Už je z toho něco jako politická groteska. Číňané se ve svém antidalajlámovském fanatismu chytili do vlastní pasti. Anebo připravili nehezké faux pas své pražské ambasadorce.
Velvyslankyně Ma byla věru v nepříjemné pozici, když šla ve čtvrtek 3. listopadu do Černínského paláce. On totiž bojkot českého ministra zemědělství, který se měl tento týden vydat do Pekingu na dlouho připravovanou návštěvu, postrádá logiku. Ve světle všeho, co z české strany následovalo po schůzce Herman – dalajláma. Na mysli mám samozřejmě bezprecedentní „Prohlášení čtyř nejvyšších“, které čínská strana „vzala na vědomí“.
Pokud čtyři nejvyšší ústavní činitelé ČR (!) ujistí vládce v Pekingu, že naše politika zůstává stejná jako před schůzkou ministra Hermana s dalajlámou, a ono to čínské straně nestačí (nikdo vyšší už v ČR není, kdo by je ujistil o naší oddanosti politice jedné Číny a strategickému partnerství), pak se musíme ptát, jakou hru to s námi strýček Si a jeho režim hraje.
Už jednou jsem napsal, že reakce na chystanou návštěvu ministra z partnerské země ve stylu „zrušili jsme ji a vy jistě chápete proč“ bylo po to všem poklonkování plivnutím do tváře všem čtyřem signatářům prohlášení. Prezident Zeman sice říká, že ministr Jurečka (cituji volně) „si za to může tak trochu sám, protože podpořil Hermana“, ale to je závěr těžko akceptovatelný. Znamená totiž, že Čína nejenže nám určuje, s kým se nesmí naši demokraticky zvolení politici stýkat (a to žádnou formou kontaktů), ale že Hrad akceptuje politické kádrování ministrů vlády svobodného demokratického státu! Co na to říci? Snad jen: Hanba!
Hodně se v posledních dnech mluvilo o tom, že tak, jak se u nás dělá zahraniční politika, dělat se nemůže, ba nesmí. Ale oni na tom nejsou Číňané o moc lépe! De facto zruší návštěvu našeho ministra u nich, aniž by k tomu byl racionální důvod (pomineme-li, co má setkání ministra kultury s dalajlámou společného s tématy, o nichž měl Jurečka v Pekingu jednat) a pak nechají Její Excelenci velvyslankyni bez instrukcí a ona pak musí trapně konstatovat, že vlastně neví, neboť z Pekingu žádné vysvětlení nedorazilo. Tedy kromě jednoho už v úterý 1/11: že obě strany důvody dobře znají.
Často také slýcháme, že Číňané (myšleno v ČLR) jsou pragmatici a že nade vše stavějí byznys. Ve světle toho, jak se zachovali vůči ministru Jurečkovi, to s jejich pragmatismem zase tak horké nebude. Když netančíme jak pískají, rázem je po pragmatismu. A nastupuje cosi, co silně připomíná iracionální fanatismus.
PERLIČKA NA ZÁVĚR: VÍTE, CO DĚLAL DALAJLÁMA V PRAZE?
Odpověď přinesl web čínské ambasády v ČR:
Ano, čtete správně: Dalajáma prováděl v ČR protičínskou separatistickou činnost. A to zopakoval, že neusiluje o odtržení (osamostatnění Pekingem v 50. letech 20. století obsazeného) Tibetu. Jak by asi představitelé čínského komunistického reagovali, kdyby se vyslovil pro vznik nezávislého tibetského státu? (Což by v kontextu tibetské historie nebylo tak úplně nelogické.)
Vyhlásili by nám válku?
