Ústavní soud rozhodl, že novela zákona o střetu zájmů přezdívaná lex Babiš je v souladu s ústavním pořádkem. Nesouladnost novely zákona s ústavním pořádkem namítal prezident Miloš Zeman a skupina poslanců hnutí ANO. 

Premiér Babiš v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu uvedl, že se zákonu o střetu zájmů plně podřídil. Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě, resp. je pravdivé pouze částečně.  

Novela zákona o střetu zájmů stanovila, že korporace, v nichž má veřejný funkcionář alespoň 25% podíl, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona o veřejných zakázkách a je zakázáno jí poskytnout dotaci nebo investiční pobídku.

Andrej Babiš převedl akcie Agrofertu na dva svěřenské fondy a formálně tedy svěřil podstatnou část svého majetku do správy svěřenského správce, který mu musí tento majetek držet a spravovat. Jakkoli je tím popřen smysl a účel zákona, formálně se v této části zákonu podřídil. 

Jiná je však situace ohledně ovládání médií. Zde totiž zákon používá jinou dikci. Zákon zakazuje veřejným funkcionářům být i ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. 

Zákon o obchodních korporacích totiž stanoví, že ovládající osobou je osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace. Andrej Babiš sice formálně není vlastníkem akcií Agrofertu, ale prostřednictvím možnosti jmenovat a odvolat svěřenské správce svých fondů má na podniky soustředěné v holdingu Agrofert stejný vliv jako před vznikem fondů. 

Podstatné je i to, že Andrejovi Babišovi náleží veškeré plnění z obou svěřenských fondů, tedy v daném případě zejména dividendy.

Rozhodnutí Ústavního soudu je logické, protože česká Ústava vychází z klasické dělby moci na moc zákonodárnou, soudní a výkonnou, mezi kterými se snaží vytvořit systém brzd a protiváh. Tato tripartice mocí je dále doplněna o moci, které pod standardní triádu nepatří. 

Ústava tak stanoví i právní rámec fungování tzv. čtvrté moci, za kterou bývají označována média. Média totiž nejsou pouze jedním z dalších produktů trhu, ale mají rovněž svoji ústavní hodnotu. Česká republika je definována jako demokratický stát a demokracie nemůže přežít bez svobodných a nezávislých médií. 

Účel novely zákona o střetu zájmu nazývané lex Babiš je tedy zcela legitimním nástrojem ochrany demokracie a svobody. Tento účel nemůže být v rozporu s ústavním pořádkem, protože na dělbě moci a nalezení rovnováhy mezi jednotlivými jejími složkami je český ústavní pořádek mimo jiné založen. 

Je ale zároveň zřejmé, že tzv. lex Babiš zcela selhal v otázce naplnění tohoto účelu. Nejen že ho Andrej Babiš z velké části nedodržuje, ale nepostihuje ani případy, kdy veřejný funkcionář sice sám není společníkem korporace, ale přesto má na tuto korporaci vliv. Jedná se o řadu případů, kdy může veřejný funkcionář rozhodujícím významným způsobem ovlivnit chování někoho jiného, tedy například převedením akcií na svěřenský fond, na svého manžela či manželku nebo na své spolupracovníky, kteří jsou mu loajální a zavázaní.

Novela zákona také vůbec nepostihuje případy, kdy má veřejný funkcionář podíl v právnické osobě, která je poskytovatelem služby poskytované elektronickými prostředky, spočívající převážně v nabídce zpráv, reportáží a rozhovorů o aktuálním dění v oblasti politiky, veřejného života, kultury, kriminality nebo sportu, lidově řečeno případy, kdy má veřejný funkcionář podíl na zpravodajském webu. 

Důležitost internetových zpravodajských serverů se přitom vyrovnává televiznímu zpravodajství a pro občany se tak internet stává jedním z hlavních zdrojů informací. 

Novela zákona o střetu zájmů reaguje na mimořádnou situaci, která nastala v našem politickém a mediálním světě. Je na ní však vidět, že je neúčinná a navíc, že její nerespektování není nikterak sankcionováno.