Luděk Niedermayer FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
Evropský parlament schválil tzv. Recovery Fund, tedy fond na obnovu ekonomiky zasažené pandemií koronaviru. Europoslanec Luděk Niedermayer v rozhovoru pro deník FORUM 24 zdůraznil, že evropské instituce vynaložily mnoho úsilí na to, aby tyto peníze nemohly být zneužívány například kvůli konfliktu zájmů. Je proto nutné, aby česká vláda připravila kvalitní plán čerpání, protože peníze budou k dispozici velice brzy – a Česko by o ně mohlo zbytečně přicházet.
Velkým tématem těchto dní je program oživení ekonomiky Evropské unie. Jak rychle by se s ním mělo začít a kdy by státy mohly čerpat peníze?
Velmi rychle. Jelikož parlament text schválil a jde o dohodu trialogu, proces může začít. Je jen na členských zemích, kdy předloží své plány. Evropská komise má dva měsíce na posouzení, pak čtyři týdny na to, aby je potvrdila Rada. A pak se vše může spustit. Je důležité, že před samotným proplácením projektů bude fungovat třináctiprocentní přefinancování. Není ale správné čekat, až budou národní projekty schváleny. Vlády, které mají dobrý a kvalitní návrh, jej jistě brzy pošlou Evropské komisi, ale hlavně pak za nějaké tři měsíce mohou rozjet první výzvy. Ty by měly připravit už nyní, neb až schválením projektů ekonomiku začněme skutečně podporovat.
Míč je tedy na straně české vlády?
Ano. Rád bych zdůraznil, že Rada i Evropský parlament vynaložily velké úsilí na to, aby peníze nebyly zneužity. To znamená, že plány vlád musí být kvalitní. Hlavní parametry jsou však známy již mnoho měsíců, takže všechno mohlo být dávno připraveno. Je ale třeba počítat s tím, že některé vlády to připravené nemají, a některé zase budou podceňovat to, že kritéria jsou myšlena velmi vážně.
Pokud by česká vláda připravila kvalitní plán, pořád bude existovat problém střetu zájmů Andreje Babiše, je to tak?
Plánu se to týkat nebude, neb je zcela jasné, že pokud bude Andrej Babiš premiérem (či jinde spolurozhodovat o evropských penězích), peníze do jeho firem z rozpočtu EU jít nesmí. Brusel totiž správně považuje společnosti ve svěřeneckých fondech za společnosti předsedy vlády.
Doufám, že ti, kteří budou jednotlivé projekty schvalovat, budou mít dostatek rozumu na to, aby si s tímto problémem nezahrávali, nejen proto, že by pak hrozilo zastavení projektu, ale i s ohledem na to, že Komise bude evidovat konečné příjemce peněz.
Mohou nastat nějaké problémy například u Polska a Maďarska kvůli podmínce právního státu?
Podmínka „právního státu“ není všeobecnou podmínku, která by byla naplněna, když se někomu nelíbí, jak konkrétní vláda vládne. Musí jít o něco skutečně hmatatelného, což je například přístup k nezávislosti soudů. Myslím si, že v této fázi nehrozí těmto zemím akutní riziko, přestože obě vlády dělají řadu pro mne nepřijatelných kroků. V Maďarsku třeba nyní přišlo o licenci poslední nezávislé rádio, což je strašné a ukazuje to, jak rychle mohou podobné věci postupovat.
Řekl bych ale, že momentálně neexistuje jasný důvod pro to, aby země měly s touto podmínkou problémy v souvislosti s fondem obnovy. Ten mechanismus má mít hlavně odrazující charakter a doufám, že tak bude fungovat.
Je tu ale spousta jiných věcí, například pokud jde o principy tzv. good governance. V okamžiku, kdy se objeví korupce, může dojít k problémům, čerpání může být zastaveno a Evropská komise může dokonce peníze žádat zpět. V národních plánech by měly existovat jasné obranné mechanismy proti korupčním praktikám a proti zneužívání evropských peněz. Musí to být v národních plánech dobře ošetřeno a samozřejmě čím větší problém má ta která země s tímto fenoménem, tím větší pozornost bude upřena na to, zda v jejím plánu tyto mechanismy jsou obsaženy.
Zmiňujete, že by mohly nastat okolnosti, za nichž by bylo financování zastaveno, případně by se peníze vracely. My tady ale sledujeme léta se táhnoucí audity týkající se střetu zájmů premiéra Babiše. Zdá se, že všechno trvá strašně dlouho. V případě fondu obnovy by to podle vás mohlo být jinak?
Evropská komise bohužel nemá proč spěchat, protože se nakonec svého práva domůže a své finanční zájmy ochrání. V Evropě máme nastavenou subsidiaritu, v rámci níž se předpokládá, že tyto zájmy chrání samy členské země a Komise je až „záchranná brzda“. Samozřejmě že bych byl raději, kdyby Evropská komise byla mnohem rychlejší a problém zastavila v prvopočátku, ale takhle ten systém nastaven nebyl a nebude. Je ale vidět, že tlak na to, aby ke zneužívání peněz nedocházelo, neustále roste. Jak si s tím Komise poradí, jestli bude rychlejší, to je pro mě otázka.
