Ilustrační foto. FOTO: Freepik
FOTO: Freepik
Češi ryby jedí spíše výjimečně. Dle dostupných statistik připadlo v roce 2024 na jednoho obyvatele 5,7 kilogramu ryb za celý rok. Pokud však patříte k pravidelným konzumentům a dopřáváte si chutné rybí hody, jistě vás bude zajímat, jaké druhy ryb jsou tělu nejprospěšnější a u jakých se vyplatí obezřetnost.
Na zdravém jídelníčku by se ryby měly rozhodně objevit. Jsou totiž cenným zdrojem bílkovin, vitamínů a omega-3 mastných kyselin, které podporují zdraví mozku a srdce. K jednotlivým druhům se vyjádřila výživová poradkyně Sophie Medlin.
Na piedestal postavila velice chutnou rybu s jemným masem. „Losos je vynikající všestranná volba,“ říká odbornice. Obsahuje totiž nejen omega-3 mastné kyseliny, ale i vitamin D, vitamin B12 a selen. Jeho bílkoviny navíc obsahují všech devět esenciálních aminokyselin, které tělo potřebuje získávat ze stravy.
Na paškál si pak vzala dietoložka i velice oblíbenou makrelu. Ta patří k nejbohatším zdrojům omega-3 mastných kyselin. Může jich dokonce obsahovat téměř dvakrát více než srovnatelná porce lososa. Kromě jiného také obsahuje vitamín B12. Má ale více tuku, včetně nasycených mastných kyselin, a proto se hodí zejména jako součást pestrého jídelníčku, ne jako jediná ryba na pravidelném menu.
Sophie také zmínila tresku a říká, že je skvělou volbou při redukci hmotnosti. Jedna porce má jen asi 112 kalorií, minimum tuku a přibližně 25 gramů bílkovin. „Treska je skvělým zdrojem libových bílkovin,“ řekla. Obsahuje také jód důležitý pro správnou funkci štítné žlázy, metabolismus a vývoj nervové soustavy dítěte v těhotenství a raném věku. Její slabinou je naopak podstatně nižší obsah omega-3 než u lososa či makrely.
Na jídelníčku některých milovníků ryb se dále objevuje i mořský vlk. Ten dle odbornice nabízí kompromis mezi bílou rybou a tučnějšími druhy. Má ovšem dostatek bílkovin i omega-3 mastných kyselin. Dle Sophie ale může obsahovat více rtuti než treska nebo losos.
Rtuť se do vodního prostředí dostává například při spalování uhlí, těžbě či průmyslových procesech a následně se hromadí v organismech ryb. Ve vyšších dávkách může poškodit nervový systém a projevit se potížemi s pamětí, koordinací nebo zrakem. Britská výživová poradkyně proto doporučila jíst mořského vlka spíše zhruba jednou týdně.
Ještě větší opatrnost je však na místě u tuňáka, především u větších druhů, jako je tuňák žlutoploutvý či tuňák obecný. „Ačkoli jde o libový zdroj bílkovin bohatý na selen a vitamin B12, problémem může být kontaminace rtutí,“ uvedla Sophie. Konzervovaný tuňák podle ní obvykle obsahuje méně rtuti než čerstvý, ale ani ten by neměl tvořit hlavní rybu v jídelníčku. Tuňák má navíc méně omega-3 než losos a makrela.
Sophie pak na závěr zmínila i jiné oblíbené mořské plody, jako jsou krevety. Uvítají je lidé s redukčním jídelníčkem a ti, co si drží linii, neboť jsou nízkokalorické a téměř bez tuku. Zároveň ale mívají ze srovnávaných možností nejvíce soli. Problémem bývá hlavně úprava: obalované a smažené krevety část zdravotních výhod ztrácejí. „Dbejte na to, aby byly připravené v páře,“ doporučila.