent. Babišův návrat k moci poškodí výrazně prestiž České republiky.

Co nám o sobě prozrazují Babiš a ANO, když v čase války Ruska proti Ukrajině nabízejí ministerstvo obrany SPD a ministerstvo zahraničních věcí Motoristům?

Zájmem Andreje Babiše je na prvním místě Andrej Babiš sám. A jeho hlavní zájem se aktuálně řídí tím, aby nebyl vydán k soudu. A protože je vlastníkem Agrofertu, tak ho zajímá ještě ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo obchodu a průmyslu, samozřejmě také ministerstvo zemědělství. Babiše nezajímá Česká republika, ale pouze vlastní profit, jenže to přece víme celou dobu. Ministerstvo zahraničních věcí je z perspektivy koordinace zahraniční politiky silové ministerstvo, v tom má nezastupitelnou úlohu. V dnešní proměněné geopolitické situaci si je například i německý spolkový kancléř Friedrich Merz ponechal v koaliční vládě v gesci své domovské CDU. Prožíváme éru, kdy bezpečnost bezprostředně formuje vnitropolitickou situaci v každé zemi a význam ministerstva zahraničních věcí výrazně vzrostl. Andrej Babiš prostě nerozumí zahraniční politice a bezpečnostním otázkám, na to upozorňuji dlouhodobě. Jeho postup při sestavování koaliční vlády to jen potvrzuje.

Babiš statečně kryje všechny průšvihy svých potenciálních koaličních partnerů, a když vidím „charaktery“, které se po jeho boku derou k moci, tak průšvihů bude ještě mnoho. Pokud někdo dvacet let běhá po Praze a zvedá u toho pravačku, jistě musel natropit spoustu dalších skandálů, které ještě budou vyplouvat na povrch. Platí to i pro další ministerské kandidáty, třeba předseda Motoristů Petr Macinka hrdě prohlašuje, že poteče zelená krev. Taková osoba by skutečně měla vést ministerstvo životního prostředí? To je stejné, jako bychom tam instalovali největšího ropáka, který si libuje v tom, jak nechránit přírodu. A řečmi, že ochrana přírody přece patří ke konzervativním hodnotám, to opravdu nezachrání. Za Macinku mluví jeho slova a činy, všechno to, co dělal v Institutu Václava Klause. Nechci spekulovat, jak to dopadne, bedlivě sleduji situaci a z opozice budu takovou vládu tvrdě kritizovat.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Pokud opravdu vznikne Babišova koaliční vláda, máte obavu ze zásadního obratu v české zahraniční politice a z izolace České republiky?

Pokud se Andrej Babiš znovu nechá vodit Viktorem Orbánem, jak už to předvedl za svého minulého vládnutí, tak bych připomněl, že to se odehrávalo v situaci, kdy Maďarsko ještě tolik izolováno nebylo. Dnes je však na okraji EU a ani takzvaná „koalice ochotných“ v rámci NATO mezi sebou nemá Maďarsko a Slovensko. Proč asi? Zamysleme se nad tím, odpověď je totiž nabíledni. Jde o vztah k Rusku a Ukrajině, jde o naši vůli bránit Evropu.

Zahraniční politika Fialovy vlády přirozeně propojovala Česko například s Polskem, severskými a baltskými zeměmi, vytvářela s nimi společné iniciativy. A třeba s Dánskem a Nizozemskem na platformě muniční iniciativy se to projevilo opravdu ve velkém. Jeden nejmenovaný vysoký představitel Evropské unie se mne už ptal na toho „zvláštního člověka“, který se má stát českým ministrem zahraničních věcí… Představy vznikající Babišovy koaliční vlády o směřování naší zahraniční politiky jsou prostě v mnohém dost odlišné.

Řešili jste situaci na Blízkém východě po uzavření příměří mezi Izraelem a palestinskými teroristy z Hamásu?

Ohledně Blízkého východu byla debata tentokrát méně emocionální, nesla se v duchu určité úlevy, že válka v Gaze přece jen skončila, rukojmí jsou doma a humanitární pomoc proudí, byť všichni vědí, že celý ten proces je extrémně křehký a kdykoliv může havarovat. Už se vyskytly nové útoky Hamásu na izraelskou armádu, která na ně po právu odpověděla. Na radě ministrů zahraničních věcí EU zazněla celá řada návrhů, jak podpořit aktivity Evropské unie v tomto regionu, například policejní mise na palestinských autonomních územích, monitorovací mise na hraničních přechodech a obecně snahu hrát na Blízkém východě aktivní roli.

Co vám v současné geopolitické situaci jako Evropanovi dává naději?

Dává mi naději, že Putinovu Rusku se ani po více než třech letech nepodařilo dobýt Ukrajinu, přestože to podle Rusů mělo být za tři dny. Také mi dává naději, že Evropa přes všechny trable a politické diskuse celkově navyšuje výdaje na svou obranu a má vůli se bránit, a to – u vědomí všech komplikací – i vojensky. Z pomyslného lesa totalitních hrozeb zdaleka nejsme venku a obávám se, že ještě nějakou dobu budeme zažívat globální turbulence, včetně válek. Musíme být odhodlaní bránit náš způsob života, naše Česko a naši Evropu. A bezpochyby i naši čest, která je toho nedílnou součástí.