Komplikovanost vyjednávání o unijních rozpočtech jasně ukazuje, že už to ale nebude procházet jen tak, což vidíme například na postojích Německa či Nizozemska. Pro ně je těžké vysvětlit daňovým poplatníkům už jen to, že posílají jejich peníze do jiných zemí. V okamžiku, kdy jsou tyto peníze zneužity, jde o obrovskou ránu pro kredibilitu těchto vlád. Komise není nastavena jako policie, která jezdí po silnici v autě a dívá se kolem a hledá ty, kteří porušují pravidla. Jsou mnohem pomalejší a je to proto, že se soustřeďují hlavně na velké a systémové problémy. Když se vrátím ke srovnání s policií – když se na nějakém úseku bude jezdit rychle, začne se tam občas měřit. Když se zjistí, že je to velmi špatné, bude tam nainstalován průjezdový radar, který zkontroluje každé auto. Abych to řekl jednoduše, mělo by být primárně zodpovědností každého státu, že bojuje proti korupci. Když to zajde příliš daleko, takový stát přijde o peníze, které špatně vynaložil, a může dojít i k zamrznutí dalšího čerpání. Bohužel se ukazuje, že pro některé vlády, které mají sklon ke klientelismu a korupci, nejde o dost velkou hrozbu. A je otázka, co s tím.
V jaké fázi této hrozby je Česká republika po letech auditních řízení?
Bohužel si myslím, že problém se správným a efektivním čerpáním peněz EU je hodně podobný ve spoustě členských zemí. Naštěstí se mi zatím zdá, že až na výjimky se to u nás dnes koncentruje na problémy spojené s konfliktem zájmů premiéra, ale také si kladu otázku, jak špatné to u nás je. Kvůli kauzám Andreje Babiše se nadzvedl nějaký kámen, pod nímž je vidět mnohem více věcí než jeho projekty. Za katastrofální považuji situaci kolem Státního zemědělského intervenčního fondu, který nejvíc ignoruje legislativu EU. Docházelo tam doslova k záměrnému švejkování. Celková kvalita alokace evropských peněz je strašně nízká a bohužel podle toho naše země vypadá. Za šest let dostaneme z EU na investice přes 1000 miliard korun, může jít o poslední příležitost získat na investice tak velký balík peněz. Pokud to nezvládneme, přijdeme o šanci Českou republiku zásadně posunout.
Mohla by to ještě stihnout příští vláda?
Pokud jde o peníze, jde to daleko za mandát jedné vlády. Jde o obrovský balík, který může být prakticky využíván zhruba osm let. Neměla by to řešit jedna vláda zavřená ve Strakově akademii, chtělo by to širší konsensus, který bude stát na kompetentních rozhodnutích. A věřím, že v okamžiku, kdy budeme mít podstatně jinou vládu, která by vyžadovala nějaké změny k lepšímu v obecném masterplánu, v Bruselu to najde podporu. Řekl bych ale, že náš národní plán bude poměrně obecný, ale alfou a omegou budou konkrétní výzvy a jejich vyhodnocování. Pokud si schválíme nesmysly typu přehnané podpory velkých firem, bude to nastavené hůře, tak to můžeme ve výzvách opravit.
Pojďme k situaci v Česku. Jak hodnotíte to, co se v posledních dnech děje, včetně neschválení nouzového stavu sněmovnou?
Jsem z toho smutný. Pandemická situace je u nás katastrofální a čísla jsou desetkrát vyšší, než by měla být. Vláda předvádí neuvěřitelné selhání a docela chápu, že opozice s premiérem, který vůbec nerespektuje pravidla parlamentní demokracie, ztratila nervy. I tak ale mám obavy z dalšího vývoje. Je jasné, že pandemii lze zvládnout jedině rychlým očkováním a mezi tím dobrými pravidly a jejich dodržováním. Je ostudné, že ve skladech leží několik dní vakcíny a nikdo neví, co s nimi. A dále by mě zajímalo, jak jsme připraveni na to, až budou přicházet velké, třeba i milionové počty dávek. Česko nyní hraje hazard se zdravím tisíců lidí. Jsem z toho hluboce zklamaný, došlo k rozkladu fungování státu a k projevu neúcty k životům lidí. V naší zemi před lety vznikla hysterie nad některými abstraktními domnělými hrozbami, proti tomu stojí dnes naprosto konkrétní zdravotní hrozba, u které vidíme, jak si vybírá denně sto a více životů, a zdá se, že společnost i politika jsou k tomu do určité míry lhostejné.
Jak se díváte na koalici SPOLU?
Myslím, že je to projekt, který může být úspěšný. Bez politických ústupků samozřejmě nelze ničeho dosáhnout, a tak tomu je i v této koalici. Ale všechny strany mají ambici vládnout, a tak není pochyb o tom, že se ústupky podaří najít. Nešlo jen o zisk více mandátů, ale o to ukázat schopnost dohody a hledání kompromisu a také o přípravu na to, že po podzimních volbách, při sestavování vlády, bude ten kompromis muset být ještě větší.
